Nosím jen v Manduce a reakce mi spíš nevadí (lidi se usmívají,jsou milý). Nesnáším, když na mě nebo malou šahají, ale to se dělo jen loni,když byla maličká a náhle se ochladilo, tak byl leckdo přesvědčen, že jí MUSÍ být zima a "nenápadně" jí šahal na nohu, aby překvapeně vykřikl, že je má teplé!

Nicméně teď na dovolené jsem viděla několik šátků a vesměs všechny uvázané blbě (má noční můra, proto jsem do šátku nešla).... a vzhledem k tomu, že to vázat neumím, tak si vemte, JAK blbě to muselo být, když jsem to viděla na první pohled... To se v Praze moc nevidí (jako taky, ale spíš výjimečně)....a nebo jsem jen měla smůlu na podivné exempláře... Nebojte, nic jsem neřekla...ale bylo mi z toho smutno...

Ostatně zrovna dneska jsem potkala maminku s tak těsně umotaným šátkem, že bylo fakt neuvěřitelné, že tam může mít živé dítě :o) Ale měla, ono je taky třeba si uvědomit, že některé děti jsou v jednom měsíci tak malé, jak to moje v životě nebylo :o)

MEDVED007: a co před třinácti :-D

no já se tedy pokorně přiznám, že si to užívám, že jsem příslušnice kasty "nosiček" a ne jen "tlačiček". dokonce jsem se občas přistihla, že když jsem u nás na malém městě viděla taky nějakou "alternativní" se šátkem, tak jsem byla vnitřně pohoršená, že nás je víc. ale uvědomuji si, že to vůbec není vhodný a správný pocit a upřímně se stydím :))

TAPINA: Já nosím v nosítku a taky na to lidi reagují, jak jsem psala. Většinou teda pozitivně, dost často ve smyslu "to je škoda, že to za nás nebylo" a "to je fajn, že může být takhle u vás". Ale i tak je to otravné, spousta lidí (cizích) se chce podívat zblízka nebo to berou jako podnět k zapředení hovoru na téma "Holčička nebo chlapeček? Jak je stará? Jak se jmenuje? Jak jste na to jméno přišli?"

Tady je asi docela rozdíl mezi šátkem a nosítkem. Já nosím od narození v Manduce a lidi to berou normálně, že to je na to dítě zjevně dělané, takže to je asi v pořádku. Šátky vypadají podezřele :o)

INUSHKA: jo, dneska jsem nevěděla, co říct na "a to je teď moderní, žejo" :))
MEDVED007: to mně spíš vadí, že se lidi chtějí podívat na dítě, takže musí narušit mojí intimní zónu, případně na něj sahají, to můžu vyskočit z kůže. Myslím cizí lidi, známé tak nějak snesu..

OXIS: Mám stejnou zkušenost. Naštěstí teda zatím většinou šlo o pozitivní reakce, ale já jsem asociál a o komunikci s neznámými kolemjdoucími ani za mák nestojím. Holt je to pořád trochu rarita.

OXIS: mě to teda při nošení vadilo a to hodně...pravda, před osmi lety to byla dost rarita, dneska je to mnohem rozšířenější...ale i tak mě to rozčilovalo...furt měl někdo pocit, že je nutné se k tomu vyjadřovat...pozitivně, negativně....nezajímají mě názory veřejnost :-) a taky se furt někdo ptal....to tam fakt máte dítě ? neudusí se ? a podobné chytré otázky....

Překvapuje mě, kolik pozornosti vzbuzuju, když mám kluka v šátku. S kočárkem si mě nikdo nevšimne, ale když si ho nesu na hrudi, tak se na mě všichni dojatě usmívají :)). A dneska jsem zaslechla, jak se asi šestiletá holčička ptá mámy, jestli ji taky takhle nosila :).

RENNFRI: Kojila jsem zhruba po 2,5-3 hodinách (dodržovala jsem to hloupé pravidlo), a i tak ublinkávala pořád, když jsem ji dala na bříško, když spala, pořád musela mít pod sebou plínku.

MARKYSHA: Tak to jsem nechtěla slyšet ;)

Posílám dál [ OFFERINGNABÍZÍM: Ergonomické nosítko Beco Gemini (paige) / Praha / 2000 CZK ]

EWICZZZKA: nechci vám kazit iluze, ale Toník to praktikuje stále a jsou mu už přes dva:-) a to už se mi začíná s těhotenským břichem blbě spát a on se po mně ještě válí, takže nic moc.

RENNFRI: pokud cura a pribira a neblije obloukem, neresila bych. první syn jedl po třech až čtyřech hodinách a blil první ligu. druhý jedl častěji a zvracel taky furt, ať byli nebo nebyli odrihnuti. občas se mu mlíko vrací i teď, a to je mu rok. některé děti prostě zvraceji.

KATIA: dík za tip :-)

MEDVED007: Jsem na tom podobně. Jakž takž snesu manžela, ale i toho na tvrdo vystrkuju na jeho polovinu, spát v objetí, jak to vídám u některých kamarádů na akcích (v některých případech dokonce v jednom spacáku), to bych fakt nedokázala.
Okolí mi nevěřilo, že si do postele nepustím psa - nepustila, spí v ložnici, ale ve vlastním pelechu. Stejně tak mi nevěřili, že nevyměknu až budu několikrát za noc vstávat kvůli kojení - nevyměkla. Mimono má postýlku hned vedle naší a klidně si ho v ložnici nechám dost douho, ale do postele jen na kojení a na uklidnění a pak zas hezky každý do svého. Jenom ráno si ji občas po kojení v posteli nechám, ať si leze a hraje zatímco já ještě podřimuju, ale to už nelze mluvit o spánku, zvlášť od té doby, co dosáhne na peřiňáč a sundavá z něj věci. Můj spací prostor je prostě můj a nedělím se o něj. Ani s těmi nejbližšími.