SUCUBIS: Tak jednak tě můžu uklidnit, že naše holky začaly pastelky smysluplně využívat taky až k tomu třetímu roku, mladší (skoro 4) to moc nebere doteď, a je celkem běžný, že chlapečky v tomhle věku víc zajímaj jiný věci. A jinak za tím zlobením nejstaršího bych viděla upoutávání pozornosti (třeba to, že se na tebe tak věší, je celkem typické), dvojčata jsou náročný a péče o ně zabere (aspoň předpokládám) dost času, on je starší, rozumější, a tudíž do jisté míry odsunutý na druhou kolej, nebo to tak aspoň může vnímat. 7 měsíců není až tak dlouhá doba, může žárlit, může se pořád ještě vyrovnávat s tím, že se v jeho teritoriu objevili "vetřelci". V tomhle věku už nejspíš neležej pořád v kočárku/v postýlce/šátku, ale nějakým způsobem se pohybují v prostoru bytu, tahle fáze, kdy se miminko přesune z omezeného prostoru volně do bytu, u nás třeba byla skoro stejně náročná jako narození sourozence, takovej další zásek :-) Nejdřív jsme si dovolili donést novorozeně, a najednou si to mrně nárokuje i pobyt ve společných prostorách, doplazí se k hračkám, které dřív byly "jen její", musí se dávat pozor, aby se na sourozence nešláplo... A zároveň s ním ještě není rozumná domluva, ani hra. Pro starší dítě prostě v týhle fázi mladší bratr/sestra nemá moc výhod, ty přijdou až časem :-) Pokud je to aspoň trochu možné (a pokud jste to ještě nezavedli), zkus si každý den vyhradit třeba 15-30 minut jen na staršího, kdy bude vědět, že to je čas, kdy tě má jen a jen pro sebe. Můžete si číst, něco spolu stavět, nebo si jen povídat a mazlit se, často to pomůže překonat tohle pro ně složité období a omezí to neustálé upoutávání pozornosti. Ideální je, když mladší děti v tomhle čase ohlídá třeba tatínek, abys nemusela odcházet něco řešit a mohla se věnovat fakt jen jemu. V horším případě můžeš počkat, až budou dvojčata spát a doufat, že se nevzbudí a nejstarší nezažije to zklamání, že se zas jdeš postarat o mladší na úkor jeho.