Lina pospíchala uličkami města podle instrukcí k Dusné uličce. Cestou se jí honilo hlavou plno myšlenek - co má být zač ten dopis, jestli přeci jen nezůstat v učení u lékarníka?, kde složí hlavu na noc a proč se pořád vrácí k obrazu toho divného domu?. Navzdory krájicí chleba a vody před chvílí, nebo snad právě proto, ji přepadl hlad a tak se zastavila a podívala do nůše, co ji to vlastně lékarníkova žena přidala. Dva medové koláčky! Jeden snědla a druhý si nechala později. Cestou se ještě doptala trochu doptala na dusnou uličku a za chvíli tam byla.
Dum obchodníka Truna našla snadno, stály u něj zrovna formanské vozy a jeden forman zrovna nákladal pár dřevěných beden na vůz. Chlap to byl jak hora, vysoký a rozložitý. Lině se příliš nepozdával, protože jeho velikost ji trochu náhaněla strach.
Přesto se osmělila zeptat.
"Prosím vás, je tohle dům ochodníka Truna?"

GAF: Rudovous už na nic nečekal, a rozhodl se použít všechny svoje dovednosti pro rychlý přesun k císařské cestě, a použít hraničářskou zkratku okolo Modrých skal, od které je teď vzdálen odhadem 20 mil. Nezdržoval se žádnou stopou, nezkoumal stav lesa, nehledal a neposlouchal zvěř, ani se nesnažil zapamatovat si les. Když se mu zdálo že našel dobré místo s dalekým rozhledem [k6*3 mil: 1d6 = 4*3 = 12 mil] , sedl si na mech a určil po pětiminutové meditaci směr k modrým skalám. [Hod na prekazku obtiznosti 4, uroven dovednosti +3 - viz tvoje dovednosti. k6=4, to je +2. +3+2>4, povedlo se, je výhled, takže na 12 mil má Rudovous větší rychlost, a zvládne je za 2 místo 3 hodin.] Díky tomu se mu podařilo do podvečera dosáhnout začátku stezky přes Modré skály. V noci dorazí k okraji lesa, a před ním bude několik políček a asi pět hodin cesty povětšině otevřenou krajinou k císařské cestě. Mohl by se zastavit v nějaké vesnické hospodě, k první vesnici může dorazit před půlnocí. Nebo jít dál, jako trénovaný hraničář vydrží jít klidně celou noc, a je tu šance že ráno bude v zájezdním hostinci, kde třeba získá další informace, a může si odpočinout.
Tedy pokud se po cestě něco nepřihodí.

ROBIN_SNNS:
Lina byla uprostřed pilné práce, peníze navíc by byly jako spadlé z nebe, mohla by si s nimi dělat co chtěla, což je ve velkém městě tisíckrát lepší než doma. Lékárník vážil byliny, a Lina je pečlivě balila do plátěných balíků a ukládala do prostorných truhlic a na síta, podle toho kde která bylina měla být skladována.
"Proč se vlastně zajímáš o ten dům?" Najednou se zeptal lékárník. "vrtá mi to hlavou, ale nemůžu přijít na to kdo v něm vlastně bydlí ... jen něco mi říká že je to někdo od místodržícího, jak jsem už říkal. Ale jinak nic, žádné jméno, žádná tvář. A to jsem tu ve městě už 15 let." Na chvíli se odmlčel a dál jen pečlivě odvažoval zboží, a zapisoval jednotlivé cifry. "Možná někdo ze šlechty" napadlo ho nahlas po nějaké chvíli, ale jen si dál mrmlal pod vousy, a pokračoval v práci.

...

"Truna z Dusné uličky? Jistěže znám," odpověděl poněkud vlažně lékárník "neseš mu taky něco, viď? Aby ne ... určitě máš pro něj něco specielního, nemáš?" Jakoby ho něco napadlo, najednou se začal zajímat co všechno z obsahu své nůše mu Lina má prodat. Dál přitom mluvil, a nenechavě nakláněl nůši aby zahlédl nějaké popisky na pytlících na dně. "Dařilo se mu, ale teď o něm kolují řeči, a to obchodu neprospívá. Na jeho krámku to ale vidět není, a to ty řeči jenom dál živí...."

můžeš zkusit z lékárníka vytáhnout víc, nebo situaci řešit jinak. Hoď si na CHArismu, kterou máš 2-5, rozhodni se.
Taky si hoď kolik jsi usmlouvala jako plat za práci na odpoledne (1-3 stříbrné).
Za byliny ti má dát pevnou cenu, a to 5 zlatek.


když si na něco házíte, tak to pište přímo do příspěvku, tak jak to udělala robin v tom posledním.

DNF: Ahoj, těším se. Zatím.

DNF: půl roku nebýt online, hezky pěkně.

DNF: Vítej zpátky. Snad už tě uvidíme častěji.

DNF: Rudovous, zdá se, nepochopil situaci až zase tak dobře, ačkoliv jeho ruku zastavila prozřetelnost a o tom nebylo sporu. Už moc dlouho nepřemýšlel ani nepřemítal, pomalu se zase zvednul a obklikou, aby to bylo jasně vidět směr jeho cesty se začal pohybovat zase svojí cestou dolů z hor. O důvod víc, aby dorazil do města co nejdřív

Lina s nůší na zádech nepospíchá, ba naopak, jak tak pomalu prochází mezi stánky rozhlíží se a sem tam zastaví a vyloženě kouká. Tolik různých a krásných věcí. U stánku s látkami se zastavila déle, zaujaly ji a chtěla sáhnout na štůček, ale kupec ji hned okřikl ať si hledí svého. Tak mu hlasitě tak aby ji všichni slyšeli opáčila "Tak si je nacpěte do své slovutné zadnice, viděla jsem lepší než tenhle šmejd.", odkráčela a po pár sekundách i přidala trochu do kroku. Kupec chvíli stál tumpachový a pak za ní ještě cosi zahulákal, ale toho už si nevšímala.

*Musím se konečně zbavit, toho otřesného nákladu. Raději se poptám na tu křížovou ulici. Ale koho se zeptat? Kupců určitě ne, ti mě pošlou někam.* Tak šla chvilku dál, až zahlédla párek zbrojnošů. I zeptala se, starší jen něco zamručel, za to mladšímu se trošku zajiskřilo v očích. Vysvětlil jí že musí dál rovně až na křižovatku ulic a pak doprava a na další zase doprava a pak ještě jednou doleva. Cestou prý mine kasárna. A taky je minula, ale rozhodně ne bez povšimnutí, protože kolem se vytvořil docela dav - podle všeho radní z jednoho města přivezli nedobrovolného rekruta pro císařské, nicméně když stáhly plachtu z vozu, našli místo něj jen spoutanou dřevěnou sochu místního bůžka a tak bylo o zábavu postaráno. V křížové už se docela snadno na kupce doptala.

Vyklubal se z něj lékárník, dobře za celý náklad Lině zaplatil a zeptal se jí, jestli si nechce ještě trochu přivydělat a pomoci mu s třízením, protože jeho učedník je právě trochu mimo. Lina mu nadšeně vypráví o své cestě a městě. Zmíní se i o domu se zvláštním štítem.
"víte kdo tam bydlí?"
"Myslím, že někdo od místodržícího" odpověděl vyhýbavě.
Právě během toho se Lině podařilo pořezat se o kus skla a lékárník jí to natřel mastí. "A jak se taková mast vyrábí? Máma vím jak udělat tinkturu, ale masti jsem ještě nedělala."
To vzbudilo jeho zájem a rozhodl se ji trochu vyzkoušet. Zadal jí úkol připravit lék na spalující horkost (INT=5, cíl=7(3+2+2), vybavení+1, hod:3=+1). Což se jí nakonec podařilo. Lékarník si výsledek prohlédl a komentoval to slovy: "Hm, ujde to."
S lékárníkem pak strávila zbytek odpoledne a ukázal jí i pár nových věcí a zeptal zda se nechce stát jeho učednicí. "Ráda bych mistře, ale musím ještě doručit jeden dopis panu Trunovi z dusné uličky. Neznáte jej náhodou?"

GAF: Ten vlk definitivně nebyl v pořádku. Seděl stále na místě a díval se na Rudovouse, klidně, bez pohnutí.
>> Musí v tom být nějaká zapomenutá magie, pomyslel si Rudovous. Nikdy mága neviděl, jeho učitel sice uměl některé věci co se nedaly jen tak lehce vysvětlit, ale vždy na dotazy se smíchem odpovídal, že je to jen porozumění přírodě, intuice a pár triků. Magie nebyla v císařství úplně oblíbená, a tak nebylo divu. Ale co se mohlo stát s vlkem?
Zatímco takto přemítal, v hlavě mu zaznělo "ODEJDI". Jakoby mu to říkaly oči toho vlka. Vlk se opět zvednul, a vycenil tesáky. Rudovous tomu přesně rozumněl, jako správný hraničář. Buď zmizí, nebo se musí připravit na boj. Teď nebyl čas přemýšlet jaktože slyšel mluvit vlka, navíc jen ve své hlavě. Terén dával výhodu v boji vlkovi, ale pokud bude rychlý, mohl by díky svému upravenému luku vystřelit jeden šíp dřív než bude vlk u něj, ale pak by měl čas jen na obranu obratností, meč může použít až v dalším kole. Nebo se prostě ztratit, celé to nějak zavání, a on by měl podat zprávu o tom co našel včera výš v lese.
pokud se rozhodneš bojovat, byl by na to nejlepší chat. Můžeš si vymyslet i nějakou hraničářskou dovednost kterou stihneš použít.

DNF: Rudovous už už chtěl dokončit pohyb ruky a uchopit šíp a celou situaci rázně ukončit, jak mu velí jeho starost o zdraví lesa. Vlk se chová divně asi je v posledním tažení... Když v tu chvíli mu hlavou proběhla vzpomínka...

"...musíš dávat pozor na znamení, Rudovousi... ...první co tě upozorní na změnu je tvůj instinkt. Je to jako lehké ťuknutí na citlivé místo... Dávej pozor, vždy je znova a znova těžké obrátit směr svého úmyslu...

Usmál se a uvolnil postoj. Tehdá ještě příliš nerozuměl. Bylo to před pár měsíci večer u ohně, poté co sám zastřelil nemocného a šíleného medvěda-zabijáka jediným šípem do srdce. Zachránil tenkrát svým úsudkem mistrovi život... ...A hle tu podobná situace a Rudovous prošel stejným a přesto jiným testem, který před něj postavila příroda a jeho intuice.

Rudovous pomalu udělal krok zpátky, pozadu, a zadíval se na vlka co on na to. Vlk přesně podle jeho očekávání povolil postoj. Hraničář si hluboce oddechnul a pak si sednul na mech do tureckého sedu a zadíval se vlkovi tázavě do očí, čekaje jak se situace začne rozplétat.

ROBIN_SNNS:"Nevím. Neznám každého." odpověděl kupec. Lina si říkala, že si ten divný dům musí zapamatovat.Hoď si na překážku obtížnost 7 proti tvojí inteligenci, což je 5. Možný bonus +1. Vymysli si bonus na to +1, popiš co uděláš abys ten bonus měla, a já ti ho uznám nebo ne. Taky popiš ten dům tak jak si ho Lina všimla. Příště tohle může dělat každý když povolím bonus při nějakém takovém rozhodování ... Napiš kolik jsi hodila.
Mastičkář jí místo toho vypravoval různé historky o městě a o lidech v něm, a Lina se rozhlížela po ulicích. jak moc rozhlížela a jak moc poslouchala? Navíc hoď dvakrát kostkou a napiš výsledky obou hodů
Město Lině přišlo obrovské. Oproti městečku v horách mělo ulic a ulic, a trvalo jim alespoň půl hodiny než se propletli skrz ulice až na Trhový Rynek, jak hlásala cedule. Lina uměla obstojně číst, matka měla doma i několik knih, takže si mohla přečíst i několik řádek o zakázaných činnostech na tržišti. Nová dovednost *Čtení (INT)=5 +2/11. - Luštění rukopisu (3) Pokud se povede, podaří se přečíst i horší rukopis.
Přidej si to do záhlaví ke svojí postavě.
Na náměstí kupec uviděl nějakého známého, nebo snad obchodního partnera, takže když mu Lina děkovala jen ji zběžně odbyl. Seskočila tedy z kozlíku, a vydala se kolem náměstí, hledat křížovou ulici kde měla prodat první část bylin.
Doplň příběh, rozviň ho jestli chceš, klidně něco vymysli ve městě, je něco po poledni, tak máš celé odpoledne. Ale k poslednímu kupci s dopisem nechoď, maximálně najdi jeho dům.

GAF: Vlk se přikrčil a vycenil tesáky, ale nevypadalo to že by vyrazil k útoku. Šlachy měl napnuté, jakoby chtěl, ale pořád jen stál přikrčený na místě. Když Rudovous už držel luk a sahal pro šíp, vlk se nakrčil ještě víc, ale stále nevyrazil. Jakoby spíš hlídal vstup do údolí ... snad by Rudovouse nechal couvnout, když doteď nezaútočil....
Rozhodni se co dál s vlkem. Šíp ještě v ruce nemáš, luk ano, ale podél těla, ne v palebné pozici.

MISA_PES: Zatímco Mikoláš upaloval zpět na cestu, a pak po cestě dál, tráva na okraji paseky se zavlnila a vzduch se kolem paseky namodrale zavlnil. Tak snad příštího poutníka.
Kráčel dál po cestě, a v brašně nahmatal lžíci. Když jí zkoumal prsty, působila trochu ohnutá. Když jí vyndaval aby si jí prohlédl, zdálo se mu jakoby modře probleskla. Ale vypadala jako .. lžíce. Pokrčil rameny, a lžíci zase hodil do brašny. Zabrněl ho bok, ale nevěnoval tomu pozornost, přemýšlel o matce, zůstala doma, na výminku.
Při vzpomínce na otce mimoděk položil ruku na meč, který měl na cestu připoutaný řemenem na zádech. Otec, kdysi prý dobrodruh, nechtěl o svých mladých letech mluvit, nechtěl aby jeho děti harcovaly světem. Přesto ale Mikoláše na jeho naléhání naučil alespoň základy ovládání meče. No co, zbytek se naučí ve světě, neměl jinou možnost než se přiženit do rodiny bez dědice, nebo získat slávu ve světě. Otcův meč mu seděl v ruce dobře, ale cvičení co ho naučil otec měl už vypilované, chtělo by to něco náročnějšího.
Za podobného uvažování se dostal dolů k řece. Po cestě sice zpozoroval několik menších zvířat, ale jídlo na cestu měl tak se neobtěžoval zkoušet je chytit. Cesta byla náročná a Mikoláš spěchal, takže u řeky usedl na břeh, a díval se na most. Za celý den nikoho nepotkal, ale to stejně mohl čekat až na císařské cestě, na jaře po cestě projel jeden dva vozy za týden. U řeky by mohl rybařit, a taky se musí rozhodnout zda jít dál po cestě nebo odbočit na hraničářskou stezku.
jestli chceš rybařit, použij dovednost rybaření (OBR)=4 +1. Předtím můžeš hledat návnadu, stanov si obtížnost sám, a hoď si na to. Vymysli si co chceš, ale nechoď za modré skály nebo až ke křižovatce s císařskou cestou.

Po večeři a hovoru s hospodským, si šla Lina lehnout. Usínalo se jí těžce, protože z hospody vespod a ulice venku doléhalo plno zajímavých zvuků. Nakonec ji ale únava přeci jen přemohla a vyspala se dobře až do rána.
Ráno Faringham dodržel svůj slib, domluvil Lině odvoz u svého dobrého známého s tím, že ji vezme až na centrální náměstí hlavního města, kde se běžně konají trhy. Tentokrát, ale už jela na kozlíku. Kupec jí zjevně moc nevěřil, že nebude doslovným slonem v porcelánu... Byl totiž mastičkář, barvíř a výrobce parfémů. Docela ho zaujalo, že Lina, zná tolik kytek a ukázal ji cestou mnohé další.
Krajina se opět změnila, ještě více ubylo stromů, zato přibylo polí a luk, i vítr se změnil, chutnal nějak jinak, ale Lina si všímala hlavně kytek, některé poznávala, ale mnohé vůbec.
Chvíli po obědě přijeli k branám hlavního města. Strážní skásli milého kupce o mýtné, a pokukovali i po Lině, kterou kupec představil jako svou neteř. Ke své zlosti však zaslechla i pár poznámek na svou adresu:
"Vyroste zní možná pěkná kočka."
"Neblbni ta už zůstane plochá jak prkno."

Hlavní město vypadalo jinak než si představovala, z hlavní třídy vybíhala spleť křivolakých uliček, bylo tam hluku, křiku, vůní, ale hlavně zápachu, hrubých slov i nadávek. Za těch pár minut v hlavním se Lině dost rozšířil slovník hrubých adjektiv, a poněkud zrudla v obličeji, čehož si všiml i kupec, který se uchechtl.

"Drž se hlavních ulic, holka, v křivolakých uličkách nemáš co dělat, jen bys tam přišla k úhoně." Když však projížděli kolem jednoho z domů, pocítila Lina osten čehosi divného a přitom však zároveň známeho a povědomého... Zeptala se tak kupce, "Komu ten dům patři?"

Rudovous, zíraje nehybně do očí vlka, začal pomalu sunout ruku k luku a druhou k šípu. Vlci se lidem klidně do očí nekoukají, ti vrčí a nebo utečou. Tohle není normální. Buď jde o závažně nemocné zvíře nebo dokonce ještě něco horšího. Buď jak buď... Navíc ten pohyb předtím, to nevypadalo jako vlk dokonce snad ani jako žádné známé zvíře... O důvod víc se ihned připravit na cokoliv.

...Zároveň se Rudovous snažil napnout uši a periferním vnímáním dál zkoumal okolí. Vypadalo to, že vlk je doopravdy sám. Žádné vyčuhující uši za stromy, žádné blýsknoucí se oko v křovi... nic.

po studené noci bude příjemné trochu si prohřát kosti na sluníčku, pomyslel si Mikoláš a vkročil na mýtinu. jen se na chvilku natáhnu a půjdu dál.

poslouchal šumění lesa, zpěv ptáků, pozoroval straku, jak krouží nad mýtinou. jako by ani nemávala křídly, jen kroužila. níž a níž. v zobáku nese něco třpytivého. přistála jen pár kroků od něj. Mikoláš zatajil dech. jen ji nevyplašit.

co to jen má v zobáku?

možná, kdyby jí nadrobil kousek placky, pustila by ten malý kousek kovu. velmi opatrně natahoval ruku k vaku, který si složil pod hlavu. straka se zastavila o otočila hlavu. upřela na něj lesklá očka. jako by ho pozorovala.

už, už ulamoval placku, když v tom vyrazila z okraje lesa liška. byla to bezpochyby největší liška, kterou kdy Mikoláš viděl a její srst byla živý oheň.

čas se zastavil. viděl lišku ženoucí se ke strace, která otočila hlavu, jako by chtěla viděl, na co Mikoláš najednou civí. polekaně otevřela zobák a z něj jí vypadl malý klíček. zamávala křídly v marném pokusu uletět, ale liška už byla u ní.

cvak. křup. hlt. čas se znovu rozběhl. malý klíček dopadl do trávy.

liška začala čenichat na zemi, zkoprnělého Mikoláše si vůbec nevšímala. spokojeně mlaskla, když našla klíček. pak k němu otočila hlavu a řekla matčiným hlasem: hochu, hochu, tvá lžíce je nakřivo. jestli se nepolepšíš, nepojedeš na výlet za tatínkem. pak si stoupla na zadní a její tělo nebylo liščí. bylo to vrásčité tělo staré ženy.

Mikoláš se s trhnutím probudil. slunce se zvolna klonilo k západu a hlava ho bolela jako střep. jaké podivné místo, rychle pryč odsud.

vydal se urychleně směrem k řece.