"stupidita = zborcení zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněná rozpadem takzvaných schémat"
Bringing an Iranian oasis back from the dead | Science
http://science.sciencemag.org/content/359/6378/854
Írán a Afghánistán se zřejmě pustí do obnovy pouštních oáz, které před lety společně zničili - Ekolist.cz
http://ekolist.cz/...red-lety-spolecne-znicili?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Vzájemné vztahy mezi Íránem a Afghánistánem se dlouhodobě nedají označit za právě dobré. I proto je nadmíru působivý výsledek Rozvojového programu OSN, v rámci kterého se po třech letech jednání obě země dohodly na obnově největšího již neexistujícího mokřadního ekosystému v regionu, pouštních oáz při jezerní kaskádě Hamoun.
Otázku, komu vlastně patří voda z jezer Hamoun (Hāmūn-e Puzak, Hāmūn-e Sabari a Hāmūn-e Helmand) v oázách íránsko-afghánského pomezí, nikdo pět tisíc let neřešil. Bylo jí totiž vždycky dost. Každoroční povodně, které sem přinášela řeka Hilmand živená sněhem z horských hřbetů a povodím o rozloze 500.000 kilometrů čtverečních, totiž celou jezerní pánev zaplavila „až po okraj“.
Byla to opravdu pořádná louže: pokrývala plochu 5800 kilometrů čtverečních. Dost na to, aby kolem tří jezer mohla prosperovat svébytná kultura.
Připomíná to trochu jako vyprávění o pohádkovém království: existovalo tu 1100 měst, pěstovalo se tu tropické ovoce „na vývoz“ a zdejší obyvatelé se živili rybolovem. Pravidelné záplavy přinášely živinami bohatý substrát, podmáčené rákosiny byly domovem tažných ptáků. Žily tu vydry, jeleni, leopardi. Vzhledem k tomu, že okolní oblasti jsou čistě technicky vzato pouští, to zní skutečně neuvěřitelně.
(...)
Afghánistán nechal v oblasti Kandaháru na řece vybudovat masivní přehradu Kajaki, aby podpořil vlastní zemědělce. Na výsledek tohoto aplikovaného pokusu krajinného inženýrství bylo zapotřebí chvilku počkat, protože přírodou nastavený režim měl jistou setrvačnost.
Po čase už ale bylo zřejmé, že bez pravidelných povodní z řeky Hilmand (regulované přehradou) mokřad nepřežije. Írán, ve snaze o ochranu dalších vodních zdrojů, zamezil dalšímu přítoku do oblasti Hamoun a v místě geologicky zvodnělých vrstev oáz vyhloubil stovky vrtů. Aby expanzivní zemědělství mohlo běžet dál. Výměra zatopené půdy a mokřadů se nadále ztenčovala a vody ubývalo i v oázách. A za hranicemi? Afghánistán na přehradě Kajaki zprvu profitoval a rozsáhlý systém říčních kanálů zásobovaných vodou z nádrže skutečně nastartoval místní zemědělství. Přibyla i další přehrada, Arghandab.
Jenže půda se velmi záhy stala kvůli vysokému výparu silně zasolenou a brzy se na ní nedalo pěstovat nic jiného, než odolný mák.
To je mimochodem důvod, proč je tato země dodnes světovou jedničkou v produkci opiátů.
