GATTA_NERA: vidis to. Zda se mi, ze byt jedinacek je vyborne, ale o to horsi je byt rodicem jedinacka.

ANICHQA: ta fixovanost rodičů je typická koukám :)

GATTA_NERA: jo, takhle. No, mne nic nerika.
Celkove k tomu jedinackovstvi jsem uz psala na jine diskuzi: mne sourozenec nechybi, Ja sama deti nechci, ale kdybych se rozhodla deti mit, tak radeji 2 nez jedno, protoze nechci dopadnout jako moje matka, je v 50 sama a je totalne na me fixovana.

ANICHQA: ono to není žárlení v pravém slova smyslu, spíš, když vidím, jak si někdo rozumí se sourozencem, řeknu si, to by se mi taky líbilo.

myslím, že ve výchově jedináčků se dá víc zanedbat, nemůžou si normálně tvořit sebevědomí v porovnání se sourozencem.

GATTA_NERA: ja nezarlim vubec. Nevim, zda je to uplne normalni...Ale asi je, protoze netrpim a nikdy jsem ani netrpela nedostatkem sebevedomi. Byla jsem rozmazlovana, nikdy s nikym nesrovnavana ;-))

jedináček;) uf

EINSTEIN: asi jo , ted uz chci radeji svoje deti nez sourozence kojence:)

jako mala jsem byla odst casto mezi detma..ale kdyz doslo na skarleni se ze srandy, tak jsem vestinou strnula..a taky nezanm mco stolnich a akaretnich he a dost casto prohravam:)

takovy malickosti...socialni navyky, zarlivots apod..rada bcyh alepson dve deti...

BAARKA: asi by mi to uz len prekazalo, nevidim v tom vela pozitiv. Radsej si vsetko robim sam a po svojom + keby je teraz o 18 rokov mladsi tak by to bola skor len starost a nie nejake normalne spolunazivanie.

BAARKA: můj přítel má taky bráchu za dobrého kamaráda a s tím žárlením je to podobné. A tak mě napadá, jestli mi jedináčci nejsme žárlivější?

ja jsem jedinacek a a jeste doufam, ze se nejaky sourezenec casem nekde najde..(spoleham na tatu a jeho mladi:)))

muj pritel ma bratra, kterej ma svyho brachu za nejlepsiho kamose..ja tenhle vztah nikdy jako jedinacek nepochopim..a trochu zarlim popravde..

EINSTEIN: proti? a proc?

Som jedinacik, samotar a strasny perfekcionista a asi som aj melancholik. V poslednom case ma ten perfekcionizmus totalne ubija. Som schopny neuveritelne dlhu dobu hladat na veciach aj tu najmensiu chybicku (teda aspon toho co sa tyka mna).

Co sa tyka surodencov tak kedysi som chcel rovnako stareho brata (vek 5-6 rokov). Uz dlhsie som ale uplne proti.

PIZI: Já třeba nikdy neměla svůj pokoj, spala jsem v ložnici s rodiči. Důvod byl malý byt, nejde to zařídit. A věděla jsem, že kdyby nás bylo víc dětí, tak by to MUSELO jít zařídit, protože bychom se do té ložnice už nevešli. Po svém pokoji jsem tedy toužila víc, než po sourozenci, vrchol soukromí v naší domácnosti byl jeden zamykatelný šuplík ve stole, od kterého stejně naši měli náhradní klíč.

PIZI: u mě to teda zpětně nebylo, vodila jsem si domů kamarády, aby taky zaměstnali pozornost rodičů a abych si měla s kým hrát.
Ale to mi trvalo pár let, veřejně přiznat, že nebylo vše v pohodě, je to pro mě známka toho, že jsme s tím srovnaná.

Nejsem si jist ze touha funguje tak, ze se zamyslim, zjistim ze by sourozenec rozptylil pozornost rozdicu a zacnu touzit. Ale mozna myslite jine slovo nez touha. To co rikate taky muze byt zpetna racionalizace toho pocitu ktery jste meli. Zpetne si vymyslite duvod.

PIZI: jojo, ženy mají větší potřebu se svěřovat, souhlas

Chtěl jsem tím hlavně upozornit na to, že tím padem výpovědi zdejších jedináčků jsou vychýleny směrem k "nelíbilo se mi to", protože ženy jsou tak nějak přirozeně socíálnější tvorové a jsou šťastné uprostřed různých sociálních vztahů.

PIZI: třeba se muži jedináčci stydí :)))

Vsimate si, ze tohle auditko je vyrazne zenske?