HAUSNUMERO: Jednou jsem napsal, že mi nechutná Pilsner Urquell, pak že mi přijde soutěž Pivex pochybná a teď to s tim zápisem do UNESCO. Tyhle názory se u mě nemění spoustu let. Mnohem dřív, než jsem začal vařit pivo, ať už v pivovaru nebo předtím doma. Dělal jsem léta v několika hospodách i v pivovaru, jednu knajpu jsem i provozoval. A ač mám český ležák rád, tak si stojím za tím, že za rekordní spotřebou piva na hlavu v ČR stojí kombinace dostupnosti a zároveň směšné ceny. Troufám si tvrdit, že se běžný český konzument liší od toho belgického. Je mu jedno, co leje za chcanky, hlavně, ať je toho hodně a levněji, než voda. Neříkám, že je to černobílý. Dá se na to pohlížet i pozitivněji - čeští sládci učí vařit pivo v Japonsku, ŽPČ má opravdu světový ohlas a používaj ho i pivovary, co jsou starší, než naše pivo atp. Jen mě prostě vytáčí ta přehnaná hrdost na naše pivo, ta domněnka, že je nejlepší na světě a všichni by se z něho měli automaticky posadit na zadek. To, že každej chytrák rozumí pivu, automaticky neznamená, že je labužník. On je to většinou jen notorik. A sere mě, když vyhrávaj ceny pivovary, co používaj cukr, isoextrakt a HGB. Takový ceny potom pro mě maj nulovou relevanci, ať se marketingová oddělení snaží, jak chtějí.