Mam dva problemy, zajimalo by me jestli jste se s necim podobnym taky nekdo setkal a jak jste to resili. Predesilam, ze fungujeme v podstate v duchu respektujici vychovy, tj dite nehodnotime (ty jsi takovy a makovy, sikovny ci zlobivy, to se ti ne/povedlo; misto toho sdilime radosti z uspechu ci zklamani z nezdaru), zadne tresty, natoz placani atd. Nejde o "tolerantni" vychovu v tom smyslu, ze by syn vsechno mohl apod. Jsou veci, ktere mu nedovolime, nedame; snazime se mu vychazet maximalne vstric pokud to jde - nabizet alternativy apod. Synovi je 19m. Nemluvi, ale dokaze si vykomunikovat co potrebuje, vicemene, a hodne rozumi. S manzelem se obcas hadame, i pred synem, bohuzel to obcas nezvladnem "odlozit". Obcas nam ujedou nervy a zvysime hlas, ne nutne smerem k synovi, ale treba si zalamentuju "achjo to me fakt ne-ba-vi".
A ted k tem problemum:
1) asi pred mesicem prestal syn spoluoracovat v situacich jako prebalovani, krmeni, vetsina situaci kdy se rekne "ted pujdem tam ci onam" ("ted pujdeme koupat" - vyrazi radostne smer koupelna, ale jak ho vezmem do naruce abychom ho svlekli, tak je nestastnej a brani se). Evidentne chce o sobe rozhodovat sam, ale zaroven jeste komunikace neni na takove urovni aby se s nim dalo domluvit. Mne obecne dela problem pouzivat moc a silu, v situacich kdy bych tak mela cinit mam chut mavnout rukou, sebrat se a vypadnout, nekoho do neceho nutit me nebavi a vytaci me to. Tim hur treba pri krmeni, ale k tomu viz bod 2.
2) uz nekolikaty den syn bojkotuje krmeni ode me a tyka se to prdevsim nebo vlastne vyhradne ranni a vecerni mlecne kase. On ji nikdy nemel rad, ale je to jediny zpusob jak do nej dostat mleko, flasky odmitl rezolutne hned od zacatku (to uz je rok zpet). Od manzela se nakrmit necha. Jenze ten vetsinu ran neni doma. Mne pred lzici uhyba, otaci hlavu stranou a po ocku sleduje co ja, jestli jeste drzim lzici pred nim a uchechtava se (!). Zkousela jsem vse co dosud fungovalo - zabavit ruznymi predmety se kterymi si hraje, hudba, zpev... Uz to nefunguje. Nemuzu se na to vykaslat jako jsem uz nekde v jinych klubech tady cetla ze "no tak co tak neji, hlavne ze ma svoji davku mlika, kdyz nechce jist tak nenutim a necham to byt" - protoze tohle je prave to jeho mliko. Hrozne me to frustruje a vari se mi pri tom krev vzteky, kdyz vim ze je potreba aby to snedl, ale nedari se mi to do nej dostat. Obcas se neovladnu a po nezdaru mrsknu aspon lzici do drezu ci tak neco. Coz nechci aby ode me odkoukal, uz takhle hazi vecmi okolo sebe dost casto, obcas idemonstrativne nastvane kdyz nemuze neco co chce.
3) takova nezavazna vec ale vrta mi hlavou - kdyz synovi neco spadne kdyz sedi u stolu nebo je na prebalovaku - okamzite za tim nahazi vsechny veci ktere ma v dosahu. Dela to odjakziva. Zajimalo by me, co mu jde hlavou. "ne to mi nespadlo omylem, to bylo schvalne a poleti i vsechno ostatni, z moji vule" - ? :)
-------------
Tak k bodum 1) a 2) jestli mate zkusenosti/navrhy jak situace zvladat bez nastvani a pokud mozno kontruktivne a tak aby se dosahlo spoluprace, budu rada.