BAARKA: ja jsem z Kyjeva, ale CR se mi libi vic ;-)))

ANICHQA: o odkud si smym li se zeptat?

ja ti rozumim, ja taky od osmnacti ziju sama anebo s pritelem a vyhovuje mi to, ale rodina je proste soucasti myho zivota, takze se moc nebranim spolecnym vecerim apod. prijde mi to dulezity..

BAARKA: mozna to zalezi na povaze, jsem flegmatik, mam rada svuj klid a ticho, nesnasim kdyz kolem me je moc rusno. Pocit nekam patrit jsem nikdy nemela, vzdy jsem mela za to, ze patrim pouze sobe ;-)) v 19 jsem se odstehovala do Cr, kde uz 14 let ziju uplne sama (teda bez rodicu, jen posledni rok s pritelem). A takhle je to super.

ANICHQA: to mi prijde fakt zvlastni, podle me je vic nez prizireny zit ve v rodinnem prostredi. je pravda, ze ja si to asi neumim predstavit, protoze mam svoji rodinu fakt rada, ale s tetou a bratrancema si volame kazdy druhy tyden (oni nezijou v CR, tak je vidame mene casto bohuzel), ale veskery tyto styky mi prijdou dulezity.
Na normalne fungujici rodine je bajecny to, ze se na ostatni muzes spolehnout a oni na tebe. Vytvari ti pocit bezpeci a a to, ze nekam patris.
Takovahle samota mi prijde jako side effect jedinackovstvi - je to i takova "neschopnost" soudrznosti.

Mama mela tendence mi volat treba trikrat denne jak se mas apod..ale jsem ji to vysvetlila, ze takto nee. a je to v pohode. Obcas mi napise, kdyz se treba pet dni neozvu: jak se mas, si v poradku? a uznej, ze jsem to vydrzela dlouho:)

Jak se projevuje mamina zavislost?

BAARKA: S matkou jsme si hodne podobne i povahove a rozumime si. V zakladnich zivotnich otazkach (az na ty deti) se shodneme. Ale ona je na me zavisla vic a neni to normalni, kor kdyz je mi skoro 32.

BAARKA: proc by to mel des? ja jsem si na samotu uplne zvykla. Mne rodina jako takova ani nechybi, se svou sirsi moc nestykam a nepotrebuju je moc k zivotu...Vlastne predstava pobihajich kolem ratolesti mi moc lakava neprijde.

GATTA_NERA: V tomto propade jsou strany vztahu tak rozdilne, ze neexistuje vztah ktery by jim vyhovoval obema. Momentalne nevyhovuje ani jednomu z nas. Ja tam jezdim casteji nez bych chtel a mene casto nez by chtela ona.

TAPINA: to je u nás tsejné, nic neříkám, oni se v tom pak šťourají, rozebírají, ale pomoct si musím stejně sama, oni spíš mají tendenci mě zrazovat, protože si myslí, že mě tím ochrání

Akorát jedna věc ... neříkám rodičům o problémech, dokud si je nevyřeším. Naši dokážou neskutečně dlouze a zbytečně rozebírat i úplnou blbost, natož pak něco důležitého, od všeho vymyslí deset katastrofických scénářů a rozvíjejí jejich možná řešení a tohle mě provázelo celým dětstvím a dospíváním, takže takhle ne. Co je novýho? "Ale, byla jsem u doktora s tím a tím, ale už je to v pořádku".

PIZI: dobrý vztah je takový který vyhovuje oběma stranám, matka Tě taky nechce vidět víc než za rok? Jestli jo, je to divné a moc citových vazen bych tam neviděla.

Já vidím rodiče tak jednou za tři měsíce. Když jedu já k nim, je to v pohodě, když jedou oni ke mně, obvykle mám po víkendu hlavu jako rohovej barák a někde si tiše v koutku zuřím, protože nemám tak uklizeno, jak by si máti představovala, z chodu života v naší domácnosti vyplývá, že děláme ÚPLNĚ VŠECHNO jinak, než by se to MĚLO DĚLAT, a podobně. Považuju to ale za vztah dobrý, špatné by bylo, kdybychom bydleli v rodinném dvojdomku a hádali se kvůli blbostem dennodenně.

GATTA_NERA: Pristupujes k tomu se svou predstavou o dobrem vztahu. Ja zase se svou. Muzeme se ptat vztah dobry pro koho? Muj vztah by mel byt dobry pro me. Ne pro autorku clanku ve Vlaste. Ty se nabijis pobytem s druhymi lidmi. Ja se tim vybijim. Proto pro kazdeho z nas bude dobry jiny vztah.

PIZI: dobré pro tebe ale asi vztah moc dobrý nebude, že?

Přičemž pod dobrý vztah si každý představí něco jiného. Já například vztah, kdy ji vidím maximálně jednou za rok.

BAARKA: možná, ale dobrý vztah s mámou je super :))

ja momentalne ziju v zahranici, ale s nasima jsem v kontaktu ob den, dva..mame skvely vztahy a oni vedeji, ze me maj:)) a ja vim, ze mam ja je:)
nezalezi na tom, kde si:)
ale na vztazich:)

TAPINA: to je des..ja nikoho takovyho nemam v okoli teda..

ja jsem podle me fixovana uplne stejne nan mamu, jak ona na me...odstehovala jsem se teda od rodicu uz v 18 ti pro jistotu, ale stejne si casto volame a mluvime..jsme na sobe uplne stejne zavisle, mama je neco jako kamaradka:) nevim jetsli to je tim, ze jsme jedinacek..?

TAPINA: bohužel :/ ale častějo to vídám u matek jedináčků právě :) lepší mít 2 a ty se zabaví spolu a pro matku to pak není taková zátěž než úpěnlivě dohlížet na jedno

GATTA_NERA: Já si taky myslím, že nemusím (a neměla bych) dětem obětovat celý svůj život, ale dost lidí to dělá. Hlavně teda ženských. Člověk se jich zeptá, co je baví, co mají za koníčky, a odpověď ... No děti přece. A dál? No... nic...

TAPINA: to máš pravdu, ale zase čím víc dětí, tím větší pravděpodobnost, že něktreré zůstane poblíž :) Děti by neměli být rukojmím pro rodiče, ale když jsou dobré vztahy v rodině, tak by to mělo být v pohodě.
Často s edaleko právě stěhují jedináčci, aby unikli té fixovanosti.
Myslím, že dětem nemusíš obětovat celý svůj život.