MADIETTA: taky taky... to mame stejny...

MADIETTA: Mí Pražané mi rozumějí!:-))

EDERA: přesně tak, mám to úplně stejně. Vždycky a znovu mě upřímně překvapí, když se o mě někdo zajímá a nabízí mi pomoc, a vždycky mám v koutku duše iracionální pocit, že vlastně jaksi selhávám, když ji přijmu.

SARAJ: To je ale podle mě něco jiného - nerada si necháváš do věcí kecat, protože nejsi zvyklá, že by Ti bylo veleno. Což ale neznamená, že by jedináček byl zvyklý velet - v tom souhlasím s Madiettou, že jaksi nikdy nebylo komu (dokud jsem si nepořídila děti:-)).

MADIETTA: Mně pod vlivem událostí posledních týdnů došlo, že mi dělá i problém přijmout pomoc, jak jsem byla vždycky zvyklá, že co si nezařídím sama, to nemám.

MADIETTA: jedinacek:)) a zvykla velet jsem - nereda si nechavam do veci kecat, pac jsem si je vzdy resila sama.)))

_ZU_: taky mam doma starsiho bratra mladsi sestry:)))) a obca tedy celkem masakr...preci jen jsme oba zvykli velet:))

CORNELA: s jedináčkem to nešlo, permanentní střet dvou individualit. Se starším bratrem paráda.

důležitý totiž nejsou ani tak vlastnosti jedináčka, ale vlastnosti jeho rodičů ;)

MADIETTA: A další moje kamarádka-jedináček taky. A harmoničtější vztah než mají oni si snad ani nedovedu představit.

EDERA: taky žiju se starším bratrem :-D

CORNELA: měla jsem jeden vztah s jedináčkem. Ale nevím, co chceš vědět konkrétně. Ten vztah tragicky nevyšel, ale nevím, zda v tom zrovna jedináčkovství byl ten nejdůležitější faktor. ;-)

CORNELA: Já myslím, že je to hlavně o konkrétních lidech. Sice některé vlastnosti jsou typičtější pro jedináčky, prvorozené, benjamínky apod., ale neznamená to, že konkrétní jedinec takovej opravdu bude.
Stejně jako Ty jsem vlastně s jiným jedináčkem taky nikdy nechodila. Ale docela dlouho žiju se "starším bratrem" a že by to podle psychologů vlastně nemělo fungovat jsem se naštěstí dočetla až několik let po svatbě:-))

CORNELA: hlasuju pro, abys to třeba s nějakym zkusila :D

CORNELA: může být;)..ale přirozeně bych spíš řekl jedináček a poslední sourozenec, tam by mělo teoreticky být nejvíc komplementárních vlastností.

CORNELA: Obávám se, že mluvím jiným jazykem než Ty, protože cokoliv napíšu, pochopíš naprosto jinak, než jak jsem to myslela.:-)) Souhlasím s Tebou v tom, že o rodiče by se měl každý postarat sám, rád a dobrovolně. Jenže už jsem si povšimla, že ne každý to tak má nastaveno. A nakonec je důležitější výsledek než motivace. Takže v nouzi i společenský tlak dobrý.

GLOOMY_TOM: My třeba teď taky o příspěvek na péči nežádáme, protože by to znamenalo další papírování, dokazování, že je na tom otec opravdu TAK špatně, návštěvu sociální pracovnice... prostě jen další stres. Úplně stačilo, když jsme museli na jaře podávat odvolání proti odebrání invalidky na auto a dokazovat posudkové komisi, že v 82 letech člověk opravdu najednou zázračně nevyzdraví.

CORNELA: no, zase hodně lidí si o příspěvek nazažádá hned, protože "nechtějí nikoho zatěžovat a snad by to ještě nějak zvládli" a poté se žádost dává kolikrát v pokročilejším stádiu a vyřizování, které trvá i 8 měsíců (díky průtahům u posudkový služby) končí přesunem peněz do dědického řízení...to mi přijde trochu neefektivní až morbidní..

CORNELA: Neobhajuju. Proste jsem akorat o nejakych patnact let starsi (odhadem), tak uz to vidim trochu jinyma ocima.

CORNELA: v tomhle se furt nějak nemůžu nabažit Švédů..a taky jsem mluvil se sociálníma pracovníkama z Norska a to jsem jenom polknul, vyplazil jazyk a zaslintal..příspěvky na péči nejsou špatný, ale systém hodnocení je hrozně pomalej a teď se budou asi snižovat a přehodnocovat, protože ty nižší se vůbec nevracely do služeb...peníze do zálohy jsou i podle mě potřebný, ale jejich držení v rodině souvisí přesně s tou zodpovědností a morálkou, která Tě vede k tomu, že prostě pomáhat a starat se budeš...viz zase můj otec. Ten nemá ani korunu, dokonce bych řekl, že takhle různě něco dluží a taky měl opačný pojetí a od dědy s babičkou vždycky odjížděl s výslužkou...

CORNELA: to je naprostá pravda! Je jen s podivem, že některé země mají systém podpory o starší členy v rodině nastavený tak, že se prostě při přebrání celodenní péče nemáš šanci dostat sama do problémů, takže nikdo nemusí řešit žádná dilemata.

CORNELA: u nás je to o to horší, že se musím vymezit proti otci a zastat strejdy. U péče stačilo se jezdit pravidelně podívat, dovézt nákup, odvézt je po doktorech a z příspěvku na péči objednat z pečovatelky manikůru, apod., ale i za to je strejda parchant a otec to má hrozně těžký a bylo potřeba ho podporovat...přičemž s tímto mám své osobní zkušenosti osobního charakteru, škoda mluvit..
druhá věc je i nastavení podmínek pro takovou péči a úroveň mezigenerační solidarity společnosti...myslim, že třeba od seveřanů se máme v tomto ohledu co učit.