ahoj, trochu přemýšlím nad jednou věcí ...
žiju v malinký vesnici, kam jsem přišla v sedmém měsíci, s už velkým bříškem. lidi si tu navzájem vidí do talíře, je tu tak na třicet obyvatel, jsou fajn, milí, hodní.
budu s děckem sama, což místní rychle a bez problémů pobrali, a hodně mi tu pomáhají (jedna paní mi chodí ráno zatápět v kotelně, jiný soused mi sehnal pračku, další ji opravil, když se zasekla, pomohli stěhovat těžké věci, starají se, abych měla jejich telefony a mohla zavolat, když by se cokoli stalo, atd.. ) tak jsme rychle navázali přátelský vztahy a stala jsem se součástí místní komunity
co ale řeším - snad všechny ženy, se kterýma jsem se tu spřátelila, mně upozorňují předem, abych si děcko moc nerozmazlila .. a mají na mysli hlavně to, že je potřeba dítě odkládat, aby se nerozmazlilo ....
já s nima o tom nějak nedisputuju, myslím si svoje, nemám postýlku ani kočárek, určitě chci pečovat o děťátko jinak, kontaktním způsobem...
přemýšlím o tom, jak jim tohle ale vysvětlím .. jediný, co mám připravený, je, že "až dozraje, tak odpadne" :) to mi přijde, že tomu budou rozumět.
určitě ale nemohu argumentovat svoji výchovu tím způsobem, abych jim vysvětlovala, že oni vlastně to dělali blbě, když nechávali svoje děti o samotě plakat...
setkali jste se s tím taky, že jste museli kontaktní rodičovství nějak citlivě obhájit?