QUORRA: není to jídlo. A jestli tady zazněl argument, že šlichty proto, protože nejsou peníze, tak je to mimo naprosto. Amarouny jsou obvykle dražší než základní suroviny.

QUORRA: na to, že bramborová kaše z prášku není jídlo a že čerstvé matky nesmějí fazole, květák (moje zkušenost) a podobné, na to opravdu nepotřebuješ mít vysokou školu.

ZUZKAOU: ale já ti to věřím i bez důkazů, prolétla jsem to jen tak letem světem teďka - jasně, pěkná teorie, ale teorie je vždycky pěkná. Kde nic není, ani smrt nebere - a kde vezmou ty menší nebo oblastní nemocnice lidi a prachy - to si nějak nedovedu představit. Bylo by to hezké, nicméně si myslím, že si to stejně většina lidí vyloží tak, že ten, kterej si tam půjde lehnout na dva dny s kýlou, bude nejvíc frfňat, že dostal špatně nažrat.... případně si to ten, co má měsíc držet šetřící dietu, vyloží tak, že má právo na řízek se salátem. Šlo mi prostě spíš o to, že obvykle nejvíc frfňají ti, kterým hovno je.

Já si myslím, že to jídlo pro lidi spíš příznivě ovlivňuje psychický aspekt, než co jiného - jak to tak vidím. Aneb jak bylo řečeno v Červeném trpaslíkovi - "Lidstvo dělí od války dva chody." - ANO, odepřít lidem kus žvance, a konflikt je na světě :-D

ZUZKAOU: úmyslně extremizuju, nicméně jen říkám, že tejden na šlichtě z prášku ještě nikoho nezabil - a moc by mě zajímalo vyjádření nějakého zdravotníka (Cornela, Quorra) k tomu, jak moc někomu přihorší pár dní špatné stravy pokud má třeba operovanej meniskus :-D Hele donedávna se tyhlety věci vůbec neřešili - a lidi žili, ženy rodili, pacienti se léčili spokojeně dál - a to až dneska málem ženská hystericky pláče, že jí nedostatečně empatická sestřička nezazpívala před porodem písničku na uklidněnou. Dnešní lidi vydrží hovno, a mínusujte mě jak chcete - generace před námi zvládaly nějaký situace - a my se dneska hroutíme z toho, že nám někde dali kaši z pytlíku a hrotíme, jak to negativně ovlivní naše zdraví na příštích deset let. Směšný, fakt směšný. A pokud chceme jíst něco jinýho - tak si to můžeme svéprávně koupit. Nehledě na to, že v jiných končinách světa bychom taky byli třeba rádi, že jsme tamní zdravotní péči přežili - natož abychom po nich měli chtít něco k jídlu.