Prosím o radu. Už jste to tu xkrát řešili, ale nejsem sto najít žádné vlákno, které by mi pomohlo a pamět je mlhavá jak to nebylo naše téma.
Skoro ročňačka, která byla vzorem kontaktního rodičovství - usměvavý domazlený mimčo se den ze dne začala vztekat a vynucovat si mne - veškeré příznaky separační úzkosti. Jak jsem poblíž pláč dokud jí nepochovám, řev při odchodu z místnosti, scény na zemi na břiše. Navíc se asi 4 dny budí co půl hodiny s pláčem a chce prso, když si jdme lehnout všichni do postele (společné) už pak spí a vzbudí se na dvě kojení za noc. (Ale i jí asi rostou zuby a navíc jsme se vrátili po 3 týdnech z cest, kde jsme byli pořád s ní).
Nějak nám nesedí přistoupit na to, že je to separční úzkost a hotovo. Pomazlení a pochopení ala aldortová v tomto vůbec nefunguje. Nechat jí vybrečet nám je proti srsti.
Nějaké kontaktní rady existují či jen zvedat a mazlit? Zkušenosti? Jsme z toho dost vedle a mě až začaly přepadat pochybnosti o kojení, které je fakt intenzivní (jí jen jednou denně). Díky a pardon, že je to zas toto ...