• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    _BENNYEkonomie - střet ideí
    SUCZKER
    SUCZKER --- ---
    JOSEF_K: Navíc je to kokotina v tom, že ze spekulačního zisku se už daně platí... Nicméně asi by to odradilo různé ty HFT firmy, čímž by to ovšem odsálo likviditu z trhu... ;) Jak se říká v Číně: "Nechť žiješ v zajímavé době!"
    SUCZKER
    SUCZKER --- ---
    JOSEF_K: Negooglil jsem, v takovém případě se uvidí... nicméně udělat čáru, co už je a co ještě není zdaněné, se mi při složitosti těch kontraktů jeví jako dost zajímavý právnický problém. Tož uvidíme...
    JOSEF_K
    JOSEF_K --- ---
    SUCZKER: ¨To je právě ten vtip - když budeš trochu googlit, zjistíš, že ani v USA už to není úplně vyloučené. Nezapomeň, že USA by moc chtěly něčím zaplácnout ten šílený deficit.
    SUCZKER
    SUCZKER --- ---
    JOSEF_K: No, že přes to vlak nepojede... ;) Myselo by se to zavést globálně. Kdyby ne, tak si prostě každej pracháč vytvoří trust tam, kde se to neplatí a operace se pak pojedou na tom trhu, na kterém se to neplatí - zřejmě v USA.
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    PIZI
    PIZI --- ---
    _BENNY: Na ted.com je o tom hezke video s prednaskou chlapika, ktery delal na toto tema pokusy. Je to tak.
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    Dospívají k závěru, že lidé se opravdu adaptují na výši příjmu. Lze říci, že už čtyři roky po změně příjmu, ať už směrem nahoru či dolu, nemá tato změna na jejich spokojenost vůbec žádný vliv. To ostatně potvrzuje závěr dnes již klasické psychologické studie z roku 1978, dle níž lidé, kteří vyhráli v loterii mezi padesáti tisíci a milionem dolarů, už pouhý rok poté uváděli stejnou spokojenost jako lidé, kteří vůbec nic nevyhráli. To souzní i se závěry jiných studií, které uzavírají, že lidé aspirují na vyšší příjem s každým jeho zvýšením (jde o takzvaný "preference drift"). S jídlem rostě chuť, jak říká známé moudro. To ovšem znamená, že sebevětší příjem nemá dlouhodobě vliv na životní spokojenost.
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    _BENNY: Stará anekdota vypráví o Čechovi, jenž se modlí k Bohu: „Pane Bože, můj soused má kozu a ta mu hodně dojí." Bůh ho přeruší a říká vlídně: „A ty, můj synu, bys jistě chtěl mít také takovou kozu, že?" A Čech odpoví: „Ne, Bože, já bych jenom chtěl, aby ta koza sousedovi chcípla." Dávný vtip potvrzují nejnovější ekonomické a psychologické studie - lidé, a zdaleka nejen Češi, se nestarají ani tak o to, kolik mají, nýbrž o to, kolik mají v porovnání s ostatními.

    ...

    Dosud má rébus dvě základní vysvětlení.

    Prvním je, že pro lidi je důležité pouze to, kolik mají relativně, v porovnání s ostatními, jejich relativní postavení, společenský status, a nikoli to, kolik mají absolutně. Životní spokojenost lidí tedy vzrůstá tehdy, polepšují si v rámci nějaké pro ně relevantní skupiny (například v rámci země či jen mezi sousedy). Bohatec z chudé zemi je pak mnohem spokojenější než průměrně vydělávající z vyspělé země, i když třeba v mezinárodním srovnání jsou jejich příjmy shodné.

    Druhé vysvětlení pak staví na tom, že lidé se v průběhu času na absolutní výši příjmu vždy nakonec adaptují, zatímco na relativní rozdíly v příjmech nikoli. I nespokojenec, co dnes takříkajíc reptá na poměry, octl-li by se náhle, řekněme, v roce 1990, rychle by nejspíše změnil názor („žádné mobily, žádné pořádné PC, žádný internet - hrůza") a toužil by se vrátit zpět do současnosti, nad níž tolik láteří; na vymoženosti doby si uvykáme, aniž to pořadně vnímáme. Na druhou stranu je dost dobře možné, že láteří právě proto, že soused je na tom relativně lépe („má lepší mobil, lepší PC, rychlejší internet - hrůza") - relativním rozdílům, odlišnostem ve společenském postavení, prostě neuvykáme.


    _BENNY
    _BENNY --- ---
    Tomáš Sedláček: Kdyby eura nebylo... | Finmag
    http://www.finmag.cz/clanek/18184/
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    http://kovanda.blog.tyden.cz/clanky/3986/obama-to-skonci-katastrofou-richard-epstein.html

    Váš kolega z Chicagské univerzity Richard Posner (rozhovor autora blogu) loni napsal v reakci na krizi článek „Jak jsem se stal keynesovcem". Co na to říkáte?

    Myslím, že je to velká chyba. Vezměte si už třeba jen to, že Keynes sám se těsně po druhé světové válce připojil k těm lidem, kteří předpovídali hlubokou poválečnou recesi. Zcela podcenil fakt, jak příliš se během války rozvinula výroba a jakým způsobem obohatí tyto nové postupy ekonomiku, až přestanou být užívány pro vojenské účely; například automobily, ty byly v letech 1946, 1947 už na mnohem, mnohem vyšší úrovni než v roce 1938. To je typické; keynesovští ekonomové hledí na celkové, značně agregované ukazatele typu celkové spotřeby, celkových investic či celkového daňového příjmu ekonomiky, ale nezaobírají se třeba kvalitativními posuny v rámci těchto agregátů. Celá keynesovská ekonomie, to jsou jen kejkle.



    Hospodářská politika Obamovy administrativy je ale dnes dirigována lidmi, kteří by takto příkře Keynese neodsoudili, spíše právě naopak.

    Už předtím, než se stal Obama prezidentem, jsem předpovídal, a to se potvrzuje, že bude slabý ve čtyřech oblastech: ekonomice škodí zaprvé zvyšováním daní bohatým, zadruhé poskytováním většího prostoru odborům, zatřetí nezvládnutým stimulačním balíčkem v úděsném duchu „Buy American" a začtvrté přesvědčením, že každý má právo na zdravotní péči, aniž by ovšem existoval způsob, jak bude stát takové závazky financovat.



    Ale třeba zvýšení daní bohatým vidí mnozí ekonomové jako rozumné. Předchozí Bushovy škrty prý přispěly ke krizi.

    Bushovy daňové reformy považuji ve skutečnosti velmi úspěšné. Obecně si myslím, že nižší daně jsou úspěchem. Jedním z důvodů, proč se Spojené státy nemohly během velké deprese třicátých let hospodářsky vzpamatovat, byl fakt, že bohatí byli silně zdaněni. Byl to výsledek Hooverova zákona z roku 1932. Nyní vláda opět zvyšuje daň za daní. Správné by bylo zapomenout na stimulační balíček a držet nízké daňové sazby. Takhle míříme vstříc katastrofě.



    Proč to Obamovi někdo neřekne?

    Všichni vládní ekonomičtí rádci takříkajíc drží basu. Nikdo se neodchýlí od vytyčeného kursu. Poradci jsou v současnosti - a u republikánů to není jiné - spíše jen ochrannými štíty politických rozhodnutí. Přitom dříve bývali sebevědomí poradci, kteří se politikům nebáli sdělovat i špatné zprávy. Oponovali jim. Dnes už nikdo neřekne, promiňte pane prezidente, ale mýlíte se. Do čí bijící je to v případě reformy zdravotnictví. Administrativa si z prstu vycucává data, která jsou úplně groteskní. Snaží se proklamovat, že největší sociální program minimálně za poslední půlstoletí šetří náklady! To mi prostě rozum nebere. Již delší dobu říkám, že takhle americké dluhopisy ztratí svůj punc bezpečné investice - hodnocení „AAA".
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    _BENNY
    _BENNY --- ---

    Bernanke: Ekonomika stále potřebuje nízké sazby VS. Hoenig (Fed): Je třeba sazby zvýšit, hrozí další bublina

    http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1598995/bernanke-ekonomika-stale-potrebuje-nizke-sazby-vs-hoenig-fed-je-treba-sazby-zvysit-hrozi-dalsi-bublina.html
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    Peníze.cz - John Law a jeho Mississipi-projekt (1720)
    http://www.penize.cz/15741-john-law-a-jeho-mississipi-projekt-1720
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam