• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISKontaktní rodičovství - attachment parenting
    aktuálně: sdilime tipy a triky a rozšiřujeme nástěnku

    téma: bonding - těhotenství, porod, šestinedělí

    rozbalit záhlaví
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    TORUVIEL: myslím, že se tady všichni vyjadřovali docela jasně, za jakých okolností (do)pomáhají.

    S tím popostrkováním na prolejzačkách... já teda dětem pomáhám vlastně asi docela často, třeba když se chtějí klouzat. docela často je pro mě klouzačka vysoká na to, abych dítě vysadila rovnou nahoru, tak je nutím lézt po těch žebříkách, i když třeba mají šprušlata fakt daleko od sebe a moje dítě by po nich ještě samo nevylezlo, ale mně to aspoň trochu pomáhá jako opora a společně docílíme toho, že se ke klouzačce dostanou.
    Jasně, můžeme se bavit o tom, že se teda nemají klouzat, když tam nevylezou, ale to mi přijde zase přehnaný.
    Zatím je teda výsledek spíš takový, že pak podobný překážky zvládají docela brzo samy bez pomoci.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    SANCHA: Problém je, když to dítě moc taháš za ruce a ono má z toho nepřirozený postoj. Bohužel přirozeného postoje nelze moc při vodění za ruce docílit jinak, než že se dospělý ohne (pokud teda nemá 140cm). Dítě by zprvu mělo chodit s rukama před sebou, nohy rozkročené, trup mírně v předklonu, ploska nohy našlapuje celou plochou. Ty ruce před tělem tam zprvu hrají důležitou roli, když je pak dítě už starší, nepotřebuje ruce tolik k vytvoření stability těla, a není tedy problém držet dítě za ruku (pokud mu tedy tu ruku nevykloubíme a netaháme ho, protože je tam moc velký výškový rozdíl).
    K ostatním otázkám, tam samozřejmě postupuje každej s citem, podle vlastního dítěte a nátury. Já osobně jsem zastáncem nepomáhání, ale samozřejmě, že když dítě poprosí, tak pomůžu, nebo aspoň dopomůžu k tomu, aby věc zvládlo samo. Ale pokud vidím, že třeba dlouhodobě toho dítě zneužívá a samo se nesnaží (a přitom já vím, že by to mohlo zvládnout), tak se ho snažím nějak navést, aby věc zvládlo samo a nevyžadovalo pomoc.
    SEBIEN: No tak to se ale bavíme každej o něčem jiným :-) Ono se řekne vodit, ale kdo to dělá správně, téměř nikdo, i ti osvícenější nakonec vodí dítě za zdvižené ruce. Samozřejmě se nebavím o nějakém občasném podání ruky, to mě fakt nenapadlo, že tohle tu někdo má na mysli :-)
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    NYA: Podle mě se to nedá tak lehce říct. Strašně záleží na dítěti. Já jsem u syna postupovala dost kontaktě, spal se mnou v posteli (do teď si chodí k nám v noci lehnout), nosila jsem. Ale na druhou stranu jsem ho od malička učila, že má i jiné lidi kolem sebe, kteří ho mají rádi a postarají se o něj. Tedy nejen máma s tátou, ale babičky a dědečková. A nikdy jsem nezažila, že by mé dítě brečelo, když jsem ho nechala třebas u našich a odcházela jsem. Ve třech a půl letech mi řekl "maminko už běž a hezký den". Není moc mazlivý, že by třebas přišel a chtěl chovat, nebo něco takového.
    K maldší dceři jsem chtěla přistupovat stejně a do jisté míry přistupuju. Ale ona například není kontaktní ve smyslu spaní. Pokud jsem s ní v jedné místnosti, tak neusne, natož vzít jí do postele. Byla a je nošená stejně jako syn. Je taky zvyklá od malička, že odcházím, ale nese to hůř (možná je to tedy teď nějakým obdobím). Ale je oproti synovi mazlivá. Sedne si na klín, položí hlavičku na rameno, dává pusinky. Je jí rok a půl, synovi čtyři.

    Podle mě to kontaktnění má smys, podle mě si to odňuňají v nízkém věku a pak už to tak nepotřebují, jsou sebevědomější a tedy se lépe vydávají od mámy pryč. Ale taky to bude na povaze dítěte.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    NYA: moje zkušenost s dětmi rozdílných povah - velká samostatnost.
    NYA
    NYA --- ---
    navážu trochu volnou asociací - jak to to vlastně se závislostí a samotatností u dětí vychovávaných kontaktním přístupem?

    mám půlročního synka a starám se o něj s tímhle kontaktním přístupem k péči, ale protože to je první děcko, tak nemám moc tušení, kam to povede, jestli až začne zkoumat svět, tak začne být víc nezavislý, nebo jestli tenhle zvyk na kontakt s maminkou povede k tomu, že bude moji (nebo něčí) přítomnost potřebovat víc prostě celý dětství (a v dospělosti se taky zařídí tak, aby byl víc mezi lidma)?
    určitě na to bude mít vliv, že jsem s ním sama, a tak mu věnuju víc pozornosti, než kdyby se doma pohyboval někdo další.
    tak o tom občas dumám .. už jsem si přerovnala pochybnosti, myslím si, že to je v pořádku, protože miminko prostě samotu a nezávislost ze svojí podstaty nechce a nevyhledává. ale jak s tím nemám zkušenost, tak nevím, jak to bude vypadat dál, v roce, dvou, pěti..
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    TORUVIEL: není problém, že někdo řekne, že vodit děti není vhodné. To ti tady všichni odsouhlasí. Nemám pocit, že se tu s tebou někdo hádá. Jen odpovídáme na otázku "proč by to někdo dělal".
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MEDVED007: Opět opakuji, záleží taky, jak to dítě vodíš. Já nikoho neodsuzuji, jen mě někdy překvapuje, že v klubu, kde je dost "v módě" nošení dětí v ergonomických nosítkách, a ta neergonomická jsou dost tabu, je problém, když někdo řekně, že vodit dítě není moc vhodné (asi jako nosit v tom neergo.nosítku). Ale jako mně je to jedno, jen je mi líto těch dětí, když vidím, jak je rodiče tahají :-)
    PERSEEIDA
    PERSEEIDA --- ---
    MEDVED007: Měla jsem doma úplně stejný případ, dokonce samostatně tančil ( do široka se rozkročil a pohupoval v rytmu), ale do prostoru se sám nevydal a moc chtěl. Stačilo ho držet za jednu ruku a byl spokojený.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    TORUVIEL: já nevím, proč pomáhají všichni....ale j pomáhala proto, že dcera už xy měsíců lezla, prakticky stejnou dobu obcházela nábytek, ale prostě se bála na nohou pustit do prostoru....byla extrémně bojácné dítě, což je jinak pro rodiče požehnání, ale v tomhle případě to prostě vadí....takže když jsem viděla dítě, které už rozhodně mělo posílené všechno v těle co potřebovalo a bylo šílené touhou chodit, tak jsem mu ty ruce podala, protože tohle dítě potřebovala posílit taky sebevědomí.....
    myslím, že je nesmysl všechny dycky šmahem odsoudit, když člověk ví houby o pozadí dané věci
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MEDVED007: Nevim no, lézt po čtyřech dětem taky nepomáháme, tak nevím, proč to chození najednou všichni pomáhají. Nebo i jiné dovednosti později, pořád vidím, jak rodiče děti někde postrkují na prolejzačkách apod.
    VENIKA
    VENIKA --- ---
    MEDVED007: Asi tak. Ja vedela, ze syna takhle vodit nemam, ale on v jednu chvili proste hrozne chodit chtel. Bylo to tak mesic pred tim, nez se poprve sam pustil, a tak 3 mesice uz stal a obchazel nabytek. Uplne z nej ta frustrace cisela, vztekal se, plakal. Takze jsem ho sem tam holt pridrzela, ne ze bych se sehnula az tak, aby mel ruce pred sebou, ale proste je nemel natazeny. Sam zacal chodit asi tyden pred rocnimi narozeninami, coz povazuju za celkem brzo. Rozhodne si to nevycitam.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    TORUVIEL: já osobně to neobhajuju, jen říkám, že člověk má někdy předsevzetí, která nedokáže splnit a nemá cenu se tím pak nějak trápit....nejsem na to pyšná, ale prostě se stalo....zase kolem sebe vidím všechny ty zhroucené matky, které si vyčítají každou blbost, což je podle mě taky špatně....člověk má prostě nějaké limity a dělá, co může.....
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    SEBIEN: Nojo, ale tady v tom klubu mě to celkem překvapuje, že to někdo obhajuje :-)
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    TORUVIEL: nojo, to je jako by ses ptala, kdo dá dítě do visítka čelem dopředu, kdo mu dá tvrdý úzký boty už do kočáru, kdo dá desetiměsíčnímu běžně ke svačině hermelín a paštiku....
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    GLOBALISTA: Ano, když už, tak takhle, ale kdo se takhle moc k tomu dítěti ohne? Téměř nikdo, jak tak v běžných situacích vidím.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MEDVED007: Měla jsem taky dítě, co začalo chodit až později :-) Ale viděla jsem, že bylo kontraproduktivní jí pomáhat. Tak co, dlouho si jen obcházela nábytek, ale jednou se nakonec odvážila.
    SEBIEN: Já za tím bohužel vidím ty důsledky, co to může mít na vývoj. Vidím, jak všude rodiče tahají dítě za ruce, až téměř cupitá po špičkách. Takže nějaké řvaní mě nerozhází, to je oproti tomu nic :-)
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    MEDVED007: jj, někdy se mých 150 cm hodí :-) (myslím teda obecně držení malých dětí)
    GLOBALISTA
    GLOBALISTA --- ---
    Tak ono se říká, že když už dítěti pomoc, tak se předklonit až tak, že dítě za ty ruce nevisí, ale má je před tělem a opírá se o ně (jako u pasivních chodítek, které dítě strká před sebou, viděla jsem, jak se dítě známé na tohle naučilo používat stoličku). To mi přijde dobré vědět. To držení za trup už je zase extrém...
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    TORUVIEL: no, popravdě, viděla jsem to stejně do doby, než jsem vyfasovala extrémně bojácné dítě, které se samo naučilo chodit až v nějakých 16 měsících ....do té doby buď lezla po čtyřech nebo chtěla dopomoc....odmítala jsem docela dlouho, ale prostě to nešlo....mladší začla sama chodit v roce a tam jsem jí jedinkrát nepomohla.....nebylo to prostě potřeba....a ano, tahala jsem jí za ruce, protože držet jí za tělo bych mohla, pokud bych měřila tak 150 cm....jinak bych si po půl minutě totálně zničila záda, která jsem teda měla v době nošení malých dětí i tak v háji....
    KYO
    KYO --- ---
    TORUVIEL: To je prave ono, diteti se pomahat nema vubec... ale tahle pani ma na vsechno navod a odpovedi....
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    TORUVIEL: jasně, že nepomůže. Ale když se ptáš "proč by někdo dopomáhal dítěti k chůzi", tak asi proto, aby neječelo a bylo spokojený...:)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam