DALEEN: jeej to bych chtela videt foto!!

dite melo 3 dny horecky a prujmy, laktobacily zel 8m diteti nenasadim. Mleko jeste nemela. premyslela jsem nad tim, ze zkusime kozi jogurt nebo kefir. Mate nejake zkusenosti? Pokud to teda mala pozre..

LAMIA: nosim ssebou i bambusovou kuklicku i kloboucek, kdyz fouka, nasadim kuklu, kdyz je naopak hic a sviti slunicko, tak kloboucek :)

KA_TIA: rozhodovala bych se podle dítěte....se starší bych mohla jet autem na kraj světa bo jak se auto rozjelo, tak byla tuhá a byla tuhá dokud nezastavilo....mladší tam řvala neustále jak zjednaná, takže 30km cesta byla očistec....na tuhle vzdálenost bych ale volila každopádně letadlo....nicméně pokud jde o kontakt, tak bych teda prarodiče spíš naverbovala, aby dorazili oni :-)

KA_TIA: můj syn je z poloviny francouz a loni v létě sme jeli do Nice autem. bylo mu 6m. jeli sme 3dny. muž nerad řídí přes noc takže jsme to jeli pouze ve dne a na noc zůstali v předem booknutych hotelích. syn cestu zvládnul v dobře. vždy tak hodinu spal pak byl hodinu vzhůru, pak zase usnul... pokaždé když se vzbudil udělali jsme si pauzu na kafe, kojení, protažení... pokud se rozhodnete pro cestu autem rozhodně doporučuji nechat zkontrolovat klimatizaci aby se vám nestalo že vám cestou dojde ta kapalina a přestane fungovat.pokud ji budete používat z rozumem/ochladit vzduch na ne příliš nízkou teplotu a vypnout/ tak bych se vlivu na dýchání nebála.
dobré je mít pár nových hraček, cd dětských písní nebo já jsem hodně spívala sama.
syn měl na sobě body na nošení aby mu bylo příjemně, jinak jen holé nožky, a když spal nebo jela klíma přikrývala jsem háčkovanou dekou. také se osvědčil šátek na vytvoření jakéhosi stínícího stanu...
měla jsem z té cesty strach, nakonec to bylo ale moc příjemný road trip který jsme si užili!
tenhle rok ale poletíme. syn už toho moc nenaspí a cesta delší něž 3hodiny ho nudí, brečí a chce běhat.

vás čeká cesta ještě delší ale chtěla jsem jen napsat, že se to dá zvládnout a nemusí to nutně být problém;-)

KA_TIA: my jsme jeli do bruselu s čerstvě 5m., na jeden zátah, cca dvě - tři kratší pauzy na odpočívadle a jedna delší. zvládl v pohodě, buď spal nebo si hrál, moje role byla měnit hračky, zaměstnávat nohy i ruce :-) myslím, že u takhle malého děcka, pokud auto obecně snáší, je výhoda, že ho zaujmou relativně maličkosti (flaška s vodou) a nemá moc tendenci vystupovat ze sedačky. jinak mi přijde fakt lepší zmáknout cestu a být, co nejrychleji na místě, oni se tak trochu musí "aklimatizovat" na každé to "mezipřistání", tak mám dojem, že pak už je to fakt moc dojmů naráz a jsou předráždění (a to naše mimino zas nějak zásadně nešetřím ;-)

KA_TIA: osobně bych jízdu autem doporučovala na kratší vzdálenosti řekněme do 600 km, kdy převažují výhody z toho, že můžete kdykoli zastavit a tak dále. U delších cest už mi připadá lepší letadlo, ale zase, ne všechny děti nadchnou prostoje na letišti. Samotná cesta vlastně trvá kratší dobu než ty ofuky kolem.

Jinak, my jsme na cestě do Šp ujeli denně tak těch 500 km s velkými přestávkami a dvěma noclehy v N, vyšlo to slušně, ale taky nás třeba chytla ve Francii úděsná bouřka, v níž se nedalo jet vůbec, což velkým dětem vysvětlíš, ale malým vůbec. A my tím navíc nabrali ztrátu oproti plánu, stejně se to stává, když je obyčejná zácpa, což v létě ve Francii není zase tak výjimečné.


TULENI: my se chystáme s dětma do Ch letos a protože nechceme jet přes noc, máme na cestě nocleh v Maďarsku.

ja myslim ze na tyhle dlouhy cesty je nejlepsi naplanovat cestu pres noc a pripadne poobedovy spanek ditete a mezi tim udelat prestavku, tazke to ditko nevnima jako tejrani a nudu v sedacce, jeli jsme takhle s pulrocnima chorvatsko, vyjeli vecer ze byli este asi hodku vzhuru, pak celou noc spali, akorat kolem pulnoci jsme zastavili, nakrmili a frceli dal, rano jsme zastavil, cely dopoledne stravili u nejblizsiho more a po obede na spanek deti dojeli zbytek, dokazu si predstavit ze se behem dne ridic dospi a dalsi noc se dojede zbyttek, v pripade treba toho spanelska. neni pry idealni pro zadicka deti kdyz jsou v autosedacce dyl nez par hodin ale imho se pro jednou nic nestane a je to lepsi nez jet s ditetem ktery je vzhuru. a taky souhlas ze zalezi na diteti, nas prostredni cca do tricvrte roku veku prorval skoro kazdou cestu autem a zridkakdy usnul i kdyz byl jeho cas, s nim jsem nemela nervy jet ani k pribuznym na moravu, dcera a treti dite naopak jsou autovy pohodari...

Děkuji všem za názory, pomohlo mi to při rozhodování. Koukám, že jsem tu rozpoutala docela vášnivou debatu...
No, dcera je napůl Španělka, takže by to měl být její druhý domov a jestli chceme, aby se s prarodiči viděla jinak než na obrazovce počítače, tak jet tam teď v létě je jediná možnost. Ale budeme tam mít veškeré zázemí, s případným lékařským ošetřením by nebyl nejmenší problém. Ve Španělsku taky mají mimina a nějak to vedro zvládají. Spíš jsme se rozhodovali, zda jet autem či letět letadlem. Oboje má své pro a proti. Jízdu autem jsem si zpočátku představovala hrozně idylicky, ale postupem času se začali objevovat možné problémy, takže nakonec spíš poletíme.

BLOODRAT: rok dva... ono ale všechno má své, protože roční, natož dvouleté dítě chce chodit, běhat, dokáže se už velice efektně nudit, čili delší přesuny s tak velkým dítětem jsou těžší než s miminem, které spí. Náš skoro dvouletý sen si na to auto zvyká dost pomalu, ale my prostě autem moc dlouhé cesty neděláme, na druhou stranu tenhle měsíc zvládl kombinaci vlaky plus letadlo plus místní doprava, což obnášelo celkem více než dvanáct hodin na cestě a bylo to úplně ok, protože a) něco se dělo a za b) střídalo se to a c) mohli jsme se mu věnovat.

ADD: Já řešil hlavně ten letecký přesun. Pokud se ti čtyřměsíční dítě uprostřed Německa rozhodne, že v autosedačce nevydrží ani minutu, tak ti nepomůže ani svěcená voda, natož letenky zpátky. Pomůže odpočívadlo nebo hostel pro odpočinek.
Myslím, že na tohle neexistuje univerzální rada. Každý by měl vyzkoušet vlastní dítě, jak snáší delší přesuny a podle toho jednat dál, zvažovat delší cestu...nám prcek i pětihodinové přesuny prospí, upřímně, auto je asi jediné místo kde doopravdy spí. Ale do Španělska bych si s ním taky netroufl, naštěstí tam ani nemusím...dokud nebudou malé rok, dva tak holt budem na dovolené obdivovat krásy Čech, stejně jim to dlužíme :o)

BLOODRAT: Občas s dětmi řeším problém, jak se dostat domů z hřiště před domem, z centra města MHD s dvěma přestupy, z víkendové akce... Dítě nemusí nutně dostat choleru, stačí, když začne prostě ječet, že dál nejde / nejede. Co v Německu na cestě do jižní Evropy, když se dítě - čtyřměsíční - rozhodne, že v sedačce už nebude ani minutu - rozhodně ne potichu? Vzhledem k tomu, že pro dítě je taková cesta riziková, nepříjemná a jde mu těžko nějak usnadnit (vyprávění pohádek ještě neocení), podnikala bych ji jen v případě nutnosti, ne proto, že "tam přece jezdíme každý rok". (Tím na nikoho nenarážím, nikdo tu nic takového nepsal, jen říkám, co by pro mne nebyl dobrý motiv.)

KA_TIA: my s Bartolomějem, kterému teď budou dva, cestujeme docela hodně, on změny prostředí snáší bez jakéhokoli problémů, kde přes den spí, je jemu i nám jedno, večer usnul zatím všude a tak dále, ale zrovna tady bych kvůli té vzdálenosti lehce váhala. Shodou okolností jsme cestu autem do Španělska před několika lety dali, ale s většími dětmi - kvůli nim jsme to jeli s dvěma noclehy, i když ranaři by to dali s jedním. Takže si tu cestu celkem dovedu představit v praxi a je to prostě celkem dálka, v létě ve vedru obzvlášť.
Bart teda dlouhé cesty autem moc nemusí, lépe rozhodně snáší vlak, ale tady bych viděla jako větší problém, že je to pět dní na cestě a to už je únavné i pro dospělé, takže případné krize, vzteky, možné hádky, když dítě bude rozmrzelé?

BLOODRAT: (Jinak bych řekla, že v podstatě je má rezerva na letenky téhož druhu, jako tvoje rezerva "dvojnásobná, než je třeba" - stejně jako je z podstaty nesmyslné zdvojnásobovat neznámou hodnotu, je nesmyslné počítat s nejhoršími možnými neznámými faktory, kvůli kterým by bylo nutné rezervu využít;))) )

BLOODRAT: No jo, ale ovládá rodič, který povykládá, co dělal, co dělalo dítě, jak dlouho mu něco je, a že tady za uchem, pane doktore, má takovej divnej pupenec, ale tenhle pupenec na ruce tam má už čtrnáct dní, takže to s tím pravděpodobně nesouvisí.

Ještě jednou - netvrdím, že bych tu možnost zvolila. Dítě s horečkou a nepřijímající jsem domů z Alp nevlekla, ale zavolala jsem naší lékařce, pohovořila ohledně tekutin, dojela do místní lékárny a tam pravila svou chatrnou němčinou "mám tyhle pilule, roční dítě a pilule docházejí", načež oni cosi zabrblali, já konstatovala, že na to už má němčina nestačí a oni mi anglicky sdělili, že místní prášky téhož druhu jsou na předpis, ale když teda mám krabičku v podstatě téhož, tak že mi je prodaj. Kdyby neprodali, obrátila bych se holt do ordinace, aby mi napsali předpis. Prostinké. Ale rezervy se nevzdám:)

MALKE: Jinak rezerva ofkrz. Ale to by asi mělo být pravidlem u cestování obecně.
Osobně mám rád tak dvojnásobnou než je třeba. :o)

MALKE: No, já, octnout se v takové situaci abych mlátil kojence s horečkou/apatií tágem na letiště, terminál, letadlo, terminál, tágo a Bulovku tak bych mezitím pošel strachy, že mi dítě umře po cestě.
Jako podstatně praktičtější mi přijde naučit se v místním jazyce větu "kde je tady dětský lékař?" a mazat rovnou tam, kam ukáže ukazovák domorodce, a dětskému lékaři už bude pravděpodobně jedno, že neumím jeho jazyk, protože je na to od svých pacientů kteří zhusta neovládají žádný zvyklý.
Ale tisíc lidí, tisíc řešení :o)

(Mezi čtyřicítkou a apatickým dítětem má být nebo, mít čtyřměsíční dítě dva dny se čtyřicítkou A apaticky nepřijímající, jsem už nasáčkovaná v místním špitále.)