FIDO_LETI_DOMU: Dotycna kamaradka ma celkove pristup "rozbrecet dite je spatne, musim zabranit frustraci za kazdou cenu", takze dite nema jakykoli rad, po trech soustech jogurtu prohlasi, ze je hnusnej a jist to nebude, dostane na vyber z dalsich trech veci, ktere sotva ochutna, zahy se rozbreci hlady, dostane prso. a to mi proste v tom celku prijde spatny. Protoze kdyz se trilety dite nedozvi, ze svet zkratka obcas neni takovy, jaky by si pralo, nevede to v dusledku ke spravnym vecem. A kdyz jsou diteti dva tri, mozna pet, muze to byt roztomile, ale jak chces tohle provozovat, kdyz mu je dvanact, patnact?

Nechci, aby to vyznelo, ze dite musi mit doma teror, aby zvladlo okolni svet, ale nekdy pockat, dat prednost potrebam rodice/sourozence, nedostat, co chci; je podle me v poradku

U prvního dítěte jsem používala (cca do půl roku věku) prso místo dudlíku. Okolí mě za to dost odsuzovalo, ale ukázalo se, že jsem mu tím v podstatě zachránila život. Když kňournul, dostal prso. (po zkontrolování situace v oblasti plen) Nikdo nepřišel na to, že když je od narození v křečích a zvrací a má průjmy, tak že nemá schopnost tolerovat galaktozu a tak nesmí ŽÁDNÉ mléko. Tím, že pil dva loky po čtvt hodině, byl schopný se s tím alespoň porvat natolik, že přežil. Teď je to skoro desetiletý veselý kluk. Má sice pár zdravotních problémů, ale nic zas tak závratného, že by se s tím nedalo žít. Druhé dítě si říkalo téměř tabulkově po dvou až třech hodinách a sama se v roce a půl odstavila. Na uklidnění jsem prso v tomto případě již nepoužívala :D

KOTENCE: to mi připomíná, jak se onehdá probíralo stříhání nehtů ve spánku, že jsi taky byla mezi těma, kdo byl proti. nějak se argumentovalo, že je to věc, co se udělat musí a musí se naučit hned se s tím smířit a vydržet to. Já si zas myslím, že ty děti nemají takový a tolik prostředků a způsobů, jak frustraci nebo nějakej stres obecně zvládat a že mají nárok využít a použít to málo, co mají. Já asi rok a půl střihala nehty ve spánku - nevím, proč bych měla sobě i dítěti přidělávat zbytečnej stres v době, kdy si s ním neumí poradit, když pak přijde čas, kdy už se s ním na tom můžu domluvit a ono to je schopný pobrat. To imho platí o o tom uspávání, ne nutně, že se na tom domluvíme, ale už bude mít třeba jiný prostředky, co mu pomůžou - plyšáka, pohádku, bude stačit jen přítomnost někoho...

Ja bych se jeste chtela vyjadrit k tomu kojeni na uklidneni. Sice se pise, ze je to jedna z vyhod kojeni, ale podle me to pro dite neni nejlepsi. Je to v podstate odvadeni pozornosti od ty frustrace a tu by se imho melo naucit zvladnout jinak. Ja kojila na pozadani, ale nikdy jsem necpala prso, kdyz si nerekla. Kdyz si natloukla nebo plakala, ze neco nemuze, tak jsem nabidla jen pochovani. Nekomu treba nebude vadit, kdyz mu ctyrlety dite bude v obchode rvat dolu tricko, protoze nedostane lentilky, ale co se tim uci?

A jeste dotaz: stalo se vam nekomu, ze odstaveny dite znova zacalo chtit prso? Nekojim od konce leta, ale ted zase zacina chtit. Mozna uz citi mlezivo pro dalsi mimino... Kdyz ji to prso dam, tak nepije, spis me ozizlava a obcas zkusi zatahat.