CORNELA: psala jsem výplata, nikoli jediný příjem. Ale zrovna tohle mi vystačí na nájem a tydlencty náklady. Kapesné jsou ostatní příjmy. A polorentiér jsem, ano, přiznávám, proto, že jsem dlouho pracovala a bydlela u rodičů a vyžírala jim špajz a občas si nechala koupit boty (což dělám koneckonců dodnes, máti mě občas vytáhne na shopping spree).
A poslední historka ze života vykořisťovaného lidu a jeho myšlenkových pochodů, kterou jsem se dozvěděla na schůzi: účetní nezaplatila půl lodi čehosi. Vysvětlila to tak, že na provozním účtu není dost peněz na x kontejnerů věcí a na výplaty zároveň a že lidi by frflali, kdyby se zpozdily výplaty. Účetní nemá právo dělat rozhodnutí, co zaplatí a co nezaplatí. A ne, že by šla za šéfem a zeptala se, co má dělat. Jako účetní ví, že peníze jsou i jinde než na provozním účtu, ale platbu odjinud musí šéf autorizovat extra.
Náčelníkovi volal podšéf, že jim chodí z Hamburku upomínky, že v krámu už nejsou ani pavouci, zákazníci čekají na svý zboží a faktura furt enní zaplacená. Účetní byla pozvána na kobereček, vysvětlila, že kvůli výplatám, a že snad to penále (moc tisíc dolarů) snad firmu nepoloží.
Kvízová otázka: dostane účetní přidáno, aby pracovala lépe a radostněji, nebo se jí to bude strhávat z platu jako daň z blbosti?