ADD: řeknu to na rovinu - chovám se tak, jak bych si přála, aby se lidé chovali ke mně... všeobjímající láska s tím nemá nic společného...
totéž učím své děti - slušnosti vůči lidem... a trpělivosti... a učím je, že občas je velmi těžké své osobní zásady dodržet... ale někdy to stojí za to... a když ne, pak si alespoň můžu stát za tím, že jsem pro to udělala alespoň něco...
ale že je také potřeba, aby si člověk nepletl vlastní dobrotu a slušnost s blbostí... a ta hranice bývá velmi tenká...
a také, že když někdo překročí mnou nastavenou hranici, tak mu na ten krk šlápnu... předtím jej však upozorním, že už je na hraně...

možná tě to pohorší, ale přijde mi to podobné jako se sexuální výchovou - říkat věci na rovinu tak, jak se mají... pokud si budeme hrát na svatoušky a opylující včeličky či motýlky, nadnášející po světě s všeobjímající láskou - k těm dětem ty pravé informace tak či tak dojdou - jen pro ně bude realita velká facka, kterou také nemusí unést v kontrastu s těmi původními srdíčky a sluníčky...
nejsem dokonalá... a učím své děti, aby tento fakt přijaly jak u mne, tak u svého otce či sebe samých, a také že není potřeba rozdávat rozdávat svou lásku na každém kroku... a přesto se z nich sobci nestanou...
na rovinu - byla bych moc pyšná a hrdá, kdyby se mi podařilo je naučit to podstatné - aby měly rády především sebe... pokud dokáží tohle, pak je šance, že nebudou podmiňovat svou lásku druhým...

ADD: Zjevně ta defaultní láska ke všem bližním není nic přirozeného, když tak snadno vyprchala :o)

ADD: jestli si to nepleteš se solidaritou. Solidarita ale neznamená automaticky "mít rád".

ADD: nepřijde mi to vůbec vtipný. Přijde mi to smutný. Ale co nadělám? Mám s lidmi určité zkušenosti a na základě toho jsem si k nim vytvořila vztah. Vždycky to tak nebylo, dospěla jsem k tomu časem.

Nicméně i přesto, že obecně lidi ráda nemám, řídím se pravidlem - jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě, chovej se ty k nim. Chovám se k lidem slušně, ohleduplně, nikomu neubližuju, pomáhám potřebným. Snažím se být tolerantní, nebýt lhostejná. Nic víc s tím dělat nemohu, prostě nevěřím v dobrotu lidstva.

ADD: Když jdu do přecpaného obchoďáku, kde se sunou neorganizované zombie a překážejí napříč uličkama, tak lidi jako celek dokonce až nenávidím :o)

ADD: já taky nemám ráda cizí lidi, ani děti. Proč bych měla? Mám někoho ráda, až si k němu vytvořím vztah, ne apriori pro to, že je to mládě stejného živočišného druhu jako já.

ADD: No, já taky nemám ráda lidi, obecně. Mám ráda konkrétní lidi, které jsem si vybrala za přátele. Jinak vyhledávám pro trávení volného času místa, kde se lidstvo nevyskytuje.

Navíc se nenavážím, jen podotýkám m, že tam není vzorek obyvatelstva podle kterého bychom měli přizpůsobovat normu chování, že si tam jenom chladí žáhu.

TAPINA: jak říkám, je tvá věc, jak to vnímáš a jak si to zařídíš. Ale kojení není líbání, osahávání, ani žádná jiná sexuální aktivita, kojení je krmení dítěte. Lidé naprosto bez problémů veřejně jedí. Připadá mi postavené na hlavu tvářit se, že ostatní můžou jíst jak chtějí, jen mimino ne. Takže to za nic moc striktně soukromého a intimního nepovažuju.

za mě, já na veřejnosti kojila, v pravěku žádné kojící koutky nikde nebyly nebo já o tom aspoň nevěděla....odmítala jsem být zavřená doma jen proto, že kojím dítě a nějak jsem mu najíst dát musela....fakt jsem se snažila dělat to decentně, ale realita byla trochu jinde, protože starší dcera byla děsný nežravec a jako mrňavé miminko u toho dělala děsné cavyky a jako starší zase furt čučela po všech vejrech.....čili miminko tiše si sající pod plenou je sice sen, ale pro mě zcela mimo realitu....tak až někde uvidíte ženskou co nekojí decentně, tak se přimlouvám za to, abyste jí hned neodsoudily....někdy to fakt nejde :-( zvlášť s některýma dětma....podotýkám, že u druhé dcery se ideál dal dosáhnout zcela snadno bo když jedla, tak jí nic jiného nikdy nezajímalo a tudíž decentní kojení bylo naprosto běžné....

LAURA: A co když ne nenormálního, nevhodného, hnusného, ale naopak soukromého, intimního? Takhle mi to přijde, a stejně jako se uprostřed ulice neoddávám vášnivému líbání (a i jako puberťáci jsme si s tím zalezli někam na lavičku do rohu parku), tak si zalezu i s kojením. Ta možnost skutečně většinou je (nemyslím jen koutky, prostě místa, kde neproudí davy cizích lidí přímo kolem).

LAURA: Aha, už jsi odpověděla. Přiznám se, že tohle v jejím příspěvku vůbec nevidím, jenom prostou informaci... s rozdílným čtením těžko někdo něco nadělá.

LAURA: Proč proboha ta agresivita? Vždyť je to pak úplně stejná mince, jakou platí ti, kteří by rádi, aby se matky MUSELY sklidit stranou - jenom její druhá strana. Tak to má takhle, nikoho nenutí k tomu, aby to dělal stejně... Já ostatně taky. Před známými jsem klidně nakrmila, neviděli ostatně nic, co už by neznali, že, ale venku mi to vadí (u sebe).