INUSHKA: eee dobre beru to jako ze mam zvysit prioritu dodelani treba aspon te nastenky aby bylo zjevnejsi co to to kontaktni rodicovstvi je

Ve zkratce - se prislo na to, ze deckam nestaci vyziva teplo sucho atd. ale ze totalne chradnou skrz SEPARACI. Miminka ziji hlavne fyzicky, takze ne-separace ("vazba" - attachment) se u nich posiluje skrz veci jako bonding noseni spani mazleni kojeni...
Fyzicky kontakt je dulezity furt, ale cim vetsi decko tim rozvinutejsi ma psychologicke potreby. SEPARACE je neco jak kdyz se odcizis se svym chlapem. Kdyz neproudi laska. Deje se to ponizovanim decka, hnevem, posmivanim, trestanim, podminovanim lasky, odmitanim lasky... proste batole/dite kdyz rodic se od nej oddeli/odcizi ("jsi zla holcicka nemam te rad!!") se citi podobne jako mimino kdyz ho nechas nekde samotny. Deti jsou desne adaptabilni ale CHRADNOU, resp. na vyrovnavani separace spotrebovavaji desne moc zdroju, ktere by jinak mohly vkladat do rozvoje. Kdyz ale maji pevnou vazbu (internalizuji ze rodic je OPORA, ktera je NA JEJICH STRANE), tak se muzou rozbehnout a frcet. A to je kontaktni rodicovstvi. Byt na jejich strane.

TAPINA: Já mluvím na děti od početí, ale prvních devět měsíců jen v duchu, s jedním krevním systémem doufám, že to vnímají i tak. :-) Vlastně jsem s nimi před porodem mluvila víc hlubokomyslně, teď spíš komentuju, co dělám. Přijde mi nezdvořilý vzít někoho do náruče a jít s ním vynést odpadky nebo zalít kytky a nevysvětlit mu, co to dělám. :-)

ANNAWA: Dík, že to říkáš, tady je to samá alternativní biomatka, ale když jsem přišla domů, najednou mi přišlo, že jsem tam byla asi jediná, kdo se s pětitýdenním dítětem radí, jaký koupí bráchovi tenisky.
:-)

Snažím se hodně vysvětlovat, např. když něco zakáži, tak mám potřebu vysvětlit, proč jsem to tak udělala (např. že do dveří se prsty nestrkají). Nebo když už je toho dětského blbnutí na mne moc či něco už opakuji po xté, tak se snažím říkat - Nelíbí se mi, že... Před pár dny mně přišlo na mysl, že bych o větě "Nelíbí se mi" s Bertou měla promluvit. Domluvily jsme se, že když se mi něco nebude líbit, že jí to povím, a stejně tak mi ona poví, když se jí nebude líbit něco na mém chování. Stašně mne překvapilo, jak těžce se mi jí tenhle návrh říkal. Měla jsem pocit, jak kdybych prvně mluvila s partnerem a ne s dítětem. Druhý den ráno jsem trochu hartusila - byl už čas se oblékat do školky.... no prostě jsem byla netrpělivá. Samozřejmě, že zbytečně. Školka by tam stála i o pět deset minut později. A Berta mi po tom mém výstupu povídá: Mami, nelíbí se mi, když na mne takhle mluvíš. Nevím, jestli to na vás nějak působí, mne to ale hodně zasáhlo/zaujalo a ani nevím proč.

Nebo ještě jedna věc, co mě strašně zrelaxuje, nechat na sebe téct vodu, teda sprchu, ale dlouho dlouho :-)) Nevýhoda je velká spotřeba vody :o)