PHAILO: Hele, představ si, že si tvůj kamarád chce na zahradě zařídit bazén. Zade za tebou, abys mu poradil, a ty mu řekneš, ať vykope jámu a naplní ji vodou. Kamarád to udělá a po nějaké době si přijde stěžovat, že má bazén neustále plný hlíny, trávy a bordelu. Ty mu vynadáš, že musí přece bazén pravidelně čistit. Ono to udělá, ale postupně zjišťuje, že aby zajistil stabilní hloubku a kvalitu vody, musí nejen pravidelně vybírat bordel, ale čas od času bazén vypustit, vyházet usazeniny a znovu napustit vodu. Nakonec se takhle lopotí každý den. Po nějaké době si tě pozve na návštěvu, pyšný, jak to zvládá, a ty mu vynadáš, že voda je kalná a břehy nedrží pohromadě.

Samozřejmě, ten bazén bylo třeba vybetonovat, že. Tvůj kámoš se dře jak kretén s rozpačitým výsledkem, ze všech stran na něj přilétá kritika a přitom vtip je v systémovém řešení - že totiž použil postup, který je špatně už od začátku. A takhle přesně je to s hubnutím pomocí hladovění a jezení pod bazál (aka s "koncentrákem"). Ano, v zásadě zhubneš (stejně jako ano, tvůj kamarád má v zásadě na zahradě bazén), ale příšerně si zkomplikuješ život, přirozené procesy ti budou neustále házet klacky pod nohy a jakmile na chviličku polevíš ve snaze, je to okamžitě v pytli a musíš nasadit obrovské vypětí, aby ses vrátil zpátky do nějakého slušného provozního stavu. A Markysha je matka dvou malých dětí a polevit ve snaze se v takové situaci dá strašně snadno - stačí dementní den, kdy prcci nadprůměrně vyvádějí, jsou nemocní nebo v noci nespí.

CARODEJNICE: S Cornelou se určitě v mnohém neshodnu, občas jsme si tu daly strašně do držky, ale nikdy jsem ji neslyšela hlásat věci typu "je to sice nekorektní, ale v koncentráku se hubne, tak si z toho vezměte příklad."

Napíšeš do nebe volající věc a pak se divíš, že na to pobouřeně reagujeme, a vykřikuješ o tom, jak jsme frustrované a vybíjíme si to na tobě. Možná by naopak tobě pomohlo přehodnotit, co vlastně vyplývá z některých tvých příspěvků.

ARGANNAH: Samo o sobě ne. Musíš to pak dožrat.

DIVA: Určitě existuje, to nikdo nezpochybňuje.

ARGANNAH: Dlouhodobým hladověním opravdu nevytvoříš 160/120. Fakt ne.

PHAILO: Tam je vtip v tom, že v situaci dlouhodobého defacto hladovění organismu se stačí čas od času najíst o něco víc, než potřebuješ, nebo jíst stravu bohatou na tuky (a k obojímu máš mimochodem veškerou podvědomou motivaci a veškeré puzení, které je tělo schopno v dané chvíli vyvinout), a uloží se to způsobem, ke kterému by nikdy nedošlo, pokud by Markysha jedla dlouhé měsíce vyrovnaně, dobře a dost.

A mimochodem, tohle mám ozkoušené v praxi. Jako člověk, který dlouhá léta opravdu přibíral i "ze vzduchu", jak se nadneseně říká, jsem před pár lety podnikla experiment tohoto typu a v šoku jsem zjistila, že mohu klidně obden chodit i do cukrárny, a přesto se váha ani nehne, a nechodím-li tam, jde pomalu a klidně dolů. A stačilo k tomu jen cca půl roku nedržet žádné diety a najíst se dost.

Metabolismus fakt není žádný jednoduchý spalovací motůrek.

MARKYSHA: Hele, Čarodějnice tu psala sama, že 70% jejích klientů je stejně zoufalých po zákroku jako před ním. Tady Phailo zase považuje metabolismus za ekvivalent jednoduchého spalovacího motoru na jednu rychlost a mluví o "fyzikálních zákonech". Další experti tu odvozují ideální váhu pouze z údaje o výšce člověka, aniž by o něm věděli cokoliv dalšího, a zase další odborníci tu poznají procentutální podíl svaloviny v těle jen podle zběžného pohledu. Já myslím, že to vypovídá samo o sobě.

PHAILO: Víš, co je na tom nejsmutnější? Že ve své podstatě můžeš mít hlubokou pravdu. Málokdo v tomhle klubu si uvědomuje, že obezita má svůj smysl v životě člověka, došlo k ní z nějakých důvodů a obvykle jsou ty důvody daleko významnější, než to vypadá, a dalece převažují veškerou motivaci k zhubnutí. Já bych se vůbec nedivila, kdyby Markysha pořád ještě potřebovala být tlustá, a organismus odpovídajícím způsobem upravil její už tak dost těžce poškozený metabolismus (vyfiltruj si její váhové skoky za poslední léta, období, kdy během angín skoro nejedla atd., to samo o sobě funguje při hubnutí jako obrovská brzda, i bez té psychiky). Což samozřejmě vede k dalším vlnám zoufalství a snaze si někde postěžovat, například tady. Vůbec je na nyxu spousta klubů, kde si člověk může vesele vylít srdce, jaký je život hrůza, aby pak dělal dokola tytéž chyby. Jenže nevím, jestli si uvědomuješ, jak obrovsky náročné je překročit takovýmhle způsobem vlastní stín a překousnout životní průser, který se s tebou táhne od mládí. Alkoholikům taky nechodíš vykládat, jak jednoduché je přestat pít a že se jenom vymlouvají, že ne?

PHAILO: u mě to šlapalo přes třicítku, teprv teď jsem musela začít opravdu přemýšlet o jídle. doposud jsem jedla stejně jako můj stokilový muž. mám spoustu let praxe, jedla jsem víc, než (málem) všechny ženské co znám, každodenně, a rozhodně nepatřím k těm oplácaným z nich