BLOODRAT: rok dva... ono ale všechno má své, protože roční, natož dvouleté dítě chce chodit, běhat, dokáže se už velice efektně nudit, čili delší přesuny s tak velkým dítětem jsou těžší než s miminem, které spí. Náš skoro dvouletý sen si na to auto zvyká dost pomalu, ale my prostě autem moc dlouhé cesty neděláme, na druhou stranu tenhle měsíc zvládl kombinaci vlaky plus letadlo plus místní doprava, což obnášelo celkem více než dvanáct hodin na cestě a bylo to úplně ok, protože a) něco se dělo a za b) střídalo se to a c) mohli jsme se mu věnovat.

ADD: Já řešil hlavně ten letecký přesun. Pokud se ti čtyřměsíční dítě uprostřed Německa rozhodne, že v autosedačce nevydrží ani minutu, tak ti nepomůže ani svěcená voda, natož letenky zpátky. Pomůže odpočívadlo nebo hostel pro odpočinek.
Myslím, že na tohle neexistuje univerzální rada. Každý by měl vyzkoušet vlastní dítě, jak snáší delší přesuny a podle toho jednat dál, zvažovat delší cestu...nám prcek i pětihodinové přesuny prospí, upřímně, auto je asi jediné místo kde doopravdy spí. Ale do Španělska bych si s ním taky netroufl, naštěstí tam ani nemusím...dokud nebudou malé rok, dva tak holt budem na dovolené obdivovat krásy Čech, stejně jim to dlužíme :o)

BLOODRAT: Občas s dětmi řeším problém, jak se dostat domů z hřiště před domem, z centra města MHD s dvěma přestupy, z víkendové akce... Dítě nemusí nutně dostat choleru, stačí, když začne prostě ječet, že dál nejde / nejede. Co v Německu na cestě do jižní Evropy, když se dítě - čtyřměsíční - rozhodne, že v sedačce už nebude ani minutu - rozhodně ne potichu? Vzhledem k tomu, že pro dítě je taková cesta riziková, nepříjemná a jde mu těžko nějak usnadnit (vyprávění pohádek ještě neocení), podnikala bych ji jen v případě nutnosti, ne proto, že "tam přece jezdíme každý rok". (Tím na nikoho nenarážím, nikdo tu nic takového nepsal, jen říkám, co by pro mne nebyl dobrý motiv.)

KA_TIA: my s Bartolomějem, kterému teď budou dva, cestujeme docela hodně, on změny prostředí snáší bez jakéhokoli problémů, kde přes den spí, je jemu i nám jedno, večer usnul zatím všude a tak dále, ale zrovna tady bych kvůli té vzdálenosti lehce váhala. Shodou okolností jsme cestu autem do Španělska před několika lety dali, ale s většími dětmi - kvůli nim jsme to jeli s dvěma noclehy, i když ranaři by to dali s jedním. Takže si tu cestu celkem dovedu představit v praxi a je to prostě celkem dálka, v létě ve vedru obzvlášť.
Bart teda dlouhé cesty autem moc nemusí, lépe rozhodně snáší vlak, ale tady bych viděla jako větší problém, že je to pět dní na cestě a to už je únavné i pro dospělé, takže případné krize, vzteky, možné hádky, když dítě bude rozmrzelé?

BLOODRAT: (Jinak bych řekla, že v podstatě je má rezerva na letenky téhož druhu, jako tvoje rezerva "dvojnásobná, než je třeba" - stejně jako je z podstaty nesmyslné zdvojnásobovat neznámou hodnotu, je nesmyslné počítat s nejhoršími možnými neznámými faktory, kvůli kterým by bylo nutné rezervu využít;))) )

BLOODRAT: No jo, ale ovládá rodič, který povykládá, co dělal, co dělalo dítě, jak dlouho mu něco je, a že tady za uchem, pane doktore, má takovej divnej pupenec, ale tenhle pupenec na ruce tam má už čtrnáct dní, takže to s tím pravděpodobně nesouvisí.

Ještě jednou - netvrdím, že bych tu možnost zvolila. Dítě s horečkou a nepřijímající jsem domů z Alp nevlekla, ale zavolala jsem naší lékařce, pohovořila ohledně tekutin, dojela do místní lékárny a tam pravila svou chatrnou němčinou "mám tyhle pilule, roční dítě a pilule docházejí", načež oni cosi zabrblali, já konstatovala, že na to už má němčina nestačí a oni mi anglicky sdělili, že místní prášky téhož druhu jsou na předpis, ale když teda mám krabičku v podstatě téhož, tak že mi je prodaj. Kdyby neprodali, obrátila bych se holt do ordinace, aby mi napsali předpis. Prostinké. Ale rezervy se nevzdám:)

MALKE: Jinak rezerva ofkrz. Ale to by asi mělo být pravidlem u cestování obecně.
Osobně mám rád tak dvojnásobnou než je třeba. :o)

MALKE: No, já, octnout se v takové situaci abych mlátil kojence s horečkou/apatií tágem na letiště, terminál, letadlo, terminál, tágo a Bulovku tak bych mezitím pošel strachy, že mi dítě umře po cestě.
Jako podstatně praktičtější mi přijde naučit se v místním jazyce větu "kde je tady dětský lékař?" a mazat rovnou tam, kam ukáže ukazovák domorodce, a dětskému lékaři už bude pravděpodobně jedno, že neumím jeho jazyk, protože je na to od svých pacientů kteří zhusta neovládají žádný zvyklý.
Ale tisíc lidí, tisíc řešení :o)

(Mezi čtyřicítkou a apatickým dítětem má být nebo, mít čtyřměsíční dítě dva dny se čtyřicítkou A apaticky nepřijímající, jsem už nasáčkovaná v místním špitále.)

MALKE: Nebrat prosím jako rýpání, ale nedovedu si představit situaci, ve které by méně než půlroční dítě na cestě mohlo nastolit takový problém, že by bylo třeba se kvůli tomu letecky vracet do Čech ze Španělska za dvacet až třicet tisíc...ale rád se nechám poučit, my se na cestování s prckem teprve chystáme.

(Doplnění - v tom Španělsku jsme byli letecky, ale vezla jsem ho autem do Chorvatska, pravda, v karavanu, takže za jiných podmínek. A mladšího do Ovy, což s mými řidičskými schopnostmi přes čtyři hodiny taky dalo:c)) Zkrátka samotné cestování 5 hodin, pokud už jste zkoušeli, že auto snáší, mi nepřijde nereálné.)

KA_TIA: Máte zkušenosti, jak se chová na delších cestách? Obě děti jsem denně čtyři pět hodin převážela, autosedačku zvládaly dobře. (Nezkoušela jsem pět dní za sebou, ale nevidím v tom zásadní problém - dali jsme se starším Španělsko a jezdili vlakem a autobusem kolem dalších čtyř hodin denně, rozčleněných, reakce na dopravu naprosto stejná: žádná.)

Ad cestování v létě: zase mám zkušenosti jenom se starším, doktorky jsem se na názor fikaně neoptala a odvezla ho v parném létě do Madridu. Nechávat hodně pít, držet ve stínu (měli jsme krosnu se stříškou), na hlavu neustále vlhký hadr, mazat. Zvládl to naprosto ukázkově. Ale, pravda, byl starší - sedm měsíců, v tomhle věku to dělá hodně. Na druhou stranu jsem viděla dítě, které ještě neudrželo hlávku, v Egyptě, kam já bych kojence sama nevezla (pravda, byli jsme v pětihvězdičkovém hotelu, ale stejně bych se bála, že kdyby něco, nedojedu domů).

Suma sumárum, že je to šílený nápad, si nemyslím, zvládnout se to dá, ale asi bych dala přednost něčemu bližšímu - problém nevidím ani tak v polních podmínkách, jako v délce cesty. Do míst, kde se do jednoho dne dostanu domů, bych ho klidně vzala, to Španělsko autem bych už vážila. (Taky je to pro mě otázka rezerv - koneckonců, letadla létají denně, akorát by člověk musel být v rozumném dosahu, domluvit se a mít odložené peníze na případnou letenku za standardní cenu kterékoliv letecké společnosti - tzn. nějakých těch dvacet třicet tisíc, kdyby bylo zle.)

KA_TIA: taky bych to odložila, pokud byste tam měli být s v sezoně, dokonce jsme ted četla, že do tří let pro děti tropické země na dovolenou moc nedoporučují... možná tak září, říjen, to už je trochu líp.

KA_TIA: Přijde mi, že 5 hodin denně 4 - 5 dnů nechávat nesedící dítě v autosedačce je trochu hodně. Taky nevím, v jakém ročním období tam chcete jet, ale úplně v létě tam bude nejspíš dost horko, malé děti horko často blbě snášejí plus klimatizace zase produkuje dost suchý vzduch, ze kterého i mě pálí v krku po delší díobě pobytu v něm, co teprve miminu. Já bych do toho nešla, pokud by k tomu nebyl nějaký hodně dobrý důvod, jako třeba příbuzní, kteří nás chtějí vidět a z nějakého důvodu to nejde odložit třeba.
Ale záleží hodně na tom, jak moc ty věci řešíte a jak dobře třeba mimčo spí (bude spát), jak snáší změny prostředí, cestování atp.

KA_TIA: Podle mě, pokud nenastane nic nepředvídaného, tak v pohodě - ve čtyřech měsících to v pohodě prospí. Akorát když uprostřed cesty nastane problém (ukáže se, že auto nesnáší, onemocní...) tak jste v těžko řešitelné situaci. Sama bych asi nejezdila cesty, které nejdou v případě potřeby ujet na jeden zátah, aby bylo možné se rychle vrátit domů.

Ráda bych se zeptala, zda máte někdo zkušenosti s delším cestováním v autě s mimčem. Chtěli bychom jet s dcerou do Španělska autem, když jí budou čtyři měsíce. Cestu chceme rozdělit do 4-5 dnů, takže tak 5 hodin jízdy denně. Máte někdo podobnou zkušenost? Myslíte, že je to šílený nápad? Díky...

ARQANA: Orrijské sárí je lehké a pevné a neklouže. Popravdě to byl jen pokus,jestli to jde a nějak se mi to zalíbilo. Má tedy úplně jiné rozměry, ale přijde mi, že sedí dobře.

Zkoumala jsem kapsu zvenku a přišlo mi to nějaké složitější...asi zůstanu u kapsy uvnitř
Díky :)

FRONEMA: Na tom krátkém videu v podstatě není řečeno nic konkrétního, ani převratného. Asi by to chtělo nějaký hlubší průzkum. Děti potřebují vlastní prostor, vlastní zkušenost, správný vzor chování, nešťastný rodič nikdy nevychová šťastné dítě...
Jestli to dobře chápu, paní vlastní děti nemá. Taky jsem pedagog a už za těch pár měsíců, co máme dcerku je mi jasné, že přístup k vlastnímu dítěti, je prostě jiný a dokud si tu roli člověk sám nezkusí, tak jen odhaduje.

DALEEN: Ksk venku se špatně dotahuje, to je všechno. Kdyz se to Dobre naucis, tak v tom neni rozdíl. Ja radši ksk uvnitř... Ven jsem nosila v elastiku, tam to bylo jednodušší. Ale ze by bylo sari dost nosné jako satek, to trochu pochybuju. Ačkoli možných materialu je tolik, ze by se asi dobry našlo, to zas jo