ILLUZE: spím teď už dobře. Prostě se tělo musí vyrovnat s lety předchozích diet a tloustnutí a zabít ty věčné tukové buňky, která rády rostou a nerady mizí.

Přetažená nejsem. Uvědomila jsme si další věc. Na základě všemožných dietních doporučení typu sportujte lespoň 3x týdně 3/4 hodiny jsem podceňovala možnosti lidského těla. Ano, 3 x týdně rotoped je dávka pro obézní lidi, kteří se už roky nehýbou. ALe chodit denně pěšky, jezdit na kole a tu a tam udělat nějakou těžší práci nebo se proběhnou, zabruslit si, zaplavat pro zábavu je přeci normální. Na gymplu o prázdninách jsme se denně jezdili koupat na kole, 10-30 km daleko, tam blbli, plavali, pak domů a večer šli do kina - pěšky. Dneska by to člověk počítal za sportovní výkon.

Omezuje mě leda čas.

MANXX: ne není. Nabrala sem něco zpátky a mám nadbytek tuku, 3-5kg dle tabulek (a 8 kilo na pocit). Časem se to změní. Jo, dlouho si bude tělo zvykat a pak třeba sundám 2 kila za půl roku. Prostě dobře nastavit režim a čekat. Stejně je to super prospěšné jíst správně a hýbat. A musí říci, že mě ta dobrá kondice fakt těší, v hodně situacích si ji uvědomuju, že dost věcí dělám snadno, třeba v práci a kondice mě nelimituje. (Teda nejsem horský vůdce, na toho bych musela ještě dva roky makat :)))

Ten výživář říkal, že mám dobrý jídleníček, ale chyby vidí. Což mě těší, je-li chyba, je co opravit.


QUORRA: Neustále si opakuju: nejíst není řešení, nefunguje mi to. A fakt nefunguje, já bych byla osmdesátikilová anorektička a pak umřela na podvýživu tlustá. A váhu mi muž schoval.

QUORRA: Vypadáš dobře, k moři koukej jet. To kilo vidíš na váze ty, na tvém těle nikdo.
Tuhle jsme šla bruslit a ptala se muže, jestli můžu jít v tílku, že vypadám špekatě a blbě. Víš co mi řekl? "Koukni se na ostatní, jak vypadaj (jako mnohem hůř) a nevymýšlej".

Sem docela zoufalá. Snažím se jíst pravidleně a dobře a hodně sportuju, fakt hodně a intenzivně, takovou kondici jsem roky neměla. A nic nebo tloustnu. Mám domluveno s nějakým poradcem na výživu, že mi zkusí sestavit jídelníček, až se vrátí z dovolené. tak uvidíme. Vypadal rozumně, což je docela zázrak mezi poradci. Zatím se snažím jíst, zase se histericky bojím jíst málo, abych se nepropadla do té strašlivé únavy a slabosti, co jsem měla na jaře.
Asi musím to tělo hodně dlouho krmit správně, aby se dostalo do normálu.

ARGANNAH: No, OK - to právě tak úplně není;) TY (a díky přírodnímu naprogramování většina lidí:)) ) to považuješ za racionální rozhodnutí, ale ve své podstatě je to jen trochu menší loterie.

A i kdyby ne, tak proto mluvím o těch zubech - jako jo, teoreticky bych se na to mohla vykašlat a nadosmrti mít zuby ve sklínce, však stejně jednou další mít budu, ale prakticky je to pro mě tak nesnesitelná představa, že prostě udělám (téměř) všechno pro to, aby to tak nebylo. To NENÍ pitomost, je to stejné, jako rozdíl mezi tím, jestli vážíš sto kilo, nebo padesát - teoreticky je to přece fuk, jsi cenná lidská bytost. Prakticky, jistě sama víš, to JE rozdíl:) Jistě že to není racionální (málokdo hubne proto, že touží po tom, aby ho jednou nebolely klouby), ale racionální je v lidském chování máloco. Všechno si lze jenom hůř nebo líp zdůvodnit:c))