MALA_MISIA: jsem rada, ze tady tohle tema nacinas. mame 14timesicniho kluka a taky nad tim ted dost premyslim. on, kdyz zacal asi v 11 mesicich chodit, behem snad tydne byl naprosto k nezastaveni a neustale se poustel do akci, ktery byly z naseho pohledu nebezpecny (zasuvky, kabely, lezeni na nabytek atp.), my rodice jsme na sebe jen nechapave zirali a nebyli pripraveny a byla to serie ne, ne, ne, pricemz behem par dnu se nam tato negace zacala vracet (nocnik, prevlikani, uspavani :)), takze jsem tu komunikaci taky zacala resit. snazim se vyhýbat slovu ne, takze napr. tenhle kabel slouzi k vedeni el. energie a maminka ted kvuli bezpecnosti vsech udela tohle opatreni. v hodne vyhrocenych situacích rikam durazne ne (napr. dnes, kdyz zkousel kousat kabel od zapojeneho vysavace), popr. pozor a protoze neocekavam, ze uposlechne (ne ho většinou jen vic vyburcuje k cinnosti), skakam po nem.
nechavam ho hrat si s knizkama, popr. schovam ty, ktery jsou obzvlast dulezity. nechavam ho jist samotneho lzickou i za cenu obrovskeho bordelu. Vzdycky si rikam, ze je to pro me sice narocny, ale pro nej nesmirne hodnotny.
nabizim alternativy.
ale obcas fakt nevim - minule na hristi, kde se polil pitim, jsem asi po pul hodine straveny v polity bunde a mikine zavelela, ze jdem domu (celkove jsme byli venku dlouho) a samozrejme rev a neeeeeeeeeee, nakonec jsem ho proti jeho vuli odnesla, ale teda fakt nevim, moc jsem se v ty situaci necitila.
oproti vrstevnikum je takovej dost akcni a trvdohlavej, snazi se za kazdou cenu si prosadit svoji.
kouse a skrabe, rikam mu, ze to boli, poznal slovo au a pouziva ho, kdyz je nucene prevlikanej.
krome nedeleny pozornosti u nas taky pozoruju, ze porebuje nekdy mit volnost delat si svoje, bez asistence kohokoli (to je problem u partnera, kterej je dost uzkostlivej z hlediska bezpecnosti syna)