badiane, ad obava o vyzivu, mne pediatra rekla ze prvnich nekolik mesicu neni na diteti ktere ji jen kukuricne krupky co resit (jako ze neuhyne). zaroven vim, ze dva zakladni boje batolat jsou a) jidlo b) plinky a oboji dokazou solidne vyeskalovat kdyz hrajes s nima :). takze bych ho s jidlem nechala byt

ad mlaceni a fakt musi zachazet se svetem ohleduplne? mlatite do bubnu? tyci do neceho co udela poradnej rachot? atd

ad vzdor, je plno rad jak jim to usnadnit, ale v zasade nemuzes cekat ze to pujde uplne hladce. muzes mu akorat pomoct tim projit kdyz se ted musi prizpusobit. a nenutit ho moc casto

HUJERKA: je pravda, ze jsem se neodvazila rovnou pred nej postavit kasi a jit pryc, bala jsem se ze to hodi na zem, ale asi by to stalo za pokus.

LORAIN: ech, nemam slov :) trochu mi to rezonuje s tim ze jedno z mala slov - no vlastne jedine, jinak to jsou citoslovce zvirat - ktere syn rika je "tata". Mama? ani omylem; ukazat na mamu kdyz se pta tata "kde je mama?" ani omylem. Na tatu ano. Kdyz prijde domu tata? Jen soupnou dvere v predsini "tata!". Kdyz prijdu ja, ani nahodou. Ale zas kdyz se neciti dobre, dkyz je nemocny, unaveny, nebo vecer po veceri kdyz je cas jit spat, tak chce jedine ke mne do naruce. Holt my jsme samozrejmost a co delame je samozrejme :) Pro me je to svym zpusobem signalem, ze je vse v poradku, kdyz si je dite mnou jiste. Ale v nekterych situacich, viz tebou popisovane, je to na facepalm :)

BADIANE: dcerka asi před třema nebo dvěma měsíci, což odpovídá cca těm vašim 19 měs., mě častokrát posílala od jídla pryč: "mámo ťapi", a vlastně nám to pomohlo oběma, že jsme spolu u jídla nebojovaly a ona se sama v klidu najedla. Akorát to pak po ní uklidit :-) Ale už jí to přešlo, pryč mě neposílá, ale samozřejmě na mě vymýšlí jiné věci.

RACHEL: :))) chytrejsi simpanz, to jsi me rozesmala, uz podruhe, dik. Ja to nevnimam tak, ze by mi chtel ublizit, chapu ze si to neuvedomuje, ale je zaroven tezke si naordinovat jinou spontanni reakci nez vztek z bezmoci, zapina se to samo. Nekdy mam vztek na nej (to vetsinou jen par vterin), nekdy na sebe, nebo oboje - ze to s nim neumim jinak, lip, ze se nedokazu lip ovladat apod. Nekdy citim, ze - treba pri tom jidle - by fakt pomohlo kdybych treba zpivala, coz velmi casto delam (zacnu zpivat a syn otevre pusu a uz hezky otevira az do snezeni kase - tedy donedavna to tak fungovalo, posledni dny uz ani to ne prave) ale uz jsem tak zasekla a prednasrana, ze se nedokazu prepnout do rozpolozeni, ve kterem bych byla schopna zpivat. Coz jen urychli spiralu zoufalstvi, protoze uz predem vim, ze to dopadne fiaskem, kdyz se ani ja nejsem schopna v tu chvili vic snazit.

A jak jsem psala ze nehcci aby ode me odkoukal mrskani vecmi (mrskla jsem lzici do drezu, celkem za posledni tyden dvakrat, z toho jednou dnes rano) - cele dopoledne tu mrskal obrovskymi tezkymi drevenymi dily stavebnice po zemi. On je hrozne vnimavy, hodne napodobuje - mozna jak nemluvi tak tim spis se zameruje na gesta, pohyby, zvuky apod - fakt shimp :)) a ja si to uvedomuju vzdycky kdyz mu neco rikam, ukazuju, vysvetluju - a jsem tomu rada, ze si veci pamatuje, chape, spojuje souvislosti. Ale pri tehle nekontrolovatelnych emocnich hnutich mi to nedoslo vcas a neovladla jsem se a mrsk ho lzici. Jedine co jsem mela za jasnou myslenku v hlave v te chvili bylo ze to bude lepsi, nez zacit pred nim zacit mrskat vecmi ze stolu na zem, mlatit do stolu apod. Vzdycky jsem si myslela, ze jsem melancholik (kdyz mi neco vadi, uzavru se do sebe - nekdy tedy po tom co jasne a durazne reknu ze "takhle ne", jdu si po svych), a nestacim zirat, cloumaji se mnou typicke reakce cholerika.

Jinak se omlouvam za dlouhe vylevy, nemam ted uplne nejjednodussi obdobi obecne, a jeste tohle k tomu, uz se citim trochu na konci svych psychickych sil.

BADIANE: k tomu druhemu odstavci kde pisu o tom co me stve na tom jidle - samozrejme na prvnim miste je to co uz jsem psala, tj. ze se bojim (bala se, ale dle toho co pisete snad zbytecne), ze mu mliko bude chybet. A on mi zaroven brani "se o nej dobre postarat".

RACHEL: :))) pan Huml

Metodu pevneho objeti ja bohuzel vnimam jako nasili, takze bych toho nebyla schopna. Na objeti ho ale ani neni potreba, ve vetsine pripadu kdyz na nej mluvim konejsivym hlasem "pojd, pojd ke mne" a otevru naruc tak prijde a necha se obejmout a uklidni se. Ta otevrena naruc je dulezita; pokud bych ho chtela chytit sama tak se zacne zmitat jeste vic; kdyz ale na nej nesaham a otevru naruc, prijde sam. Vyjimka - na prebalovacim pultu - tam se necha zvednout, protoze stejne hlavne nechce lezet, a pak i obejmout a uklidni se.
Problem ale znovu nastane jakmile se vratime zpet do bodu kde vztek zacal - musime prebalit/dat plenu, musim neco udelat a nemuzu ho dal drzet v naruci a on se vyda delat to co jsem mu predtim nedovolila a kvuli cemu se nastval. To prebalovani je fakt utrpeni - vyhnout se mu nemuzu, zabaveni novymi a novymi vecmi obcas funguje. Jo a novy hit - zacal chodit na zahradu; ten amok kdyz my rozhodneme ze se jde dovnitr! Dostat ho dovnitr dobrovolne je nemozne, asi by tak klidne i prespal resp usnul.
Takze uklidnit syna vetsinou zatim dovedeme, ale potrebuju najit zpusoby jak prochazet situacemi ve kterych ho uklidnit v naruci z technickych duvodu nelze. Asi je to spis otazka pro meho psychologa, co :) (neboli srovnej se s tim ze tvoje dite se chova a reaguje zpusoby, ktere te frustruji a deptaji, nenech se u toho vytocit - pro me to je quest hodny jizdenky do Bohnic, ja mam hrozne rada svuj klid, a problemy u snidane mi dokazou zkazit naladu na cele dopoledne a musim se ovladat abych mu to nedavala sezrat. Vlastne na tom jidle asi, kdyz budu k sobe uprimna, me vytaci to ze - ja pripravim jidlo, on ho z neznamych duvodu, ktery se jevi jako truc ci vysmech a dokazovani si sve sily, ignoruje, a ja - musim vyhodit jidlo, delala jsem zbytecnou vec, plytvam potravinami, a jeste se citim porazene, jako kdyby se mi nekdo vysmal. A u toho prebalovani - cinnost ktera se udelat musi, zadna zabava zrovna, a jeste ji musim nekomu nutit, takze opet uvnitr sebe jdu do vyvrtky, ze se musim s nekym prat abych provedla neco, misto ceho bych klidne stokrat delala radsi neco jineho. A vubec, opravdu nejsem trpelivy clovek; jak se mne samotne neco nedari, tak jsem rychle nastvana, doted se s tim dalo zit, ale s ditetem to zacina byt narocne, nevim, jak to zmenit, je to ve mne hluboko, to je prace na x let)

BADIANE: A jí aspoň nějaké mléčné výrobky? Lučinu, tvaroh, jogurt, sýr? Jestli jo, tak bych mlíko a kaši nehrotila. A jinak já dávám plnotučné kravské mléko od roka, osobně si myslím, že to jak se prosazuje UM až do dvou, lépe do tří let, je akorát lobby výrobců, kteří chrějí zisky.

A jinak se mi velmi líbí, co píšeš o tom vyjednávání a že má možnost ovlivnit, co se bude dít. To je podle mě správný přístup. Já vždycky, když někde čtu jako radu nebo pravidlo pro rodiče "hlavně důslednost", kterou si lidé většinou představují jako 1. ne je ne a platí, protože jsem to řekla a 2. na stejný požadavek vždy stejná reakce, tak si říkám, copak se ze mě porodem stal naprogramovaný robot? Přesně jak píšeš, já chci, aby moje dítě chápalo, že některé věci někdy jdou a někdy nejdou, protože okolnosti můžou být různé. Aby chápalo, že i druzí lidé mají svoje potřeby a svoje emoce a ty se můžou v různých okamžicích lišit, takže zareagují na tutéž věc různě. A taky chci, aby vědělo, přesně jak píšeš, že komunikací může situaci ovlivnit a může se s druhoy stranou pokusit o dohodu, ne jenom sklapnout podpatky a poslechnout, protože druhá strana je náhodou o třicet let starší člověk. Když se M. kvůli něčemu vzteká, tak je to pro mě signál, že o to opravdu hodně stojí a je to pro ni v tu chvíli důležité, tak mi připadá logické jí aspoň z části vyhovět, pokud to trochu jde, ne se zabejčit na svém a "důsledně" trvat na původní odpovědi, aby si to "nevyřvala", jak se často doporučuje. Kdyby to někdo dělal mně, tak bych pžece taky byla nepříčetná vzteky. V tomhle klubu si snad můžu dovolit říct, že mi to funguje a jakmile M. pochopí, že jsem původní názor přehodnotila a snažím se vymyslet řešení přijatelné pro obě, obvykle se vztekat přestane a začne spolupracovat.

BADIANE: no jeste v te knizce je vrceni a dalsi techniky. on vychazi z toho, ze dite do tri let ujde vyvoj jako lidstvo od pocatku az do dneska, v roce a pul, kdy zacina tohle vztekaci obdobi, jsou tak nekde na urovni neandrtalcu. predstav si, ze by k tobe domu prisel pan Huml (ted porad poslouchame Macha a Sebestovou) a byl ze vseho zmateny, vztekly, nemluvil by srozumitelne a ty mu tady delas velvyslance.

a u nas to teda nefungovalo vubec, ale co zkusit tu metodu pevneho objeti, kdyz ma tendenci si ublizovat v amoku.
na kazdy dite zabira neco jinyho a nekdy nezabere nic a proste jde jen o to, aby to clovek vydrzel a zabranil zranenim.

RACHEL: presne to s temi polstari me dnes napadlo a mela jsem v planu mu to ukazat :)
U nej to bouchani do sveho obliceje a hlavy bohuzel nebyl ojedinely jev, dela to nekolikrat denne.

Tohle presne delame, a doted to fungovalo "Ty CHCES ZUSTAT ve vane, chces tam zustat, zlobis se ze musis ven, ano!". Ale posledni dobou ho to z amoku neprobere a je nestastnej a krouti se a mrska s sebou a place a krici dal. Knizku jsem necetla, jsou tam k tomuhle nejake dalsi tipy? (pokud ano tak bych si ji precetla)

TORUVIEL:
LORAIN: hm a ted si, matko, ktera mas rozhodnout o tom co je pro tve dite vhodne, vyber :)

RYBKA: my celkem jasno v tom co povolime a co ne mame, snazime se dovolovat maximum toho cim neublizi sobe nebo neznici neco co chceme zachovat neznicene. Zaroven mi ale nedela problem obcas situaci prehodnotit, pokud o danou vec syn opravdu stoji (kdyz na prnvi pohled usoudim ze cinnost nedovolim, a pote co syn pokracuje v usilovani o ni se vic zamyslim a rozhodnu se ze mu muzu vyhovet aspon castecne - treba tak, ze veci prizpusobim, asistuju apod, aby cinnost mohl vykonavat. Coz nejde vzdycky, nekdy treba musim pracovat/varit apod - takze se uci ze nekdy ta sama vec jde a nekdy ne, podle toho zda jsem ja k dispozici). Nejsem pevna jako skala, jsem clovek a s ditetem interaguju a nejak mam pocit ze chci aby vedel ze ma moznost komunikaci a vyjednavanim ovlivnit co se bude dit, a ze zaroven druha strana i kdyz chce vyjit vstric, tak to nemuze udelat vzdy, ma taky svoje omezeni. Pak jsou samozrejme veci, kde to v zadnem pripade nejde. Ale nemam pocit ze bych nejak vahala. Rozhoduju se, vetsinou jednoznacne, az na vyjimky kdy prehodnotim, nenazvala bych to vahanim. Mozna ale od nej ocekavam moc a je to pro takhle male dite moc tezke se v tom orientovat...

Dve lzice praktikujeme uz dlouho a fungovalo to dobre, doted, prave :) Plus ruzne veci na stole, ktere muze zkoumat, varecky, stouchadla, metly apod, prubzene obmenovane kdyz ho omrzi.
Mozna bych to mliko mela prestat tak resit no. Me tedy depta i to ze neco pripravim a pak se to ma vyhodit - coz v pripade UM "nejde jinak" - u nas to nikdo jiny jist nebude. Cokoliv jineho nedoji tak to snime my ale UM fakt ne.
Je treba kozi nebo ovci mliko lip stravitelne?

BADIANE: Naše dětská mi zavedení "normálního" mléka před druhým rokem dost rozmlouvala. Prý zbytečný nápor na tělo :-(
A mlácení hlavou (do čehokoli) dělal synovec. Několik měsíců v kuse chodil s modrým čelem. Byli s ním u psycholožky a prý je to celkem normální a běžné. Podrobnosti bohužel nevím.

BADIANE: To rozhodně UM už můžeš nahradit normálním mlíkem (ale zkus to, dcera se po něm neobvykle nafoukne, UM snáší bez problémů). Tak hlavně že něco z těch mléčných výrobků jí, stačí imho i ty sýry.

TORUVIEL: takze myslis ze v 19ti mesisich uz se muzeme na UM vykaslat? Normalni mliko by mu asi i chutnalo ( i kdyz nevim zda by ho byl ochotny pit ci jist v kasi po tech dlouhych mesisich "utrap" s UM kasi, jestli se mu uz proste nezhnusilo jakekoliv "bile" jidlo - zacal uz docela odmitat i chleba s zerve ktery mu driv chutnal, a vyrazne preferuje normalni "zlute" syry)

TORUVIEL: kdysi jsem z toho cetla nejaky vytazek a zjistila ze my tak v podstate fungujeme. nevim jestli si to ted pamatuju dobre. Kadopadne - nejime mezi jidly, kdyz nesni co ma tak nedostane nic jineho, jime zdrave... Ale to mliko no :)

Mam vzdycky slzy v ocich kdyz se boucha do hlavicky a do obliceje, je to pro me desivy pohled. A napadaji me desve myslenky o autismu apod.

A jeste jedna vec, vlastne uplne nejzasadnejsi kvuli ktere jsem sem sla, ale tak me trapi ze jsem ji uplne potlacila kdyz jsem psala to ostatni.
Syn si v tech stavech kdy neco nemuze a je nestastny/vztekly/zoufaly ublizuje - zacne bouchat hlavou o zem, o stul, nebo se bouchat rucickama do hlavy, do obliceje. Nechapu proc to dela, v zivote jsme na nej nezvtahli ruku a ani na sebe vzajemne samozrejme. Napadla nas takova absurdita - protoze jsme na nej prilis "hodni", ucime ho taky byt mirny, chovat se k lidem a vecem opatrne/ohleduplne, on to celkem prijima - namisto bouchani nas do obliceje hladit, nebouchat vecma do nabwtku ale radsi treba do zeme apod, a tak nema kudy a kam filtrovat prirozenou agresi a miri ji proto proti sobe?
Co s tim? Power games jsme tak nejak prirozene provozovali odjakziva.. ale pravda je ze ne moc casto, nejak k tomu samo casto nedochazelo. Jak je tedy iniciovat a jake by byly pro tenhle ucel nejvhodnejsi? Nebo jina reseni?

BADIANE: můžu se vyjádřit jen k bodu 3 - přesně tak to vidím i já - udělám tohle (hodím) a stane se přesně tohle (věc spadne na zem). Hra, učení, zábava. A co jsem tak vypozorovala u vícero dětí, kolem druhého roku života je jakási fáze házení věcí - dítě začne házet vším, co se mu dostane do ruky - oblíbenou hračkou, bačkorami, pitím, telefonem. Vypadá, že si nemůže pomoct, prostě tím musí hodit. U prvního dítěte nás to štvalo (ničí věci), dokud jsme nezjistili, že stejně starý chlapeček dělá přesně to samé, u druhého už nás to nepřekvapilo...