AGOG: a nešlo by to pomocí lístkového zlata, s použitím nějakého kvalitního lepidla? (Je to samozřejmě tak trochu rouhání, sám mám k lepidlům ambivalentní vztah a při práci s kovem je používám nerad.)

ZCR: Já to smazal, protože jsem usoudil, že jiná šance není.
je problém to kolikrát ochránit okolo malých a členitých částí. Snazší by bylo nanést to na ně. Obzvlášť když nechceš aby se to pozlatilo okolo protože je to už hotové.
No vrstva je potřeba poněkud větší aby nedocházelo hned k otěru.
Možná bych na malé části mohl zkusit naprašování do laku nebo tak něco.

AGOG: a elektrolyticky by to nešlo? s použitím nějakého vhodného krytu, kterým by se chránila ta místa, která mají zůstat nepozlacená? (Jinak z roztoků solí zlata se ti zlato ochotně vyloučí na všech obecných kovech i samo od sebe - vzhledem k tomu, kde si stojí Beketovově řadě - ale problém bude s mechanickými vlastnostmi takové vrstvy...)

AGOG: aha :-D

jo s temi dulky nebo jakymkoli kanalem kam se pajka odvede to funguje
nejlepsi reseni je dat pajky tak akorat nejlepe ji naflisnout na jeden z tech pajenych spoju lehkym natavenim nekam do stredu a ona se pak rozleje k okrajum a nikam jinam uz neleze :)

Jo no, když brož padá to je pak ošklivý.

AGOG: ale jo, konstrukčně to třeba tak složité není, ale pak je problém ještě s "geometrií" - aby šperk neodstával, aby se unesl atd... asi nejradši mám stejně takové ty kolíčky, co se jimi brož připíná ke kusu látky, na němž se pak nosí na oděvu (potkal jsem to prvně na brožích od Evy Eisler a původně vůbec nevěděl, k čemu tam vlastně je a jak to slouží k uchycení...) ... no a pak samozřejmě čas a chuť si třeba dělat mechaniky jen tak pro cvik, a to poslední dobou nějak ne... (dostanu se do dílny tak jednou za dva měsíce, a to zpravidla stačím zapomenout, kde mám jaké nářadí rozstrkané a poschovávané... snad časem, až přestanu kočovat...)

ZCR: Náhodou některá zapínání nejsou tak komplikovaná a vypadají docela dobře jdi do toho :-)
Jo vyrábět z prefabrikátů taky taky nepovažuju za řemeslo ani umění, to je montáž spíš.

AGOG: (ok, já tam ostatně chtěl připsat doušku, že si vlastně nejsem jistý, co je v tomhle případě obvyklá praxe... sám se zadních stran šperků vlastně děsím, používat prefabrikované mechaniky třeba na brožích se mi vždycky zdálo pod úroveň, a nějakou funkční a elegantní mechaniku sám vyrobit, to je marná sláva vyšší dívčí :-)

ZCR: Nápad s důlky je dobrý to můžu zkusit, ale jinak ani Japonci si se zadní stranou nikdy hlavu obzvláště nedělali. Oni to dělali tedy trochu jinak ještě, ty čtverečky okolo byly kařdý zvlášť. Hlavně se na zadní stranu nesahá žádným nástrojem. Maximálně ten plíšek s čepem které jsou připájené k sobě můžu očistit. Ono se to přidělá na rukojeť, oplete a pak to tak x až xx let zůstane. Má to funkci podpěrnou a aretační. Čep zapadne do díry v rejnočí kůži.
Jinak díky oběma.

AGOG: souhlas se SFUMATO... jenom snad - na těch fotkách to není pořádně vidět, ale jak je připájené to očko na zadní straně? zdá se mi, že tam vidím rozteklou pájku - myslí, že při tvých ryteckých dovednostech by neměl být problém spoje upravit tak, aby byly víceméně neviditelné - pájka má tendenci stárnout jinak, a zpravidla ošklivě (už se mi to párkrát vymstilo...).

(a jinak jeden profík kdysi radil, že když člověk pájí dvě plochy k sobě (myšleno třeba malý čtvereček plechu naležato na větší), tak na jednom z nich udělat pár drobných důlků, třeba vrtáčkem - jak se pájka mezi plechy kapilárně roztéká, tyhle drobné prohlubně do sebe vtáhnou přebytek pájky, která by se jinak roztekla kolem spoje... nikdy jsem to pořádně nezkoušel u obecných kovů a měl bych u nich trochu obavu z koroze nevymytým tavidlem, ale u klenotnických slitin by to fungovat mělo...)

AGOG: Smekám za čistotu provedení....patinace do saténovýho lesku taky přesně sedí