TAPINA: to je u nás tsejné, nic neříkám, oni se v tom pak šťourají, rozebírají, ale pomoct si musím stejně sama, oni spíš mají tendenci mě zrazovat, protože si myslí, že mě tím ochrání

Akorát jedna věc ... neříkám rodičům o problémech, dokud si je nevyřeším. Naši dokážou neskutečně dlouze a zbytečně rozebírat i úplnou blbost, natož pak něco důležitého, od všeho vymyslí deset katastrofických scénářů a rozvíjejí jejich možná řešení a tohle mě provázelo celým dětstvím a dospíváním, takže takhle ne. Co je novýho? "Ale, byla jsem u doktora s tím a tím, ale už je to v pořádku".

PIZI: dobrý vztah je takový který vyhovuje oběma stranám, matka Tě taky nechce vidět víc než za rok? Jestli jo, je to divné a moc citových vazen bych tam neviděla.

Já vidím rodiče tak jednou za tři měsíce. Když jedu já k nim, je to v pohodě, když jedou oni ke mně, obvykle mám po víkendu hlavu jako rohovej barák a někde si tiše v koutku zuřím, protože nemám tak uklizeno, jak by si máti představovala, z chodu života v naší domácnosti vyplývá, že děláme ÚPLNĚ VŠECHNO jinak, než by se to MĚLO DĚLAT, a podobně. Považuju to ale za vztah dobrý, špatné by bylo, kdybychom bydleli v rodinném dvojdomku a hádali se kvůli blbostem dennodenně.

GATTA_NERA: Pristupujes k tomu se svou predstavou o dobrem vztahu. Ja zase se svou. Muzeme se ptat vztah dobry pro koho? Muj vztah by mel byt dobry pro me. Ne pro autorku clanku ve Vlaste. Ty se nabijis pobytem s druhymi lidmi. Ja se tim vybijim. Proto pro kazdeho z nas bude dobry jiny vztah.

PIZI: dobré pro tebe ale asi vztah moc dobrý nebude, že?

Přičemž pod dobrý vztah si každý představí něco jiného. Já například vztah, kdy ji vidím maximálně jednou za rok.

BAARKA: možná, ale dobrý vztah s mámou je super :))

ja momentalne ziju v zahranici, ale s nasima jsem v kontaktu ob den, dva..mame skvely vztahy a oni vedeji, ze me maj:)) a ja vim, ze mam ja je:)
nezalezi na tom, kde si:)
ale na vztazich:)

TAPINA: to je des..ja nikoho takovyho nemam v okoli teda..

ja jsem podle me fixovana uplne stejne nan mamu, jak ona na me...odstehovala jsem se teda od rodicu uz v 18 ti pro jistotu, ale stejne si casto volame a mluvime..jsme na sobe uplne stejne zavisle, mama je neco jako kamaradka:) nevim jetsli to je tim, ze jsme jedinacek..?

TAPINA: bohužel :/ ale častějo to vídám u matek jedináčků právě :) lepší mít 2 a ty se zabaví spolu a pro matku to pak není taková zátěž než úpěnlivě dohlížet na jedno

GATTA_NERA: Já si taky myslím, že nemusím (a neměla bych) dětem obětovat celý svůj život, ale dost lidí to dělá. Hlavně teda ženských. Člověk se jich zeptá, co je baví, co mají za koníčky, a odpověď ... No děti přece. A dál? No... nic...

TAPINA: to máš pravdu, ale zase čím víc dětí, tím větší pravděpodobnost, že něktreré zůstane poblíž :) Děti by neměli být rukojmím pro rodiče, ale když jsou dobré vztahy v rodině, tak by to mělo být v pohodě.
Často s edaleko právě stěhují jedináčci, aby unikli té fixovanosti.
Myslím, že dětem nemusíš obětovat celý svůj život.

ANICHQA: i proto chci víc dětí

ANICHQA: spis si predstav, ze si treba neporidis rodinu a jednou budes uplne sama..to je des co?

GATTA_NERA: vidis to. Zda se mi, ze byt jedinacek je vyborne, ale o to horsi je byt rodicem jedinacka.

ANICHQA: ta fixovanost rodičů je typická koukám :)

GATTA_NERA: jo, takhle. No, mne nic nerika.
Celkove k tomu jedinackovstvi jsem uz psala na jine diskuzi: mne sourozenec nechybi, Ja sama deti nechci, ale kdybych se rozhodla deti mit, tak radeji 2 nez jedno, protoze nechci dopadnout jako moje matka, je v 50 sama a je totalne na me fixovana.

ANICHQA: ono to není žárlení v pravém slova smyslu, spíš, když vidím, jak si někdo rozumí se sourozencem, řeknu si, to by se mi taky líbilo.

myslím, že ve výchově jedináčků se dá víc zanedbat, nemůžou si normálně tvořit sebevědomí v porovnání se sourozencem.

GATTA_NERA: ja nezarlim vubec. Nevim, zda je to uplne normalni...Ale asi je, protoze netrpim a nikdy jsem ani netrpela nedostatkem sebevedomi. Byla jsem rozmazlovana, nikdy s nikym nesrovnavana ;-))