TAPINA: Já ty rychlojídla nikdy nemohla, udělalo se mi zle ještě ve městě. Ale ty hnusy občas ze stánků pěkně voněly. :-)

MALKE: ano, uvažuju o tom už dlouho, ale najít dobrého dětského psychologa je porod. Jednou už jsme byli, po jednom sezení u té paní jsem to vzdala, byla příšerná.

MADIETTA: Tý brďo, to je mazec... O psychologovi jsi uvažovala? Jestli by z něj něco nevytáhl... (Jestli teda není obecně plačtivější a není to relativně běžný projev.)

MOUNTBATTEN: já jídlo nebliju jsem slušně vychované děvče ;)

MANXX: pekny (a jo, v tom Hamburgu sme byli v srpnu pred tim)

DIVA: joojo, stanky s langosema.....
(vzdy si vybavim, jak jista divka sni langos, ceka na autobus a udela se ji zle. Tak bezi ke krovi a v pulce cesty po sobe zanechava pouzity langos. Byl tak hnusnej,ze ani do krovi vyhodit to nestihla:-)) )

Ale Mekac ma v sobe a hlavne tehdy mel punc zapadackyho luksusu. To bylo neco ouplne jinyho, nez klasicky stanky!

Tyhle hrisny jidla, je dobry, se jima otravit:-))

Napriklad Mekaci sem nikdy na chut neprisla, pamatuju si pred dvaceti lety vylet pres Hamburg, kde nas otec zavedl do Mekace (tehdy exotika, v Cesku pokud vim tehdy este nebyl zadnej) - v noci jsem zvracela. Zkusila jsem to s rybim fastfoodem (Nordsee?) o par let pozdeji ve Vidni - vysledek obdobny (coz bylo super,kdyz sem tam pomahala filmarum s prekladem-druhy den po prohyrene" noci sem vypadala uzasne!:-( )

Kola, respektive Kofola mi chutna, pritel si ji obcas domu koupi, ja si dam sklenku..no a par tydnu zpet sem si cetrla a z te dvoulitrovky si furt a furt nalivala......a pak sem v noci nespala, busilo mi srdce....:-))

No a vcera sem se prejedla chlebem, sem ucpana a blbe se mi dycha, takze myslim, ze i pecivo budu od ted jist hodne omezene.

Doufam, ze ty otravy plati na cely zivot!:-)

MAR_TINA: no jo, když ono dítěti se nezavděčíš. Psala jsem tu, jaké problémy s přibíráním má náš starší syn. Na rozdíl od toho mladšího je skutečně pažravej a mlsnej. Nastavila jsem mu příjem na zhruba 7-8 tisíc kJ, on nemá extra moc pohybu, takže by mu to mělo úplně stačit. Ale jsem z něj na prášky. Zeptá se, co bude k svačině. Řeknu, jogurt a ovoce, a on se rozpláče, protože by chtěl chleba s máslem a medem. Zeptá se, co bude k večeři. Řeknu, knedlíčková polívka, a on se rozpláče, protože by chtěl nudle s lososem. Musela jsem jít do školní jídelny a promluvit s kuchařkama, protože jsem náhodně zjistila, že se přežírá do bezvědomí, chodí si i dvakrát přidat a ony mu klidně dají. Když to zjistil, plakal. Já už nevím, co s ním, kde jsem udělala chybu, z jídla doma neděláme modlu, jíme zdravě... :-(((

ARGANNAH: Řeknu ti to takhle: nám ne. Je ochotný nejíst. Teď bojujeme i s pitím, jediný způsob, jak to do něj dostat, je číst mu u toho. Byl ochotný tak nepít cokoliv kromě mléka, že při nemoci skončil na kapačkách.


MAR_TINA: Tož to je blbé, to souhlasím.

MALKE: ale nejedla jsem ve škole, nutili(y) nám tlusté maso a tak, pamatuju to utrpení.
Naopak u babičky jsem sežrala 6 kedlíků ke svíčkový a podobně.

MALKE: jedla jsem cokoli. Co jsem dostala k jakémukoli jídlu doma, jsem snědla. V případě nedojedení bych nedostala buchtu nebo pudink v neděli a tak ;) Máma vaří dobře, vymýšlet jsem začla až v pubertě, typu ne knedlíky, nechci jítra. Ale to máma dokonce podpořila a vařila jiná jídla. o lentilky bych si neřekla, to jsem doma neměli žádné. Taky jsme neměli nutelu a sušenky a brambůrky. Donokonce jsem jedla strašně způsobně, protože za patlání a cintání byl vyhazov od stolu a hlad.

Ti dva magoři mě dokonce trestali zákazem večeře, například za odmlouvání a pod.

MALKE: Tak jako lentilky nakašlat, to souhlasím, ale na druhou stranu, když nechce jíst, tak ať teda nejí, ne? Jak praví klasik, Sibiř naučí. Jenom nesmíte vyměknout a nakonec mu dát to sladké. Nám se to fakt osvědčuje.

GALE: podle wiki původně hledali lék na žaludeční vředy.
Aspartame - Wikipedia, the free encyclopedia
http://en.wikipedia.org/wiki/Aspartame

MAR_TINA: Zas jestli za to taky nemůžeš trochu ty. Vidím to doma - syn si neřekne o normální jídlo, jeho ochota ho jíst je mizivá. Samozřejmě konám pokusy o to, aby ho jedl, ale stejně řekne tak maximálně, že by si dal lentilky (dostane kulové, nakašlat mu). Jsou mu dva, fakt to nefunguje tak, že by si vzal, co chce, snažím se režim držet hodně, ale i tak prostě inklinuje ke sladkému a k nejezení. A já jenom doufám, že holt bude po tátovi a vylítá to, protože nevidím způsob, jak to změnit, kromě teroru (a věř mi, že i ten jsem krátce zkoušela - a tím nemyslím "pusinko, papej, buď hodnej brouček", tím myslím všechno včetně slz a potu. Jenom na krev dosud nedošlo.).

GALE: a naopak kolik populárních drog se vybádalo ve zdravotnictví .)