AGOG: číslování rydel je celkem složité. jsou různé kvality, tvrdosti, profil a samozřejmě rozměr. doporučuju nechat si poradit od nějakého rytce, nebo si je někde, vyzkoušet a opsat.

Je nějaký způsob jak se orientovat v číselném označování rydel? Čísla znamenají nějakou míru v mm třeba? Nebo co si představit třeba pod tímhle?
SWAH - Vybavení zlatnických dílen
http://www.zlatnici.swah.cz/?item_view=detail&id=1047

ZCR: Safinu pražskou dojdu ozkoušet, pilka si žádá obětí! :o))

Studoval tu někdo obor rytec kovů dálkově při zaměstnání?

RODRIGO_: paráda - jenom doufám, že pražské pobočky budou stejně osvícené jako ty brněnské :-) ... u zlata omezení chápu, ale u stříbra - to byla jednoduše zdeúřední zhovadilost

ZCR: Tento rok v květnu jsem v Brně kupoval různý množství, jen tam vždycky nemají uplně to co by člověk chtěl a stříhají to hodně od oka a vím, že lidi tam brali už alespoň 2 roky nazpět

AGOG: tak s tím sohlasím.

Jinak jsem si pujčil velký hořák na PB bombu a i bez ostrého plamena to je uplně o něčem jiném. Letovat jde krásně i velké kusy a stříbro samotné mu to taky roztaví. Není třeba dělat nějaké pokusy s tím malým. Musím sehnat velký.

tady to frci teda .))

Máte nějaký tip jak zabránit mědi aby neoxidovala více než je třeba? Nějaký kvalitní lak co se neoloupe? Třeba epoxidový?

RODRIGO_: no, já to zkoušel před lety, a vyběhli se mnou... máš to ověřené? občas se prý dalo menší množství někde koupit, ale Safina se netvářila...

Stříbro v safině už cca 2 roky lze koupit bez ŽL. zlato nejde.

Aha takže to je smalt, no vida co se člověk nedozví. To hned zkusím na další práci. To by mohlo znamenat zajímavé oživení.

LAMAL: AHa, to je čisté stříbro tak to asi bez ž.l. nejde. Na to je asi čas. Teď by to byla škoda materiálu, ale děkuju za nabídku.

Aha niello, až tak jsem o tom neuvažoval. Na kovu nelpím, ale mělo by to být potom rytelné. O opakním emailu jsem toho moc nenašel.

LAMAL: jj, já mám v práci s kyselinami praxi; u toho rozstřikování kapiček přo dlouhé expozici je problém taky astma; ovšem jinak pokud si má člověk vybrat mezi chlorovodíkovou, sírovou a dusičnou, sírová je z nich určitě "nejpříjemnější" na práci. (Ovšem na ocet se solí stejně nedám dopustit ;-)

ZCR: u těch klenotnických je to stejné, také se nemohou dlouho zahřívat.
mořidlo z kyseliny sírové je takový žrout, že stačí tam ten předmět jen vhodit, chvilku počkat a pak vyjmout, opláchnout a přejet mosazným kartáčem. Když se do něj vhodí horký předmět, je výsledek ještě rychlejší, ale je to problematické, že může vystříknout a vypařuje se. Není to nijak silné, ale narušuje tkaniny a může podráždit kůži nebo sliznici.

AGOG: stříbrný materiál seženeš v Safině, v Praze-Kozí 3. Jen nevím jak je to s běžným prodejem. Mám pocit, že je potřeba živnostenský list. Já tam nakupuju přes známost... pokud je to problém, můžu na zkoušku kus pájky věnovat.

Tak niello jsem nikdy nezkoušela. To jsem zvědavá na výsledek. většinou se používala slitina stříbra s přídavkem síry, mědi a olova. také by šel použít opakní email, pokud nelpíš na kovu.

LAMAL: Kde bych sehnal klenotnické pájky?
Na víkend budu mít půjčený velký hořák tak zkusím další věci. Chtěl bych si pomoci také třeba vylitím části rytiny jiným kovem, protože vkládání zatím neumím.

LAMAL: ohledně vhazování horkého předmětu do mořidla - asi záleží, u toho octa se solí to celkem nevadí (já obvykle vhodím mírně schladlý předmět do studeného mořidla, pak ho zahřeju k varu , nechám odstát a vyjmu; postupů bude spousta)...
mosazné tvrdé pájky jsou taky kapilární, s tou difúzí máš pravdu, ale u obecných kovů je potřeba asi najít rozumný kompromis - oxidace je tak rychlá, že to dlouhé zahřívání před pájením nesnese (tavidlo se zahltí/vypálí a přestane fungovat). Já naopak nikdy nepracoval s těmi klenotnickými.

ZCR: no do mořidla se ani horký předmět házet nemá, to je opravdu nezdravé. Nejprve se schladí ve vodě. Použít se dá kapalina do autobaterie. Nesmrdí to a je to bez námahy.
No a prohřátí proxxonka opravdu často nezvládne, je na drobnou práci. Osobně používám hořák na propan-butan s regulací vzduchu.
Jinak pokud má dojít k prostoupení molekul pájky s kovem, zahřátí je nutné, jinak spoj není dostatečně pevný a časem se zlomí (u namáhaných míst). Tak je to alespoň u "zlatnických" pájek, kde se pracuje s vlasovým spojem. S jinými zkušenost nemám. Používám je na stříbro, měď a mosaz. To že mají nižší bod tání je dané poměry kovů a přidaným zinkem.

Řekla bych, že volba pájky závisí na účelu a to ostatní na zkušenostech...