ARGANNAH: já mám taky dobrou doktorku, dokonce mi i pomohla trochu upravit jídelníček, nemám dobré zkušenosti s obezitology, poprvé mi řekli, že mě řešit nebudou, že ještě nejsem dost obézní, podruhé, že mi nemá cenu u mě mi pomáhat s jídelníčkem, že mám jít na bandáž žaludku. Nakonec jsem si poradila s vyhledáváním informací sama. Za sebe můžu říct, že u mě není problém zhubnout, ale váhu,si udržet. Neusnout na vavřínech, nezačít s vyjímkama, neustávat to sledovat, nezačít si znova lhát. Je to jako odnaučenej kuřák či vyléčenej alkoholik - celoživotní boj.
MADIETTA: tak to já zažila, sice od primitivů nebo lidí, co mají svých problémů víc, ale stejně je to člověku líto. Ale největší problémy mám já sama po přibrání se sebenenávisrí, sklonem k depresím, že jsem marná, že to nemá cenu řešit, že bych neměla ani vycházel z domu, že má mě všichni zíraj atd. Když jsem si tohle vyřešila, tak si prostě po přibrání vynadám a pustím se zase do práce.
ale jak tady zaznělo, že hubený nikdo neřeší, tak to není pravda. Kámoška po anorexii se s tím setkává pořád, i když už na sobě udělala velký kus práce. Taky nikoho nezajímá proč se vlastně do tý anorexie dostala nebo že je to moc těžký přibrat na normální váhu, aniž by sklouzla do opačnýho extrému.