STILL_PRIMITIVE:
:-) vysvětlení jsem asi zatím zcela neposkytl. Tak tedy na úplný závěr téhle naší přestřelky.
Konstrukce kamery by měla být uzpůsobená procesu - roztok dusičnanu stříbrného je vůči kovům velmi agresivní a jsou-li kovové části pod jeho vlivem, rozpadnou se do půl roku. Tělo kazety musí být dvoudílné (rozevírací) aby nedošlo k mechanickému defektu citlivé vrstvy při manipulaci (desku do ní nelze vložit štěrbinou nebo vsunout do vložky jako planfilm). Sametky jako ochrana před pronikáním světla dlouhodobě nefungují (nasáknou roztoky a změní své vlastnosti) - osvědčily se mi kazety se speciálními drážkami (jako u parket), jaké měla třeba Globica). Mokré desky i při sebelepší impregnaci dřeva snižují jeho životnost (ve spojích speciálně) - záda a kazety proto budu vyrábět z plastu. Naklápění všemi směry alespoň jedné stěny je nezbytné i při kreativním portrétu - citlivost kolodiové vrsty se obvykle udává 1 iso, světelnost velkoformátových objektivů nic moc a i při velmi slušném výkonu mých studiových světel moc nezacloním. Hloubka ostrosti pak je minimální a náklon stěny je jediná možnost, jak mít ostré to co chci... totéž platí o jemné mechanice ostření.
Shrnuto - nežádám podporu na stavbu nějaké hračky pro volné chvíle, ale na profesionální kameru k vážné profesionální práci.
Proč nezůstanu u digitální fotografie ?
Fotografií se živím jako fotograf a pedagog. V zakázkové tvorbě je digitální technologie nezastupitelná. Nicméně, jak píšu v zdůvodnění svého projektu na HitHit, v dnešní době expanze digitálních technologií , devalvace fotografického záznamu šířeného v neomezeném množství kopií a většinově akceptované manipulace s obrazem, ztrácí fotografie autentičnost a věrohodnost. Proto jsem se vydal proti proudu času a vývoje až k jejím kořenům. Naučil jsem se pracovat s fotografickým postupem, jehož historicky vnímaný nedostatek jsem obrátil v přednost. Mokrá skleněná deska, na které vzniká fotografický obraz s nímž nelze následně nikterak manipulovat, je totiž táž, s jakou se divák následně setkává ve výstavní síni - vzniká jeden jediný originál. Ten je autentický, pravdivý, a je jen na fotografovi, jaké téma zvolí a okolnostech, má-li možnost ho prezentovat v odpovídajícím rozměru. - A zde je podstata mé prosby o finanční příspěvek. Nechci si jen hrát, ale se vší vážnosti a pokorou tvořit fotografické obrazy, které se směle postaví digifotkám.
Proč touto cestou ?
Protože mě jiná lepší zatím nenapadla. V dobách hojnosti, které bohužel pominuly, jsem bez dlouhého přemýšlení a kalkulací na návratnost podporoval kreativitu v mém okolí. Radou, povzbuzením i finančně. Nyní jsem v opačné situaci, ale byl bych šťasten, kdybych ten projekt dokázal zaplatit sám a ze svého. Už proto, že není v mé povaze žádat o pomoc a tento krok mě stál nemálo energie a vnitřního přesvědčování, abych ho vůbec učinil.
Snad je vše nyní už zřejmější a snadněji k pochopení :-)