• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISKontaktní rodičovství - attachment parenting
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    NABUKHADNEZAR: tak jak velky mas ty kindose?
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    TAPINA: aldort by rekla ze do tri let vubec nema vyznam budovat jakekoliv moralizovani (napr. ucit rikat prosim). ze tyto veci se mnohem lip uci skrz zkusenost a empatii, pricemz zkusenost je neprenosna a nesdelitelna. Cili az bude decko vetsi a bude mit svoje zkusenosti typu ze mu nekdo rve neco z ruky s revem a kdyz mu rekne Prosim a dohodne se s nem, pak ma vyznat navazat na tuto zkusenost, ze se mu vic libi kdyz se s nim lidi dohodnou a tudiz at to taky dela. Dokud zkusenosti typu ze rvani CHCI je neprijemne nema, tak ma jedine zkusenosti typu Kdyz rvu CHCI, matka odporuje. Dobre prizpusobim se nebo ne (dle temperamentu). Ale to neni vnitrni jeho motivace

    ve zkratce
    LADAVAZA
    LADAVAZA --- ---
    TAPINA: nevím, jak by do toho šli aldortovci, ale mně přijde, že dítě nevyrůstá ve vzduchoprázdnu a když vyrůstá v prostředí, kde se prosí a děkuje, převezme to taky. Spíš než cílený tréning tohoto mi přijde lepší takové to obligátní-"jak se říká"? Ale prozatím jsme opravdu teoretik, s ještě nechodícím dítětem...
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    Když uvedu konkrétní příklad - momentálně se snažím dítě pohnout k tomu, že když něco chce, je lépe říct "prosím", než vyřvávat "chci!" Jdu na to stylem, že po chci kýženou věc nevydám a vydám ji po prosím, což podle všeho je uplácení odměnou za mnou vnucené chování. Jak by na to šli aldortovci? A šli by na to vůbec? Protože ono to platí po celý zbytek života, že se slušnou prosbou člověk dojde dál, než s vynucováním, ale podle všeho existujou jedinci, kterým to nikdo neřekl až do dospělosti (každá úřednice a prodavačka se s několika potkala).
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    NABUKHADNEZAR: S poslední větou V ZÁSADĚ souhlas. V zásadě proto, že vést s někým dialog lze až poté, co když k němu přijdu, ho pozdravím, přezuju se v místě, kde je zvykem se přezouvat, neservu mu z krku ten příšerně nevkusný šátek, přestože mi rve oči, a poděkuju za nabídnutou kávu a nerozliju ji po zemi. Tedy, hodně věcí musí člověk prostě nekriticky přijmout, aby pak mohl o některých dalších diskutovat a třeba se je pokoušet změnit.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    YMLADRIS: mám děti tři a zvláště jedno bylo tak náročné, že výchova byla skoro boj o přežití... a že jinak bych klidně na Aldort věřila.... ale jaksi nebyl čas ani energie o tom moc dumat. Ale asi jen takové rýpnutí jinam zase, že je snadné u víceméně bezproblémového dítěte zkoušet různé méně společensky přijímané přístupy a věřit na to, že ono samo si něco rozhodne, protože intuitivně ví.
    NABUKHADNEZAR
    NABUKHADNEZAR --- ---
    YMLADRIS: nechť. Když taková otázka přijde, rád odpovím. Rád taky rozvedu, že praxe bez teorie neexistuje. Určitě ne praxe respektujícího rodičovství. Dítě není mrkev, je třeba nad tím dumat.

    Možná jsem tady fakt špatně já. Motivuje mě zkoumat možnosti neautoritářské výchovy, zkušenosti, princy, zdroje. Takových auditek je ale poméně. "Kontakní rodičovství" zdá se zahrne lecco, ale lecco podstatné ignoruje.

    Ale abych navázal a nabídl i něco pozitivního, zkusím ještě jednu definici. Výsledkem dobré výchovy je jedinec, který se orientuje v hodnotách a pravidlech, které vyznává společnost, jíž je součástí, a dokáže o nich vést dialog. Někdo ve shodě?
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    YMLADRIS: Když mně právě přijde, že kritický postoj ke kdečemu je vrozený. Ono to u nás vypadá, že ne, že se musí budovat, ale to tak vypadá na naší generaci, která byla inenzivně vedena k poslušnosti (což je zas druhý extrém). To roční dítě, které ještě nikdo k nikomu vést nestihl, si půjde sáhnout, jestli jsou ty kamna opravdu horký, jak říká rodič. Už to je kritické myšlení. A když ho nechám růst jako dříví v lese, tak kritické myšlení mu zůstane, ale způsoby, jakým je v naší společnosti zvykem komunikovat a vůbec interagovat, mu tam samovolně nevzniknou.
    FRONEMA
    FRONEMA --- ---
    TAPINA: Jenze prave v tom veku batolat si dite zvnitrnuje ten zakladni postoj, jestli ma verit sobe a nebo ne(a ma se podridit okoli). Cim min si vytvari vlastni pravidla protoze mu to dava smysl, a cim vic proto ze dostane odmenu tim hur na tom imho bude do dalsiho zivota. (vsimni si ze o tom mluvim jako o spojite veci, ne bud a nebo)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    NABUKHADNEZAR: nyni prijde dotaz kolik mas deti a jak starych a nasledne odsudek za to, ze tezce teoretizujes a konec zvonec

    to zhruba minim tim, ze by se mi libila nejaka diskuse kde se fakt a priori veri na aldort (tj. deti neni treba ukaznit; deti samy ze sve prirozenosti jsou mirotvorne a socialni, pokud maji dostatecne naplnene potreby svoje), jenze to je hroznej risk na neco tak divneho verit a nikdo do toho moc nejde, aspon zde na nyxu

    to tapino neminim vuci tobe nijak nepratelsky, proste takova je realita, treba mas s tou socializaci (hlavne dodrzovat socialni normy) pravdu, to si povime za 20 let nejdriv no
    NABUKHADNEZAR
    NABUKHADNEZAR --- ---
    TAPINA: "Výsledkem dobré výchovy je jedinec, který se orientuje v hodnotách a pravidlech, které vyznává společnost, jíž je součástí, a dodržuje je." Radikální nesouhlas. To bychom měli pořád černochy na plantážích a ženy bez volebního práva. Ale možná ne úplně rozumím tomu, co přesně spadá pod kontaktní rodičovství a co už ne. (Je to možné). Hodnotami této společnosti jsou rasismus a xenofobie. Třeba.

    Ad dvouleté dítě, my se ale bavili o výsledcích výchovy a "výchovy", které podle mě jsou argumentem pro tu nesouměřitelnost. To, že u batolete postačují sociální skily dobře vycvičeného psa (nemyslím hanlivě) - protože je to třeba praktické - je úplně něco jiného.

    Nemyslím, že v sociální izolaci vyroste samovolně autonomní jedinec, který se společenskými danostmi umí kriticky pracovat. To je právě výsledkem dobré výchovy.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    NABUKHADNEZAR: Já teda ale fakt po svém dítěti nechci, aby bylo dospělé ve dvou letech. V tomhle věku po něm chci, aby vědělo, že SE neběhá do silnice, a nemusí zatím ani chápat proč. Na to je čas v pozdějším věku, ale to ho nejdřív nesmí sejmout auto už teď.

    Výsledkem dobré výchovy je jedinec, který se orientuje v hodnotách a pravidlech, které vyznává společnost, jíž je součástí, a dodržuje je. Jedinec, který si dělá co sám uzná za vhodné, vyroste i samovolně a třeba i v naprosté izolaci, toho není třeba formovat výchovou.

    Navíc se mi zdá, že se rozcházíme v tom, o jaké věkové kategorii hovoříme. Paralela s výchovou psů platí pro nejmenší děti, batolata.
    NABUKHADNEZAR
    NABUKHADNEZAR --- ---
    TAPINA: tzn. pes si zvnitřnil požadavky na své jednání (svoje pozice, co SE smí, co SE nesmí) na základě původního drillu a teď se mu to nemusí připomínat. To je ale zvnitřnělý mocenský vztah. To není autonomie. Ani dospělost. To nechceme od svých dětí.

    Já netvrdím, že to není náročné nebo efektivní nebo, že to jde se psy žijícími v lidské společnosti dělat jinak. Jenom že to jsou dva nesrovnatelné procesy.

    Výsledek dobré výchovy není poslušný jedinec. Shodneme se?
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    NABUKHADNEZAR: V běžné domácnosti s běžným provozen vskutku není psovi každý den vymezovat pozici na dně smečky. To je dáno jednou provždy už tím, že lidi dávají jídlo psovi a ne naopak, a není třeba to každý den nějak zdůrazňovat. A právě že i ze psa se dá vychovat autonomní jedinec, který venku jde bez vodítka v patřičné vzdálenosti od svých lidí, drží se chodníku, nekontaktuje samovolně cizí lidi, neútočí na cizí psy, zastaví před silnicí, a to vše aniž by mu byl autoritou vydán jediný povel. A to se pak autoritě velmi hodí ve chvíli, kdy jí na starost přibyde dítě, které ještě tyhle záležitosti zažité nemá, a které je potřeba neustále hlídat, aby nevletělo pod auto, nevyválelo se v louži, a milion dalších věcí :o)

    "Venčím" dva psy a dítě a jsem fakt ráda, že psy mám za dobu, co je mám, vychované k takové samostatnosti, že jim jenom otevírám dveře a sbírám bobky, protože i tak je to někdy pohromadě s malým dítětem celkem složitá logistika :o)
    NABUKHADNEZAR
    NABUKHADNEZAR --- ---
    Ano samozřejmě, na ose výprask - odměna je to asi přijatelnější varianta. I když i tady by někdo mohl nesouhlasit (nechválení), což asi pro členy auditka s tímto názvem není novinka. Nicméně dovolím si být naivní, rozumím tomu tak, že pes je striktně hierarchický tvor, který bojuje o svou pozici v žebříčku smečky. A my mu ji zcela zámerně určujeme úplně na dně (třeba aby nepokousal fyzicky slabší dítě, že jo). Kynologové mě klidně opravte. Svoje dítě naopak chci vychovat/vést/socializovat tak (a teď ta naivita), aby z něj byl autonomní jedinec schopný vnitřního hodnocení a zcela explicitně s velkou mírou nezávislosti/kritičnosti na požadavcích vycházejících z pozic autorit. Jestli to váš pes umí, respekt. Rád to dále rozvedu, nebyl jsem úplně připravený na to, že o tuhle pozice se na attachment parenting(!) bude vyjednávat.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    NABUKHADNEZAR: A co přesně pro zajímavost ty sleduješ za cíl výchovou psa? Ony tady taky budou dost rozdíly, ale já jsem celoživotní výchovou svých dvou psů, kteří teď věkem míří do lidské adolescence, sledovala, aby VĚDĚLI, jak je záhodno se chovat - doma i venku, co se může, co se má a co se nesmí. To je výchova, ne? Děti by postupem času měli dojít ještě někam dál, ale to už je vzdělání, a psi, v případě potřeby (například na zkoušky) můžou jít zase někam jinam dál a to už je výcvik. Ten základ je ale stejný.
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    NABUKHADNEZAR: Nemluvím o uplácení za to že dítě chvíli neřve. Mluvím na příklad o tom, že "pojď, teď půjdeme nakoupit (dítě se courá a nechce se mu ťapat) a v obchodě se povezeš ve vozíku, ano?"(vozí se v něm děsně rád).
    Tedy motivuju dítě k tomu aby došlo do obchodu a motivací je oblíbená činnost.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    Pardon, lítal a pokřikoval :o)
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    NABUKHADNEZAR: Pozitivní motivace (ať u psů nebo u dětí) znamená, že místo abys lítala a pokřikovala "Ne!, Nedělej to! Fuj! Nech toho! Ticho! Nehrab ty záhony! Nevytahuj ten šuplík!" :o), což automaticky sice svádí, ale absolutně k ničemu nevede, tak směřuješ chování jedince k cílovému obrazu pozitivně, tedy tak, že dáš najevo, co by sis přála, aby se dělo. A psi i malé děti mají skutečně společné to, že když vědí, jak, tak chtějí rodiči/chovateli udělat radost.

    Ostatně není překvapivé, že lidi, co mají zkušenost se psy, paralelu vidí a ti, co ji nemají, jsou tím zděšeni :o)
    NABUKHADNEZAR
    NABUKHADNEZAR --- ---
    Takže stará dobrá uplácečka za to, že neřve. Budu zděšený ještě chvíli. A rozdíl si fakt myslím, že tam je. Už jen ten esenciální, že "výchovou"psa sledujeme jiné cíle než výchovou dítěte. Natolik jiné, že se pro oba procesy snad ani nehodí stejné slovo. Jinak přesně tady se podle mě otevírá prostor pro podepření intuice odbornou literaturou, pro ty, kteří by tu výchovu na respektu postavenou mít chtěli/y.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam