BONDA:
Podle mě si zbytečně omezuješ možnosti na to, co si dovedeš představit. "Bytí mimo jevení mi nedává žádný smysl, o tom vůbec neuvažuju." To, že ti něco nedává smysl (nemá pro tebe žádný nahlédnutelný obsah), neznamená, že to není možné.
Možná máme každý při tom zkoumání úplně jiný cíl. Já vycházím z toho, že tu něco (pro mě) je, o něčem vím, něco se mi jeví, je tu nějaký smysl. Tuhle situaci já zkoumám, zkoumám možnosti, které se v ní otevírají a případné stálé rysy, které má ve všech svých podobách a proměnách. Ptám se, jak může vypadat situace, kdy něco je neboli dává smysl.
Našel jsem/uvědomil si nějaké rysy situace jevení, které se prozatím zdají být nepostradatelné pro jakékoli jevení. K těm rysům patří, že v budoucnu může dávat smysl něco, co teď smysl nedává. Třeba: bytí bez jevení, bytí bez možností, bytí bez ucelenosti, bytí bez probíhající změny, stav, kdy o ničem nevím a zároveň o něčem vím, stav, kdy nic není červené, ale já jsem červená středa, stav kdy hbcef buewbvcy ibcwuebv. Jednou ta slova označující jednotlivé ty eventuality mohou nabýt nějakého smyslu, teď jsou to jen shluky slov či písmen, které mi žádný smysl nedávají. To, že není možné bytí bez jevení, bez možnosti, bez změny atd., jsou nesrovnatelně základnější a obecnější pravdy, než že 2 + 2 = 4.
Ano, shodli jsme se, že do budoucna nelze vyloučit, že nabude smyslu něco, co teď smysl nedává. Tato možnost je rysem přítomné situace. A tento rys nás přece nemusí vést k tomu, že přestaneme cokoli zkoumat, protože stejně se může v budoucnu ukázat cokoli, tak co. Já se snažím zkoumat co nejširší oblasti smyslu, zkoumat bytí v co možná všech jeho podobách a oblastech.
Když říkám, že k bytí neboli ke smyslu patří jevení, možnost, dění a další záležitosti, SAMOZŘEJMĚ vycházím i ze všech snů, halucinací, psychedelických zkušeností apod., které jsem sám prodělal nebo o kterých jsem aspoň četl a následně si je nějak představil, stejně jako ze stavů, které jsem si prostě jen představil. Myslím, že mám už trochu jasno o tom, co to smysl, resp. jevení (nyní) je a jaké má rysy. Ano, je to hypothetické, může se stát, že budu nucen upřesnit svou analysu stávajícího jevení, stejně jako je možné, že zažiji nějaké úplně jiné bytí / jevení / smysl, které budou mít úplně jinou povahu, ale říkat o nich teď, dokud žádný smysl nedávají, cokoli nad rámec toho, že vyloučit pro budoucnost nelze nic, je jen prázdné tlachání. Teď má všechno myslitelné jevení, všechen myslitelný smysl skladbu, jakou má.
Může Ti to připadat naivní a bizarní a zbytečně omezující, ale je otázka, jestli by to nebyly pocity analogické pocitům někoho, kdo se poprvé setká s teorií relativity a říká třeba "tsss, a proč by jako nemělo bejt možný rychlost světla překročit? zbytečně se omezujou!" Teorie relativity je fysikální teorie a chce platit pro chování hmotnýho světa. Teorie jevení vůbec či "fenomenologická ontologie" se chce týkat jakéhokoli vystupování, "bytí tu" něčeho.
(Nikdo nikoho nenutí se zkoumáním toho, jaké vlastnosti všechen smysl či jevení má, zabývat či se zajímat o jeho výsledky.)
O tom průběhu představování jsem to napsal moc zkratkovitě. Nejde jen o to, že když si něco představuju, má průběh to představování, jde o to, že vždy, když se něco jeví, když o něčem vím, něco si uvědomují, je tu i nějaká změna, je tu nastávání něčeho předem neznámého. Jevení/vědomí bez nastávání předem neznámého je mnohem nesmyslnější než kulatý čtverec, byť to nemusí být patrné úplně na první pohled.