navážu trochu volnou asociací - jak to to vlastně se závislostí a samotatností u dětí vychovávaných kontaktním přístupem?

mám půlročního synka a starám se o něj s tímhle kontaktním přístupem k péči, ale protože to je první děcko, tak nemám moc tušení, kam to povede, jestli až začne zkoumat svět, tak začne být víc nezavislý, nebo jestli tenhle zvyk na kontakt s maminkou povede k tomu, že bude moji (nebo něčí) přítomnost potřebovat víc prostě celý dětství (a v dospělosti se taky zařídí tak, aby byl víc mezi lidma)?
určitě na to bude mít vliv, že jsem s ním sama, a tak mu věnuju víc pozornosti, než kdyby se doma pohyboval někdo další.
tak o tom občas dumám .. už jsem si přerovnala pochybnosti, myslím si, že to je v pořádku, protože miminko prostě samotu a nezávislost ze svojí podstaty nechce a nevyhledává. ale jak s tím nemám zkušenost, tak nevím, jak to bude vypadat dál, v roce, dvou, pěti..

MEDVED007: Měla jsem doma úplně stejný případ, dokonce samostatně tančil ( do široka se rozkročil a pohupoval v rytmu), ale do prostoru se sám nevydal a moc chtěl. Stačilo ho držet za jednu ruku a byl spokojený.

SEBIEN: Nojo, ale tady v tom klubu mě to celkem překvapuje, že to někdo obhajuje :-)

TORUVIEL: nojo, to je jako by ses ptala, kdo dá dítě do visítka čelem dopředu, kdo mu dá tvrdý úzký boty už do kočáru, kdo dá desetiměsíčnímu běžně ke svačině hermelín a paštiku....

GLOBALISTA: Ano, když už, tak takhle, ale kdo se takhle moc k tomu dítěti ohne? Téměř nikdo, jak tak v běžných situacích vidím.

MEDVED007: Měla jsem taky dítě, co začalo chodit až později :-) Ale viděla jsem, že bylo kontraproduktivní jí pomáhat. Tak co, dlouho si jen obcházela nábytek, ale jednou se nakonec odvážila.
SEBIEN: Já za tím bohužel vidím ty důsledky, co to může mít na vývoj. Vidím, jak všude rodiče tahají dítě za ruce, až téměř cupitá po špičkách. Takže nějaké řvaní mě nerozhází, to je oproti tomu nic :-)

MEDVED007: jj, někdy se mých 150 cm hodí :-) (myslím teda obecně držení malých dětí)

TORUVIEL: no, popravdě, viděla jsem to stejně do doby, než jsem vyfasovala extrémně bojácné dítě, které se samo naučilo chodit až v nějakých 16 měsících ....do té doby buď lezla po čtyřech nebo chtěla dopomoc....odmítala jsem docela dlouho, ale prostě to nešlo....mladší začla sama chodit v roce a tam jsem jí jedinkrát nepomohla.....nebylo to prostě potřeba....a ano, tahala jsem jí za ruce, protože držet jí za tělo bych mohla, pokud bych měřila tak 150 cm....jinak bych si po půl minutě totálně zničila záda, která jsem teda měla v době nošení malých dětí i tak v háji....

TORUVIEL: To je prave ono, diteti se pomahat nema vubec... ale tahle pani ma na vsechno navod a odpovedi....

TORUVIEL: já jsem teda nepomáhání, nicméně, druhá dcera, v době, kdy už pár kroků udělala, ale nikam nedošla, venku už na čtyři nechtěla, stála, natahovala ruce a kňučela až ječela a zjevně chtěla ruku a držet a vodit. Věřím, že mnozí tu ruku/ruce dají a radši vedou.