SEBIEN: Nechci svuj nahled davat jako jednoznacny fakt.Jen mi prislo ze bylo treba podat i druhy mozny nahled,jak to kdo zazil.

MEDVED007: :-) Já ani nevím, jestli bych si to s mužem vyměnila, protože těhotenství bych nedala ani za nic, a když už to dítě bude uvnitř, tak se nějak dostat ven musí. :-) Leda že by někdy byl těhotný chlap a někdy ženská, abychom to poznali z obou stran, ale stejně by mi to bylo líto. A taky nevím, jestli bych byla milá a chápavá - ono to asi není zase tak lehké, když druhej skučí a zvrací a sípe, a kdyby skučel a sípal chlap, třeba bych na něj vrčela "nehysterči". :-) Radši zůstanu u našich osvědčených rolí, já budu sípat a on si nechá mačkat ruku. A udělá tím to, co v tu chvíli ocením nejvíc. :-)

GIMEL: nemůžu posoudit z vlastní zkušenosti ale co jsem kde potkala šátkovací diskuze tak označovaly Medley jako obecnně špatnou značku (a třeba co se týče plen tak to můžu potvrdit)

REONA: Já ti nevím, ale jestliže mi nejbližší člověk v mé nejtěžší chvíli dává napít a volá potřebnou pomoc, neříkala bych tomu "podržtaška". V tu chvíli je to pro mě zásadní. Překvapuje mě, že tuhle roli shazuje žena, spíš bych čekala, že to nebude připadat dost náročné tomu chlapovi. Někdy je podaná sklenice a stisk ruky to nejdůležitější na světě - a díky a obdiv každému chlapovi, který to dokáže přijmout a tuhle úlohu splnit.

TEREZZ_: Jasně, že zvládneš :) Zpětně jsem ráda, že na tu chemii nedošlo, protože příroda snad ví, co a jak nastavila (nejsem proti medikaci, zastávám hlavně možnost volby)...no a ten okamžik, kdy poprvé uvidíš své miminko...to se nedá popsat, nic krásnějšího jsem nezažila :)

TEREZZ_: možná jen potřebuje víc času aby si to v hlavě utřídil.někteří chlapi (nejen) to tak prostě mají. je to první porod, tak je každá informace v podstatě nová. my ženy se obvykle zaměříme v průběhu těhotenství automaticky na vyhledávání informací jak porod vlastně vypadá a tedy si i formujeme názor co a jak by sme chtěli. většina chlapů to má pasivnější. já třeba muže průběžně informacemi zásobila sama a zprvu jsem nečekala žádné reakce.prostě jsem mu občas vykládala co jsem četla případně mu poslala nějaký link. po čase to sám zpracoval a řekl že mě ve všem podporuje, že rozumí mým přáním a jejich smyslu.
zkus ho nechat v klidu, vyprávej mu, žádné reakce neočekávej...pouze vysvětluj. třeba se mu to za čas v hlavě rozleží a pochopí tě. když ne, najdi si dulu a k porodu můžete jít všichni tři;-)

TEREZZ_: Hele, já Ti nevím...rodila jsem relativně nedávno (2,5 měsíce), můj manžel u porodu byl, absolvoval se mnou i předporodní kurz (trošku pod nátlakem, ale ano)...a probíhalo to v podstatě tak, že v první fázi porodní byl skutečně jen podržtaška (dal mi napít, zavolal PA, když jsem to potřebovala), v druhé fázi jsem o něm ani moc nevěděla, soustředila jsem se na samotné tlačení a na pokyny PA, takže jsem ani nezaznamenala, že v závěru nebyl u mé hlavy, ale koukal, jak malá leze ven. Potom se díval, jak malou ošetřují, zatímco mě doktor šil a samozřejmě tam zůstal na ty dvě hodiny a dál, dokud to šlo, to bylo krásný, na první společné fotce je vidět, jak byl dojatý.

Ale co jsem chtěla říct - také jsem preferovala přirozený porod, také jsem si malovala polohu podle přání...ne, že by mi to v porodnici neumožnili, ale nakonec jsem křičela o něco proti bolesti (nedošlo na to, nestihli jsme), různé polohy mi navrhovala PA, i jsem něco zkusila a nakonec jsem tlačila klasicky v pololehu...je dobré mít informace, je dobré, že chceš, aby je měl i manžel. Ale ten porod samotný je fakt záhul a tak možná sama změníš v průběhu názory o 180 stupňů, jen aby to už bylo za Tebou a ta bolest přestala. Toť má zkušenost...