Sranda je, že Lízinku jsme přivezli mámě, že to je asi mazlivá a hebká trochu-snowshoe-s-něčím. Máma celý život tvrdí, že siamky (a to myslí i ty z roku 1980) jsou ošklivé :))) To už by přístě mohla snést i ufona. A že já bych ho moc chtěla.
Tady teda ještě vypadá jako plyšový špekoun.

tak jsme nechali záhadnou Lízu zhubnout (teda stačilo krmit jako kočku a počkat, až zhubne sama :))) a už víme, co to asi je. Kříženec siamky nebo staršího typu siamky. Někde zkusím zachytit tu hlavu, ale objevila se až po sundání 1/2 kila sádýlka :D
Povaha teda super, na lidi se lepí, po půldni sama doma pláče, ale každou kočku okamžitě vyžene nebo zakousne, takže musí být sama v celém bytě. Ven by chtěla, ale útočí na všechny kočky a taky zdrhá a pak nenajde cestu domů. Dostane vodítko.

Tak Jonáš se dnes poprvé nechal vzít do náruče a dokonce za mnou prisel venku se nechat podrbat, sice me pri hre kousnul do prstu na krev(on strasne rad zuzla prsty a nema miru, typicka zpackana socializace) , ale to nebyla jeho chyba, udelal mi hezky den.))


a aby to holkam nebylo lito, taky se dneska sluni a couraji po dvore..


a náš sladký zlobivý páreček.)

Jestli tak můžu špitnout, tak celková organizace kočičích výstav a přístup některých chovatelů na nich mě docela vzalo chuť je navštěvovat. Nebe a dudy proti nedávno navštívené výstavě morčat, králíků a slepic.

To není klub jen i fotkách. A corime nesouhlas ... Lidi nejsou tak zodpovědní a ferovi, aby se mohli v tomhle rozhodovat samostatne. Čistá zkušenost. Druha věc je ze klientelismus na výstavách byl taky denni chleba, takže to taky nebyla záruka. Ale takhle zcela volne je to o hubu. To ty chovy budou za par let vypadat.