ECLECTICA: jasny, ale ono je to lip snesitelny kdyz se nekdo odstrihne sam, mnez kdyz mu pak nekdo, o kom si myslel ze je kamarad, vrazi nuz do zad, a jeste ho v nich otoci. svet neni fer.

ECLECTICA: no, to ja take ne :-/

KAWALSKI: ona dotyčná psala právě o tom, jak postupně odstříhává všechny ze života. Chápu, že ji k tomu asi žene nějaká psychická trýzeň, ale připadá mi to vůči okolí docela nefér. Rozhodně bych nechtěla přijít o kamarádku proto, že je z ní najednou kamarád...

ECLECTICA: add tlusta cara: jde to, ale tezko, clvoek by musel opustit VSECHNO, co ho spojovalo s minulym zivotem, tedy i rodice, kamarady, bydliste, paci, partnera, deti....a to je dost dobre docela nerealne, navic ne kazdy to chce opustit. ja treba uz z podstaty veci proste minuly zivot opustit nemohu. mam dite, jasne, mohu byt nekdy v budocnu jeho otcem, pokud projdu premenou, ale porad bude mit syn druheho otce.

ROMANAMI: tak me, jelikoz mam porad zenske telo a lide me znaji hlavne jako matku meho syna, take dost vadi byt oznacovan za lesbu a to proto, ze se tka necitim. jenze vysvetlete lidem, ze kdyz mam zenske telo a ziji se zenou, tak nejsem lesba. max tak to uhraju na bisexuala, ale i tak, nastve to :-/

ECLECTICA: Já to bral jen jako teoretické cvičení. Jak by se měl správně rozhodnout v takové situaci Laplaceův démon (který "ví" všechno")
LURA: Lepší anketa by měla příliš mnoho rozměrů: musela by počítat s leváctvím, sebe identifikací, XX vs. XY, hovořilo by se v ní o dominantní ruce, ... Nakonec by z toho byl guláš, který by byl úplně k ničemu.

S tou skleničkou je to zajímavé: talíř i skleničku mám v levé ruce, v pravé utěrku, u talíře se hýbe jen utěrka, u skleničky se hýbou současně obě ruce. Lžičky a příbory mám někdy v pravé ruce, utěrku v levé a pohybuju příbory proti utěrce, jindy mám utěrku v pravé ruce a levá podává jednotlivé kousky do utěrky, která je objede.

ROMANAMI: to samozřejmě ano. Jenže já se tak prostě necítím. Vlastně jsem spíš na kluky, jen teď momentálně chodím s holkou. Jenže většinou se mi to nechce vysvětlovat, dělat ještě větší zmatky.

LA_BETE: já se možná zeptám hloupě, ale proč ti to vadí ? být L je nějaká ostuda či hanba ? Já si bláhově myslela že tak jako tak je jedna lidskou bytostí a má stejná práva jako "normálové"

LA_BETE: právě proto mi "škatulka" queer připadá tak nějak vhodnější, protože zastřešuje poměrně rlznorodou směsici jedinců, kteří to prostě mají "hozené" jinak, než je běžně zažito.

Mně třeba připadá docela hloupé takové to dělení na butch a femme a kdoví co... jako kdyby se člověk nutně musel cpát do takové škatulky...

ECLECTICA: tak mě třeba vadí být zařazena do škatulky lesba, přestože chodím s dívkou, protože se tak moc necítím. Navíc mám hodně klučičích koníčků a pak mám pocit, že si mě lidi spojují s těmi stereotypy, což je mi nepříjemné.

MRS_BRIGHTSIDE: já jsem četla o případu, kdy muž prošel přeměnou, manželství bylo rozvedeno a po čase dotyčný pár uzavřel RP :)

Díky za tip na film.

Podle mne je to ruzne (podle toho, co jsem cetla a slysela od znamych)...

Opacny extrem od tluste cary od vseho je treba priklad MtF, ktera jeste asi rok a pul zustala se svou manzelkou, kterou si vzal(a) jako muz...

Mimochodem, k tematu moc doporucuju, kto jste to nevidel: She's a boy I knew (r. Gwen Haworth), reziserka natocila dokument o sve vlastni MtF transformaci, je to opravdu vynikajici film (jak filmarsky tak zpusobem, jak otevrene tema podava)

http://www.artflick.com/

trailer http://www.youtube.com/watch?v=ECphIXEFz9E

ECLECTICA: to je i můj názor ! ale přesto se snaží nebýt spojováni s minulostí

ROMANAMI: j si jen myslím, že prostě nelze začít žít jiný život a minulost vytěsnit, protože ta minulost člověka taky formovala.

ECLECTICA: pokud vím tak skoro všichni post-op se o to snaží, a nechtějí být ve škatulce s těmi pre-op. Ale osobně si myslím že to nejde :-(

ECLECTICA: čistě osobní názor, myslím že tlusté čáry bývají použitelným řešením jen na nějaký čas, kdy potřebuju nabrat energii na zpracování té minulosti - ale nepovažovat něco za svou minulost dle mého v důsledku vede k tomu, že vytěsněné věci hnijou někde v kouktu a zaútočí v tom nejméně vhodném okamžiku.

Zeptám se místních TS, případně psychologů: myslíte si, že lze mezi pre-op a post-op životem udělat tlustou čáru v tom smyslu, že člověk pre-op život nepovažuje za svou minulost?

A je tu někdo, komu vadí být ve "škatulce" lgbt/queer?

Setkala jsem se otiž s podobnými názory, tak by mě zajímalo, jestli to tak vnímají všichni.

Předem díky.

ECLECTICA: bez komentáře :_(

NEKDO_CIZI: :-))))) jak jako uniká možnost použití ? pořádek je jen pro blbce ! inteligentní holka vždy najde to co hledá ! Tedy někdy až po vysypání celého obsahu, že a někdy taky až za týden, ale co je týden proti věčnosti :-)))))))))

ROMANAMI: ono zaplaťpámbu se o tom dneska už aspoň relativně dost mluví, být TS za komunistů asi muselo být hodně složité...

ECLECTICA: jo - od tý doby co si tohle nekupuju mám spoustu peněz na hračky.....

ECLECTICA: no a o to právě jde, smířit se sama se sebou, no co tak jo tak jsem ouchyl, a kolik z těch okolo na ulici je normálních ? Já jsem pořád já, a¨jestli si někdo myslí něco divného, tak je to jen jeho problém ! Čím víc se budu bát a plazit se při zdi, tím spíše si mne všimnou :-))) Když už, tak hezky hrdě a středem ulice :-))