JUPIII: Už od dětství jsem tlustá. Rodiče štíhlí (teda táta má pupek, ale ten má vyžranej až s věkem), bratr taktéž. Chodila jsem na tenis, aerobic, tělocvik jsem měla velmi ráda, věčně jsem lítala po venku. Takže výdej velkej. Nestravovali jsme se nijak extra zdravě, ale žádná extra tučná jídla také ne. Mou dětskou obezitu začala řešit máma s obvodní doktorkou, nasadila dietu a nic. Tak jsem šla na hagibor. Tam mi dietu nasadil dietolog. Nic. Tak jsem šla na milion různých vyšetření, ukázalo se, že mám vysoký tlak, ale jinak jsem zdravá. Poslali mě i k psychologovi. Nic. Všichni doktoři na mě řvali, že jsem tlustá a ponižovali mě (trauma z toho mám dodnes, nenávidím je :-). Máma i lékaři mě neustále podezírali, že určitě jím potají, hrozili mi nejhoršíma nemocema, ukazovali mi obrázky velmi obézních lidí, že takhle dopadnu, pokud nepřestanu potají jíst. Ne, nejedla jsem potají. A tak mě na ten hagibor zavřeli, protože mi nikdo nevěřil, tam prý nebudu mít možnost jíst potají. Už si nepamatuji, co jsem tam jedla, ale rozhodně to byla nízkokalorická jídla a cvičila jsem pod dohledem. Nezhubla jsem.
Tím chci jen říct, že jsou prostě lidé, kteří to s tím hubnutím nemají tak snadné.

Pro doplnění mého "dojemného" životního příběhu jsem to začala řešit jako dospělá a výsledkem je, že mám pomalý bazální metabolismus a sníženou činnost štítné žlázy, ale rozhodně se na to nevymlouvám a nemyslím si, že by to bylo příčinou mé obezity, ani se tím nikde nechlubím, protože opravdu nenávidím, když se na to někdo vymlouvá. Prostě to jen s tím hubnutím nemám tak snadné jako jiní, ale jde to! :-)

MAR_TINA: Zuby to nerozežírá, jícen nedráždí.

MANXX: ono je to vlastně taková pohodlnější bulimie, nemusíš se unavovat se zvracením :-))

MADIETTA: jojo, my měli modrého peršana, který ač šlechtic s pěti "von", tak toužil po běhání po venku, lovu a dlouhých toulkách - a hlavně rozsévání :-D Modrá chlupatá koťata se rodila v celé čtvrti a lidi nám chodili děkovat, jaký maj krásný koťátka a jak je každej chce :-D

A ten měl teda cca 10 kilo, ale byl spíš velkej, než tlustej...

Mohli bysme si za účelem eliminace jezevčíka, jorkšíra a ratlíků pořídit sibiřskýho kocoura. Nebo karakala.

Vzhledem, k tomu, že QUORRA: má nějakýho minipsa typu jorkšír nebo čivava, bych se docela o něj bála. Pískle není malý mírumilovný kocourek. Když mu odepřu svačinu jako dnes, dojde si k sousedům pro holoubka jako dnes.

MANXX: hrajem si s nima, mají to rádi. Mávátka s peřím, házení míčku na schody, prut s dlouhým provázkem a 'králíčkem' na konci a tak.


MEANDER: Já pas mám ;)

ZUZKAOU: Mým synovcům je přes třicet, ale při takovém jednání je nachytat, zřežu je jak zamlada.

MAR_TINA: Pas? Přece nebudu chtít po své zvěři, co sama nemám :-D

TAPINA: mívali jsme kdysi kocoura, takového klasického vesnického (a to přesto, že jsme si ho dovezli z města). Na zimu se vždycky vyžral do neuvěřitelných rozměrů, fakt malý tele, a to pak vždycky polehával doma a byl přítulnej a domáckej. No a přes léto jsme ho prakticky nevídali a on všechno to sádlo ze sebe vyšukal. :-D Když se pak na podzim zase navrátil, byl vychrtlej jak branka, jen vzadu mu visely ty obrovský koule. :-D Byl zrzavě žíhanej, což tam tehdy bylo vzácné, a mezi kočkama byl strašlivě žádanej - jednou jsme ho našli spát na seně se třema najednou. :-o No a dneska, zhruba 20 let po jeho smrti, je ve vesnici zrzavě žíhaná každá druhá kočka :-D