MEDVED007: Jsem na tom podobně. Jakž takž snesu manžela, ale i toho na tvrdo vystrkuju na jeho polovinu, spát v objetí, jak to vídám u některých kamarádů na akcích (v některých případech dokonce v jednom spacáku), to bych fakt nedokázala.
Okolí mi nevěřilo, že si do postele nepustím psa - nepustila, spí v ložnici, ale ve vlastním pelechu. Stejně tak mi nevěřili, že nevyměknu až budu několikrát za noc vstávat kvůli kojení - nevyměkla. Mimono má postýlku hned vedle naší a klidně si ho v ložnici nechám dost douho, ale do postele jen na kojení a na uklidnění a pak zas hezky každý do svého. Jenom ráno si ji občas po kojení v posteli nechám, ať si leze a hraje zatímco já ještě podřimuju, ale to už nelze mluvit o spánku, zvlášť od té doby, co dosáhne na peřiňáč a sundavá z něj věci. Můj spací prostor je prostě můj a nedělím se o něj. Ani s těmi nejbližšími.