CORNELA: hele, já si klidně zaplatím za normální jídlo, jenomže kde mám tu jistotu, že mi do toho personál nenaplive, protože já na to mám a voni jsou strašný chudáci - ano, jistě, matička mi může nosit cokoli, co si nadiktuju, ale na dodávky jídla jsou sakra placení profesionálové, takže proč mám takovou blbinou obtěžovat inžinýra, doktorku filosofie a jiná individua, jejichž schopnosti a zájmy leží úplně jinde.
Jo, a kantýny odmítám asi tak od třinácti. Nevadí mi poctivý hospodský jídla, ale ty nastavované sračky z konveniencí nejsou jídlo.
CORNELA: Ne každý má 43 tet a osmnáct dětí. Když teda uvažuju o tom svém hypotetickém pobytu ve špitále, tak použitelné příbuzné v příčetné vzdálenosti mám dva, slovy dva. A ti mají vlastní život, takže i jiné starosti, než někde pobíhat a zařizovat, abych dostala něco, po čem se neposeru (když už teda pominu vizuální, pachové a jiné nedostatky).