LUZJI: Na Pentaxu v prave pevne drzim telo, prstem zmacknu tlacitko, levou rukou sundam objektiv a dam do kabele, odkud vytahnu jinej a nacvaknu ho.
S Olympusem bud musim mackat to tlacitko tou samou levou rukou, kterou sundavam objektiv. A nebo to prehodit v rukach, takze to jednak poustim z prave a zaroven to nekde venku otacim, nebo spoleham na to, ze mi to visi na popruhu. To je nestastny a fakt nechapu, ze to maji spravne jen u Pentaxu, Sony a Fuji. Canon a Nikon to maji taky na te divne strane. Ale u Nikonu se neni cemu divit, tam se i objektiv nasazuje proti smeru hodinovych rucicek a default nastaveni vsech rolleru je opacne + jeste prohozeny cas s clonou. Nastesti tohle jde uz u novejsich generaci nastavit custom, ale jeste nekde v dobe D50 jsem si rikal jakoze wtf.. tocis roller doprava a tim ubiras EV, ISO, cas nebo clonu.
Horizont je v ramci nejakych 2-3 stupnu a kdyz fotis treba fotbal, hokej nebo neco podobnyho, tak proste nestihas ty jemny ulety horizontu kontrolovat. Pak si tim usetrim spoustu casu v postprocesu, kdy to rucne dorovnavam a zarezavam, protoze mi proste vadi, ze ty plexiskla nejsou presne kolmo. Je to samozrejme vypnutelna funkce, takze ty nebo Robin Wong muzete dal vesele kontrolovat kazdou fotku pred stisknutim spouste. Ten fotak to nijak nezdrzuje. Akorat u DSLR se to muze natocit proti pohledu v hledacku, zatimco u EVF by bylo presne videt vysledek. Objektiv promita +/- kruh a naklon par stupnu je uplne fuk. IBIS sam o sobe uz kompenzuje rotaci v ose objektivu. U Olympusu mi prijde ze o citelne vic stupnu nez co umi Pentax v K3. Jenze jen ten trhavy pohyb, jak to clovek nakloni a foti, tak uz kolmici zahodi.