Výtvarnému umění prakticky nerozumím, docela mě ale baví filmy s určitým nádechem surrealismu. I když si nejsem ani trochu jistý, že se jako surrealistické označit dají, někdy jsou snové, někdy prostě jenom absurdní, ujeté, divné.
Luise Buñuela tu ještě nikdo nezmínil, já se k němu sice ještě nedostal, ale kdekdo ho vyzdvihuje jako klasika žánru. Z novějších kousků se mi líbily oba filmy od
Roye Anderssona, které jsem viděl - Písně z druhého patra a Ty, který žiješ
----------
Pak určitě
Černá noc, tu můžu jednoznačně doporučit, vizuálně velmi působivé.
----------
Předloňské Vary zažily kontroverzní surrealisticko-dadaistickou tečku v podobě
Las Meninas. Pro průměrného diváka zběsilost, tady by se to ale mohlo líbit, pokud to jde vůbec nějak sehnat.
----------
Vzpomínám si ještě na film
Pavouk, ale už si nejsem moc jistý, jak je na tom z hlediska surrealismu, je to už dávno, co jsem ho viděl.
----------
Jemné náznaky surreálna jsou ve filmu
Lumík (Lemmings).
----------
Ex-Drummer je naprostá šílenost, spíš vrcholná absurdita než surrealismus, které by se měli vyhnout homosexuálové, ženy a lidé se slabším žaludkem, pokud se nechtějí cítit uraženi a znechuceni třikrát do minuty. Pro muzikanty povinnost, ale film si určitě vychutnají i všichni, kteří mají rádi, když jsou filmaři a autoři hraví.
-----------
A nakonec jeden takový běžnější film, který sem možná úplně nepatří. Psychologický (psychedelický? :)) horor
Jakobův žebřík
