R0C3S3K: mno je pravda, že jsem toho za poslední dobu moc neviděl. V podstatě neznám ani jednoho, jen vím, že jsou oba pohybově nadaní. Co mě zaujalo? O Vojtovi vím ještě jako o "malém chlapci", kterému bylo závistivými hlasy komunity vytýkáno, že kopíruje Nika Woolseyiho (což nemohu potvrdit, ni vyvrátit, protože jsem se poi nikdy příliš nezabýval). Když jsem Vojtu viděl, už tehdy se vymykal. Když jsem ho videl poprvé už tehdy točil líp jak většina lidí. U Tomáše me podobně jako u Kuzzmy (také jedna vykopávka co někde zmizela) mě zaujal vývoj. Poprvé jsem ho viděl točit jako úplného tragéda a nakonec z toho hovna upletl bič. Pokud je tak monotónní jak tvrdíš (nevídám se s ním), je to jeho škoda.
Lidskost je velmi důležitá. To nepopírám. Jejich lidskost však nemohu posoudit a je nutno brát v ohled jejich osobní historii (nemáme stejné startovní podmínky). Tak dobře ani jednoho neznám. Ale mám zkušenost, že i ten největší debil má pro své chování své důvody (a taky uznávám, že z oka v oko jsem k takovým lidem méně tolerantní).
Vím že Vojta dělá i nějaký ten festival a za to klobouk dolů. Ni jednoho se však nezastávám, ni na jednoho neplivu. Jestli to však vypadá, že někoho stavím na piedestal, či na někoho nadávám, tak si nerozumíme anebo se zle vyjadřuji a v takovém případě se omlouvám. Jen tvrdím, že stále vidím orientaci na technickou náročnost triků a malý důraz na celkový projev (IMHO vlastně všichni aktivní co znám. Slovo většina tam dávám z důvodu víry, že někdo peci musí existovat.). Mám-li užít příměr tak většinu toček zajímají ozdoby na vánočním stromku, ale nějako zapoměli obdivovat vánoční stromek jako takový.
Co se týče uznání, tak to pro mě argument není, protože to je věc sebepresentace a toho je módní, nikoli toho, co kdo umí (za mě byly nejhstější hyperloopy a izolace, pak přišly do módy antispiny atd.).
Já nebyl nikdy celosvětově uznávaný a co to znamená? Byl jsem prvním o kom vím, že začal floorworky s kontaktní tyčí (které jsem si začal vymýšlet před 12ti lety). Nikdo je tehdy nedělal. Začal jsem zkoušet užití nohou a dnes jsou tyto techniky ještě dál než jsem dohlédl atd. Nyní tyto techniky vídávám dělat mnohé, kteří je zvou svým kombem, natáčí návody byť to sami neumí. Mohou jim dávat svá jména, či si na ně lepit registrační známky, ale kreativní proces spjatý s jejich vznikem mi nikdo nesebere. Lidé stále vymýšlí stejné věci nezávisle na sobě. Dovolím si však tvrdit, že jejich provedení je tragické (i u těch co jsou uznávaní) porovnám-li je však s mými nahrávkami z roku 2007 které jsem objvil. Všichni dělají trik, leč jeho provedení pokulhává a namísto by jej vyleštili do lesku, který by zasloužil se hned učí další, byť pořádně neumí ni ten první. Neměl bych s tím problém, kdyby je dělali alespoň pořádně. Mrzí mě jen to lajdáctví a ignorace faktu, že nejde o trik, ale o pochopení principů práce. Uznání hoří stejně dlouho jako plamen tvé hračky. Jakmile pohasne, jméno i tvář se z paměti pomalu vytratí.
Můj postoj možná vysvětlí následující cvičení.