POZITRON,
SOLEI: Já nevim, ale když jsem měla docela výraznou nadváhu (nikdy jsem se k obezitě nedostala, naštěstí pro mé zdraví), taky mi přišlo, že všechny štíhlé ženské "jí podezřele málo" a člověk snadno sklouzl k myšlenkám "psch, anorektička, to se radši normálně najim a budu... zdravá...". Je asi na situaci a na každym, aby si sáhl do svého svědomí, co stojí za jeho názorem.
Teď mi to přijde spíš tak, že se ty ženské o kterých píšete, prostě smířily s tím, že pokud chtějí vypadat podle svých představ budou k tomu muset přizpůsobit výdej a příjem. Nejde trvale nejíst - což je anorexie se všemi svými hrůznými důsledky- ale jde trvale ovlivňovat výdej a příjem a během toho normálně fungovat.
Ale Vaše kolegyně neznám, jen mi přijde, že co jsem zhubla na mě taky práci koukají divně, když si nakrájím talíř okurek nebo rajčat a stačí mi to, protože vím, že k večeři si dám s přítelem víno a něco vydatnějšího. A bohužel - se svými geny musím každý příjem hodně promýšlet a je nepříjemný, když na Vás lidi koukají skrz prsty "ta už to s tím hubnutím přehání".