STANDART: No, nejspíš bych se dala považovat za předčasně dospělého jedináčka :) Ještě když rodiče byli spolu, stejně jsem si ve školce nejradši povídala s učitelkama, maximálně jsem měla jednoho-dva kamarády. Pak se naši rozvedli a já zůstala jenom s mamkou, která byla na všechno sama, takže na jednu stranu jsem se musela vyrovnávat se spoustou "dospělých věcí" - neměli jsme moc peněz navíc, zůstávala jsem dlouho ve družině nebo u babiček, ale zase jakmile jsme byly spolu, bylo to super, takže citově jsem rozhodně nestrádala, spíš naopak. Každopádně jsem potom vždycky chodila s kluky o dost staršími než jsem byla sama...a pořád mi jsou bližší než vrstevníci. O to větší pak byla legrace, pokud byl zase přítel nejmladší ze své party kamarádů - občas to dopadlo tak, že jsem byla jediná osmnáctiletá slečinka mezi čtyřicátníky...ale pohoda :))

GATTA_NERA: Takhle nanečisto zatím uvažuju jen o jednom, maximálně dvou dětech (i když to už mě děsí představa, jak bych zvládala mít ráda obě stejným dílem :)...ale zase pokud bude protějšek toužit po velké rodině, třeba se mu podaří mě přesvědčit :)

GATTA_NERA: mám děti dvě a kdybych je měla kam dát a někdo mi je živil, tak bych jich klidně měla i víc. :-))) Ale myslím, že to nesouvisí s nějakou touhou kompenzovat své jedináčkovství, jsem prostě takový typ.

ECLECTICA: taky se obcas vic resim, nez je potreba.. a nevim, jestli to souvisi s nejakym egocentrismem, ale je me vsude tak nejak "plno"
EINSTEIN: zakazy taky na me nikdy moc neplatily. vzdycky jsem si vsechno udelala po svym a rodice se to casem naucili respektovat a zvykli si na to
GATTA_NERA: ja deti nechci. a jestli to na me prijde, tak max jedno, at si to taky vsechno uzije, tak jak jsem si to uzila ja :) - mysleno v pozitivnim smyslu. nikdy jsem netouzila po sourozenich. vzdycky jsem totiz jako dite z vesnice mela spoustu kamaradu
STANDART: kamarádů, kteří byli vetsinou starsi. ale zaroven jsem mela dost kamaradu mezi vrstevnikama. ted to mam tak nejak mixly po dvacitce. ale v tomhle veku uz se zacinaj vekovy rozdily docela stirat.

GATTA_NERA: nad poctem nejak moc nepremyslim, jedine cim jsem si zcela jist je, ze chci byt muz v domacnosti :) a zase - navim nakolik to je jedinackovstvi, ale me proste bavi byt svym panem, vymyslet systemy, mozna ze i mam tak trochu sklon k poradkumilovnosti, dokonce jsem se ve vareni dostal do faze, kdy si varim nejen proto, ze je to nejlevnejsi ale proto, ze se to da jist, no a kdyz jsem si onehda vychytal zehleni se sluchatky na usich, uz nezbylo nic, co by mi branilo takhle premyslet :)

GATTA_NERA: radeji bych dve :-)

ahoj jedináčci :) Mám malou otázku, co vy a děti? Kolik jich plánujete. Pociťujete svoje jedináčkovství jako "handicap" a chcete doplnit velkou rodinu? Nebo naopak?

QASHA: na tom som podobne, ale vidim v tom skor vyhodu. Nerad som mal este ked som bol maly nejake debaty s rodicmi atd. Pekne po svojom...

moje největší "postižení jedináčka" je, že je pro mě problém si říct o pomoc, prostě nechci aby mi někdo s něčím pomáhal, nechci nikoho otravovat, chci si tím asi i dokázat, že na to mám sama! Prostě si myslím, že to zvládnu, protože v dětství většinou nebyl nikdo nablízku...

MADIETTA: tak to jsme na tom hodně podobně a vítám, když mě někdo koriguje, jinakmám taky tendence unikat do snového světa.

STANDART: Tak s tím se vůbec nemůžu ztotožnit. Rodiče mě nikdy moc nepouštěli mezi ostatní děti (taky mě to poznamenalo, ale o tom kdyžtak později), a dlouho jsem se cítila neskutečně osamělá, takže mám spíš tendenci "dělat všechno společně". Nejraději bych v páru i pracovala, ale moje práce je na to příliš solitérská :)
Sobecká nejsem vůbec, jsem i hodně přizpůsobivá, ale egocentrická až běda, ne v tom smyslu, že bych musela být středem pozornosti, ale jsem asi víc vztahovačná a víc se "řeším".

paráda téma přímo na mě:) moji fotku by sis mohl dát do přílohy DP :)

Sama někdy být potřebuju, ale myslím, že ne víc než kdokoliv jiný normální a citově vyrovnaný člověk, přemýšlet a nechávat myšlenky jen tak plynou hold ve dvou nejde. ALE je dobré mít někoho vedle sebe (ne 24 hod denně). Již víc jak 5 let žiju s jedním panem Úžasným a je to pro mě poučné a cítím se konečně spokojená. Já jedináček, on je ze 4 bratrů. Celý život žiju jen s mámou, jeho rodiče jsou manželé přes 35 let. Dva protipóly. Myslím, že můžu porovnávat:)

nazdárek mazánkové :)

zaujimave tema, osobne mi plne vyhovuje ked som sam, nechcel by som mat cely den "zaveseneho" na krku

MISHACZEQ: kdo neměl? :-)

to utikani do sveho sveta, neni to tim, ze jsme si proste jako deti musely vystacit sami? vzdycky nebyl po ruce nekdo na hrani.. ja jsem treba mela imaginarni kamaradky :D

STANDART: Ano, dokážu si vystačit a mám velkou potřebu osobního prostoru, ale sama bych být nechtěla.

Pro většinu osazenstva tu budu asi totální fosilie, bo jsem už vdaná a dětná :-) a ačkoliv je pro mě kolikrát náročné, že s manželem a dětma se moje soukromí zredukovalo na množství menší než malé, neměnila bych - já když jsem sama, mám odjakživa tendenci utíkat do svého podivného virtuálního světa a obávám se, že kdybych to dopustila, záhy bych ten skutečný svět přestala potřebovat...

MISHACZEQ: "kompromisy dělat umím, ale musí se mi líbit" :))) máš zaděláno na citaci v diplomce, snad to nebude v rozporu s nějakými jedináčkovskými pravidly, o kterých bych neměl tuchy :)

STANDART: no tak to mam uplne stejne! hlavne ta veta, ze mi nekdo vezme moji svobodu...

AMINA: prvorození mohou mít podobné rysy jako jedináčci a obzvláště cose perfekcionismu týče bývají postižení mnohem více než jedináčce, takže - vítej :) a mimochodem, jako jedináčci mohou vyrůstat i sourozenci s věkovým rozestupem větším než 5 let.

ja treba ze sebe mam pocit, ze jsem rozmazlena, ale zase se umim delit o veci a spoustu lidi to na me ani z myho chovani nepoznalo, ze jsem jedinacek. a to to mam znasobeny jeste tim, ze jsem jediny vnouce a jedina neter :) ovsem pak jsou takovy veci, ktery mi v zivote trochu delaj problemy. nesnasim, kdyz mi nekdo bere neco aniz by se zeptal, taky mam rada, kdyz je vsechno podle me :) i kdyz kompromisy delat taky umim, ale musi se mi libit. souvisi s tim ale i moje fixovanost na rodinu, aspon 1x za 14dni je musim navstivit jinak mi to neda :) (to zas neznamena, ze jsem nejakej mamincin mazanek, to zas ne) a mohla bych pokracovat dal. doufam, ze se to tu trochu rozjede.. :)

a rovnou téma číslo 1: Máte dojem, že potřeba životního partnera je u vás mnohem menší než u nejedináčků, jinými slovy - že si lépe vystačíte sami se sebou?

Co se mě týče, citově jsem už 2 roky sám a mimo večerů u Hříšného tance to zvládám až se zarážejíce-neotřesitelnou lehkostí. Nemám jedinej účet na seznamce.cz, randeni.cz, jednanoc.cz, ale proč taky, když mě samotnému je tak dobře. Bavení, ano. Kámoši, spousta. Ale ženská, která by mi stejně jen vzala svobodu, nemohl bych už tolik cestovat a hlavně - musel bych se nejspíš i citově vázat... K čemu? Jsem jen vadnej kus, nebo by to mohlo být téma, o kterém si potykám s ostatními jedináčky? Směle do toho a předem díky za reakce.

tak vás tu všechny vítám s trochou toho úvodního slova, který nejspíš taky fouknu do záhlaví...

tato diskuze byla založena k příležitosti mé diplomové práce (autobiografie) na téma "Problémy výchovy a celoživotního vzdělávání jedináčků", kde primárně chci zmapovat specifika, která jedináčkovství provázejí - ať už historický pohled na jedináčky přes mocenské potřeby, sebedůvěru až např. ke vztahům jedináčků (partnerské, pracovní atd..), Oidipův/Elektřin komplex atd. - a potažmo přijít s něčím inovativním (nedělám si moc naděje). S pokračující prací se budu snažit sem přispívat svými poznatky a vás bych v případě, až se dokopu k nějakému polostruskurovanému dotazníčku, poprosil o zpětnou vazbu. P.S. kdyby někdo z úvodního slova dostal dojem, že tomhle auditko bylo založeno jen a pouze ku prospěchu jeho majitele, nedivte se prosím :) P.P.S. pojďme si aspoň tady udělat dobře a netrápit se tím, co asi na to co píšu řeknou druzí a pište právě to, co vám přijde na mysl - toliko k pravidlům

zdar, pro me velmi aktualni tema posledni dobou ;-)

nj, až na tu nespolečenskost (obvykle) to sedí jak ulité :))

zdravím všechny stwjně postižené, book :)