MARKYSHA: Tak tohle je asi taky dítě od dítěte. Malvíně když dám jídlo do ruky, tak si s ním nejdřív deset minut jen hraje, pak ho většinu rozpatlá po stolku, načež dest minut zkoumá svoje upatlané ruce a zkouší si střídavě slepovat a odlepovat prsty, pak si kousek vezme, zkusmo ho ožužlá, malý kousek si ukousne a zbytek třikrát hodí na zem (jsem Herodeska a co jde, to jen lehce opláchnu, a vrátím na stolek; co nejde opláchnout, sežere holt pes) a následně ztratí zájem a začne řvát. Jsme na půl hodině, dítě snědlo tak dvě sousta, je nevrlé hlady a v kuchyni je bordel. Kdežto na lžičku se vrhá, sama otvírá pusu, od té doby co pochopila, že lžičku jí zatím do ruky fakt prostě nedám, bychom ani nepotřebovali bryndák, kdybych nebyla nešika a občas to z té lžičky neyklopila sama a do 15 minut je Malvína po jídle a spokojená. Obvykle to dělám tak, že zatím co krmím, hřeje se mi na plotně nebo v mikrovlnce můj oběd a sním si ho vzápětí, zatímco M. si vedle mě v židličce spokojeně hraje.
Suma sumárum, jídlo do ruky dávám, ale s cílem, aby se to naučila a zkusila to, ne aby se najedla. Protože to druhé by se prostě nepovedlo a v devíti měsících už do ní prostě to jídlo dostat musím, nemůže už být živa jen z mlíka.

MARKYSHA: Pak ovšem nechápu, proč je potřeba to prohlašovat za nějakou speciální metodu se složitým názvem. Myslím, že kousky jídla do ruky dřív nebo později začne dostávat každé dítě. Mám za to, že pokud někdo propaguje "metodu BLW", činí tak proto, že je přesvědčen, že takhle je to nejlepší a má se to tak dělat většinu času, ne si z toho občas vyzobnout malý kosek, když zrovna situace dovolí. V opačném případě to není BLW, ale standardní (a podle mě nejlepší) přístup "děláme, co nám vyhovuje".

MARKYSHA: píšu "častěji", ne vždy. u nás teda rozhodně v kouskách sní méně než na lžičce.

MARKYSHA: když "krmil" muž, tak si kolikrát bral i notebook :-)

KATIA: Přesně, taky jsem nakonec skončila u kombinace. Krmím ze lžičky a buď k tomu nebo v mezičase nabízím kousky, které může jíst sama.
O BLW jsem ze začátku dost uvažovala, ale narazila jsem na 3 největší překážky:
1. jak je psáno i v tomto článku, "Obvykle se s baby-led weaning začíná, když je dítěti asi půl roku a začíná spontánně projevovat zájem o tuhou stravu" - já chtěla využít imunitního okna a začít dávat ochutnávat hlavně zeleninu a lepek už po tom 4. měsíci. V té době, když jsem zkusila Malvíně dát celé kousky, ať se krmí sama, skončilo komplet všechno rozpatlané po stole a po jejím oblečení, polovinu sežral pes, protože popadala na zem, a v puse neskončilo lautr nic. Ale jako že opravdu nic, ani ty upatlané ruce (což by možná na seznámení s potravinami v rámci imunitního okna stačilo). Takže jsem si mohla vybrat - buď lžička nebo se vykašlat na imunitní okno.
2. Při krmení lžičkou stačí, když je dítě v polosedě třeba lehátku. Aby se mohlo krmit samo, musí sedět vzpřímeně u stolu (aspoň Malvíně jinak ty kousky vypadávají z rukou, nemůže po nich pořádně na stůl sahat, drobí si do očí a místo jídlem se zabývá vlastníma nohama :-D). Moje dítě sedí samo asi od 8 měsíců. Čili opět jsem si mohla vybrat - BLW za cenu toho, že ji několikrát denně budu uměle posazovat a celou (dlouhou) dobu krmení v této pozici držet? Nebo snad do 8 měsíců plně kojit a riskovat nedostatek důležitých látek?
3. Důsledné BLW mi přijde vyloženě nepraktické na cestách a při nutnosti dítě nakrmit kdekoliv venku, v kočárku, v restauraci, na návštěvách a podobně. Jednak je to zdlouhavé a jednak nechci po každém výletě prát celý kočár, úzkostlivě hlídat, aby dítě neupatlalo hostitelce sváteční ubrus a neházelo jídlo na koberec v restauraci ani dítě venku po každém krmení převlékat. Vzhledem k tomu, že mimo domov trávíme tak dvě třetiny víkendů a dost často podnikáme dlouhé výpravy ven i přes týden, lžičku prostě potřebujeme.

Vůbec mi dost často přijde, že tyhle koncepty "přirozeného" rodičovství často tak nějak počítají buď s tím, že je matka s dítětem pořád doma, resp. ven chodí jen v krátkých a přesně stanovených časových úsecích, nebo s tím, že se dítěti vždycky všichni a všechno přizpůsobí (hostitelka prostře místo svátečního igelitový ubrus a personál v restauraci s úsměvem posbírá kousky mrkve z koberce). V reálném světě to tak ale nefunguje. Ve většin článků propagujících nějakou takovou metodu, mi chybí doporučení nebo zkušenosti autora, jak to dělat, když se dítě zrovna neúčastní "společenského stolování s rodinou" a u vlastního stolu, ale třeba svačí na výletě.

LAMIA: moje osobní zkušenost je taková, že kombinuju blw - dávání kousků, věci na výběr, možnost jídlo jenom tak rozňahňat a podrtit... s krmením lžičkou, které vede k najedení. ono fakt i něco ukousat/užužlat je prostě náročné a jakkoliv to třeba moje dítě šíleně baví, tak to trvá dlouho. myslím, že i když ho krmím lžičkou, tak ví co chce a taky kdy má dost :o) i když uznávám, že se dá snáze využít nestřežené chvilky a futrovat, ale vyplivovat myslím taky umí... mně se principy blw líbí, ale nemyslím si, že se to tak dá brát úplně na max. a prostě informace o té výživě mě přesvědčila - pokud většina kojených dětí po půl roce trpí nedostatkem železa, jak to tu padlo, tak se mi to nezdá zrovna dobré. samozřejmě to není výzva k tomu přestat kojit, ale intenzivněji to kojení doplnit.

KATIA: No to je jasný, že to nestačí, jen že tu padlo, že naopak ti kojeňáci mají toho železa málo. Budu informovat 11ho po kontrole co na to řekla doktorka.
místo plkání přidávám článek o blw: http://www.evalabusova.cz/clanky/miminko.php který jsem tu nezaregistoravala.

LAMIA: ano, ale to platí v těch prvních měsících, po půl roce (kamarádce dr. říkala po 7. měsících) už to z kojení není dostatečné, byť je to samozřejmě důležitý zdroj. o mlsání to není - tady se klade důraz hodně na maso a žloutek jako zdroj železa, dá se samozřejmě nahradit i vegetariánsky.

IORETH:
KATIA: teď jste mne trochu vyrazily dech, ale zas ani sůl ani cukr nemá vůbec a poctivě má dobrou zeleninu, luštěniny a ovoce .. no radši to proberu. Ale jinak v tom článku je, že to bere od mámy z mlíka hned v prvním bodě.

LAMIA: Doporučuju to nepodcenit, naše malá byla taky prakticky plně kojená do roka (mlsat hodně slané nebo sladké věci, to jo, ale normální jídlo ne-e) a anémii měla docela silnou. Teď ve dvou letech stále ještě nemá železo v normě, protože se ho jaksi nenaučila z jídla těžit. Ale ona neměla ani to jedno jídlo a když už jo, tak nebylo z pohledu železa nic moc extra. Anémie má kromě jiného vliv na imunitu - dítě imrvére stoná.

SHARIE:
LAMIA:
já do konkrétna neřešila, protože malej je na UM plus docela dobře jí příkrmy, ale tady je myslím docela dobrý článek: http://www.toplekar.cz/archiv-clanku/nedostatek-zeleza-u-deti-prevence-a.html a píše se tam toto: "či pokud ho kojíte i po 6. měsíci a dítě nesní denně dvě a více porcí jídla s obsahem železa (např. v podobě železem obohacených obilných kaší či rozmixovaného masa), obraťte se na svého dětského lékaře ohledně možnosti podávání železa v lékové formě."
taky tam stručně vysvětlují, proč je to problém. no, já to mám za takového strašáka, jakože fakt špatný, když je nedostatek železa...

KATIA: proberu s doktorkou, akorat jde za dva týdny na roční kontrolu. Dík za upozornění ... ale snažím se dávat často jídlo které železo obsahuje.

KATIA: K zelezu: kojim parkrat denne a mala ma klasicke prikrmy od sesti mesicu, presto ma ted v roce stale nedostatek zeleza. Doktorka mi rikala, ze je to bezne u 90% kojenych deti. Umele mleko zelezo ma dodane.

LAMIA: nejde o metodu podání, ale o to, že při blw děti častěji sní méně, než když jim to podáváš lžičkou. jinak obohacený železem jsou spíš um, mléčné kaše atp., skleničky podle mě ne.

KATIA: pediatra s tím problém nemá když ví, že dodržujeme variaci stravy. Naopak tomu fandí ... a s železem u blw? jaký je rozdíl mezi tím jestli řepu dostane od mamky lžičkou než když jí sní sama? Nebo ve skleničkách je dodávaný železo?

LAMIA: k tomu se ti musí vyjádřit někdo odborně, já se orientuju pouze v základních principech. problém blw je riziko nedostatku železa. pokud se nedostatek železa projeví, tak už je to vážný problém. je potřeba, aby k tomu vůbec nedošlo. konzultovala bych to minimálně s pediatrou, jak se na to tváří.

díky máte pravdu. Teď jsem si říkala při kojení, že to tak prostě je ... a slyšet, že to tak taky berete je asi nejlepší balzám na duši. Asi to ani jinak přirozeně nejde.

Ad to jídlo ... naše dítě určitě nevypadá, že by strádalo a nějak víc jíst nechce. Občas jí mimo jedno jídlo strčim kus ovoce nebo křupku, ale nic zázračnýho se nekoná. Tak má pestrou stravu a jen jednou denně. Zatím nenasvědčuje nikde nic, že by to vadilo. Co jsem teď byla přes léto dýl s jinejma mimčama stejnýho věku neměla jsem ani pocit, že by dlabaly nějak o moc víc i když dostávali třikrát denně, stejně toho dle mne snědli často podobně jak ona. Jí sama (baby led weaning) a tak ani nemám metodu jak jí nutit víc a ani nevim proč bych to dělala.