Já jsem těch pouličních konverzací na téma dítě už tolik nezažila, ale přičítám to tomu, že jsem jich tolik zažila za téma pes, že mám za patnáct let vypěstovaný pohled člověka, co se do něj neryje :D A taky teda k pouličním debatám přistupuju předem nabroušená, proto od nich tak odrazuju. Ale realita to je, od úplně cizího člověka bez kontextu člověk prostě informaci nepřijme, byť by byla sebelepší.

Když rozdávat letáčky, tak s tím obrázkem, co dělají kyčle ve visítku a co v ergonomickém nosítku. Ten je působivý.

KOTENCE: Jenže to jí musí říct někdo z kamarádů, rodiny, musí si to přečíst na netu nebo v knížce. Rady na ulici jsou rady špatné. (mně teda taky téměř nikdo, jen jednou se jedna paní obezřetně tázala, jestli se v tom fakt to dítě nedusí).

KOTENCE: Jenže to by k ničemu nebylo, protože komu z ergonomicky nosících matek někdy nějaký pouliční hemzač něco nekázal. A taky si z toho nic nebereme k srdci, že jo.

OXIS: No, to jsem zrovna nedávno řešila celý odpoledne, že jsem paní, která se mnou jela v autobuse a pak i v metru, nic neřekla, i když jí viselo malinký dítě čelem do prostoru. Chudinka se rozplakalo, když se na něj navalil ten dav lidí stojících v metru u dveří. Jenže paní se tvářila jako hvězda, protože se na ní všichni usmívali, a já nějak nesebrala odvahu...

TAPINA: tak stačí tam napsat :) ale jako virál dobrý! já si už dlouho říkám, že si vytisknu letáčky o správném nošení a budu je strkat pod nos visítkům na ulici :))

INUSHKA: ja sem nekdy slysela cetla, ze minimo na zacatku zvlast hodne rve v noci aby zbranilo vznik hned dalsiho potomka - minimalni je to vtipne vysvetleni (:

MEDVED007: mi začala blízká přítomnost mimina vadit ve chvíli kdy začalo hrozit že by ho to co děláme mohlo zajíat a měl by tendence jít to zkoumat, tj. nějak po půl roce (ale třeba kdyby měl prcek dobré spaní a neokupoval nám půlku postele tak by mi ve spánku nevadil doteď teda asi, 14m)

MEDVED007: Já jsem k tomu zatím nedospěla, dítěti je 22 měsíců. Neumím předem určit přesnou hranici, pro mě je to v pocitech. Takže že už to dál takhle nejde řeknu, až se při sexu v přítomnosti dítěte začnu cítit špatně a nepůjde mi to. Nejspíš to bude tehdy, až začne o to, co děláme, projevovat zájem. Zatím i když se vzbudí, tak jenom koukne, že tam jsme, otočí se na druhý bok a zas usne, jako bychom nic zvláštního nedělali. Až se začne sápat za námi ve snaze přidat se, fascinovamě na nás zírat, komentovat nebo tak něco, tak to asi už bude přes čáru. V tu chvíli se manželské radovánky na čas odsunou z ložnice a dítě co nejdřív do vlastního pokoje.
Podotýkám teda, že před plně bdělým dítětem jsem to nedělala nikdy, v tom mám zábrany. Jak tu někdo psal, že si dítě hraje v jiném rohu místnosti, tak to už je pro mě přes čáru, to bych nemohla. Stejně tak asi kdyby bylo ve stejné posteli, ale to u nás nenastává, M. má postýlku vlastní a s námi spí jen v prvních dnech nemoci, kdy fakt nemám myšlenky na sex.

HABRENKA: jsme na tom stejně.....nějak pro mě není rozhodující, jestli to dítě je novorozeně nebo batole nebo školák...
nicméně, kde je pro Vás, kterým to nevadí, ta hranice, kdy si řeknete, že už jako dítě nee...když leze ?chodí ? mluví ? ....nebo si to neřeknete nikdy ? by mě to docela zajímalo, ale nemusí samozřejmě nikdo odpovídat....