• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    GATTA_NERAJedináčci- výhody a nevýhody
    Jsem jedináček, ale ne z vlastní vůle... aneb slasti a strasti života bez sourozenců
    rozbalit záhlaví
    ELIZHANNAH
    ELIZHANNAH --- ---
    PIZI: taky jsem introvert... introvertem se člověk už rodí, takže bys byl introvert i se sourozenci
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    PIZI: myslím, že to "zazlívání" jde ve vlnách. Byla období, kdy jsem po sourozenci toužila (v dětství), v jedné fázi dokonce natolik, že jsem si vytvořila dva imaginární sourozence, jen abych nebyla tak sama. Pak to ustoupilo a o sourozenci jsem nepřemýšlela, vrátilo se to až v rané dospělosti, kdy jsem musela řešit hodně osobních problémů a pochopila jsem, jak mě jedináčkovství poznamenalo, jak moc mě sužují ta obrovská očekávání, která do mě rodiče vkládají a o která se nemůžu rozdělit s někým jiným, a ten věčný perfekcionismus, kterým díky tomu trpím. No a teď, když už mám sama děti, tak mi akorát přijde líto, že děti jedináčků jsou ochuzené o strejdy a tety, bratrance a sestřenice, a že je to velká škoda... naštěstí aspoň manžel má jednu sestru.

    Jinak sama mám děti dvě a ani na chvíli jsem neuvažovala, že bych snad zůstala jen u jednoho (být to na mně, mám i víc než dvě, ale situace holt nedovolí...).
    PIZI
    PIZI --- ---
    Jsem jedináček a nikdy jsem po sourozenci netoužil. Možná je to tím, že jsem introvert. Ale nejsem nakonec introvert proto, že jsem jedináček?

    Každopádně, není to tak prosté, že už teď můžete vědět, že vám váš jedináček bude jednou zazlívat že neměl sourozence. Nezobecňujte tak snadno svou zkušenost na všechny ostatní.
    ELIZHANNAH
    ELIZHANNAH --- ---
    BARBUCHA76: taky jsem jedináček a taky moje máma byla ráda, že se jí po letech podařilo mít aspoň to jedno dítě... sama děti zatím nemám, ale rozhodně bych chtěla víc než jedno. Znám to z dětství, ty pocity, že každej má bráchu nebo ségru, jenom já jsem sama. Všichni si hráli hlavně se svýma sourozencema, případně sestřenicema, bratrancema, jenom já jsem moc neměla nikoho (sourozenci žádní, bratranci a sestřenice o generaci starší). V dětství jsem chtěla bráchu, divný je, že staršího, nějak mi to nedocházelo, že když by se narodil až po mně, tak by starší než já rozhodně nebyl :-) Prej žádný jedináčkovský manýry jako rozmazlenost nemám, mi řeklo mé okolí. Bodejť, máma mě držela zkrátka, naučila jsem se radši nic nechtít...


    CORNELA: Já bych se o pozornost mámy zase dost často velice ráda rozdělila. Moje máma jak má to jedno, tak veškerou pozornost směřuje na mě a je to docela dusící. Pořád mě pozoruje a komentuje, na zbláznění... a samozřejmě jsem se jí nevyvedla, jak by si přála, a vůbec má vysoký požadavky... někdy jsem si říkala, že bych jí přála se podívat někdy k někomu z mých kamarádů, že to by teprve viděla věci :)
    SQUZZA
    SQUZZA --- ---
    HONZIK96: moji rodice mi pride o me nemeli vubec zadnej strach nidky... ven jsem chodila v podstate kdykoliv kamkoliv. pomerne velmi slusne sem parila od cca 14.
    HONZIK96
    HONZIK96 --- ---
    CORNELA: to je zajímavej názor, mám o pět let starší sestru a nikdy v životě jsem neměl pocit nějakého "dělení se o pozornost" rodičů .. a to jsme rozhodně nevyrůstali v nějaké harmonicky idylické rodině ... taky děti neplánuju, ale zase když už, tak určitě ne jen jedno ;-) .. (i kočky jsme si pořídili dvě, ať se nenuděj ;-)
    touhle auditko budu sledovat, páč jem zjistil, že jeďinej jedináček, se kterým jsem v životě tak nějak víc přišel do styku, tak byla spolužačka na základce a ta byla "divná" .. jedničkářka, nikdy se s námi moc nebavila a ikdyž jsme za ní třeba přišli domů, tak jí rodiče s námi nepustili ven .. měli(mají;-) o Vás(jako o jedináčky) rodiče "větší" strach?
    SQUZZA
    SQUZZA --- ---
    ja jsem jedinacek, nikdy jsem nemela vyznamnou pozornost ani z jedne strany rodicu a nevybavuju si, ze bych nejak zasadne brecela po sourozenci... ikdyz myslim si, ze nekdy v destdtvi sem takove obdobi mela.
    BARBUCHA76
    BARBUCHA76 --- ---
    Já teda nejsem jedináček, mám o sedm let mladšího bratra, takže jsem dlouho byla sama a samozřejmě jsem vždycky chtěla mít víc dětí než jen jedno. Mám čtyřletou holčičku. Bohužel druhého dítěte se už nedočkám (ze zdravotních důvodů). Adoptovat další děti nechci. Vím, že mi jednou dcera bude zazlívat, že zůstala sama. Je mi to líto. Je mi líto, že jsem rovnou neměla dvojčata. Možná si někdo řekne, že rodiče, kteří mají jen jedno dítě jsou sobci. Že za to můžou, že jejich dítě zůstane samo. Bohužel někdy za to opravdu nemůžou.
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    Ahoj všem jedináčkům.
    Já jsme taky jednou z vás. Ale celý život jsem chtěla sourozence.
    Vím jaké to je a nechci jen jedno dítě.
    Jak jste na tom vy? Jaké jsou vaše zkušenosti a zážitky?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam