PUPU: Nikdo netvrdí, že mezi Svobodnými jsou jen anarchokapitalisté. Jistě ale i Svobodní diskutují společenskou smlouvu. ;)
A v tomhle se mýlíš: Anarchokapitalisté, na rozdíl od socialistů, kteří potřebují "nového člověka", pracují JAKO JEDINÍ s člověkem, a to takovým, jaký reálně je. A aby socialisté odůvodnili právě tu tvorbu "nového člověka", dnes např. i v otázce imigrantů - multikulturalisté, musí reálného člověka zdiskreditovat - označit reálného člověka za nenormálního, abnormálního - jako vlka. A vlk musí být usměrněn, vychován - v člověka, a to v člověka nového, jiného než je ten starý, původní - i třeba jen státem ho přivést k civilizaci (netřeba říkat, že stát tvoří lidé, ti "vlci", stát není Bůh).
Za další, představa, že tak jak je to dnes, že demokracie je to jediné správné, bo změna je v úrovni utopie, je argument starý a známý. Již za feudalismu se argumentovalo, že vztah leníka a vazala je stav božský, neměnný. A on nebyl. Dnes se argument posunul - dnes je neměnný a božský stav ten "demokratický", kdy většina prostřednictvím státu může vše, včetně Norimberských zákonů, bo údajně neexistuje nic lepšího. Existuje. Dokonce i jen klasická monarchie je ze všech hledisek, ale ponejvíce z hlediska etiky, lepší než demokracie.
Co nemůže popřít ani umírněný libertarián, kromě etického problému se státem z empirie rovněž vyplývá, že k diktatuře vede již i jen minimální stát, který musí, fabiánským socialismem, skončit jako stát maximální. Každý umírněný libertarián začíná svou cestu přes snahu změnit systém volbami - snahu posunout "socialistický" stát více k minimálnímu státu, který je ideálem umírněného libertariána, aby zjistil, že strana, od které očekává změnu, je schopna max. posun doleva dočasně zastavit, ale již nikoliv zvrátit. Stát za demokracie neustále sílí, zpátky ni krok.
Údělem umírněného libertariána je zklamání, stejně jako byli zklamání klasičtí liberálové na konci 19. století, kteří si říkali, kde udělali chybu, když ještě do 1870 klasičtí liberálové vládli západnímu světu, aby se za 30 let stal klasický liberalismus marginálním směrem bez politického vlivu.