K mužům u porodu... asi je trochu banální říkat, že každý muž je jiný, že hodně záleží na vašem vztahu a že "jak na něj" není úplně dobře formulovaná otázka...
Já jsem byl z představy přítomnosti u porodu mé ženy nervózní, myslím kvůli následujícím věcem:
Žena sama nevěděla jestli mě tam chce či ne (věděla že mě chce poblíž, ale nevěděla jestli u porodu) Nakonec jsme byli domluveni, že tam budu a že mě případně včas pošle pryč. Nakonec neposlala.
Měl jsem strach, že ve své nejasně definované roli selžu. Nevím co tam budu dělat, jestli splním očekávání ženy, jestli nebudu pasivní,když bych měl něco udělat... Role ženy je jasná, role muže je nová a nejasná.
Přijdeme si neužiteční, když nejsme aktivní. Asi pro mě nebylo pochopitelné, že pouhá moje přítomnost je "užitečná".
Na tom všem si myslím nemění nic to, že někdo svou nejistotu dává najevo přehnanou suverenitou a schováváním se za kameru apod.
Nezávisle na míru mé "užitečnosti" u porodu (moje žena ocenila, že v momentě, kdy ona byla vyšťavená, tak jsem mohl držet dceru vnáručí a povídat jí o ní) tak tam pro nás všechny byl velký přínos z hlediska nastartování mého otcovství: do své dcery jsem se na první pohled zamiloval (jestli to tak lze říci) a určitě to ovlivnilo moji ochotu až potřebu se o dítě následující měsíce starat a být s ním. Myslím, že to podpořilo i sounáležitost v partnerském vztahu.