MARKYSHA: Když tohle je těžké - ke stigmatizaci dochází většinou (neříkám, že ve 100 %) po opakovaných zkušenostech s určitou skupinou lidí.
V tom článku se ale nepíše o různých aspektech sdílení prostoru s obézními lidmi.
A teď budu psát za své zkušenosti z HR, co jsem musela řešit s konkrétními lidmi - paní s velkou nadváhou - když odešla, oddechlo si nás několik - stěžovala si, že firma, v níž jsme obě pracovaly, nemá vhodné pracovní židle a bolí ji z toho záda - jako je mi líto, ale proč má firma / zaměstnavatel (natož v její zkušební době) platit drahou židli, která by vyhovovala právě jí?
Dalšího kolegu jsme řešili - opět obézní - permanentně jedl - a fakt už byli kolegové naštvaní, když se potřebovali na meetingu soustředit a on tam pořád u toho šustil nějakými pytlíky nebo cinkal lžící / vidličkou o talíř. Fakt byl problém ho usměrnit, že alespoň na tu hodinu s tím přestane.
Další kolega - bylo mu pořád horko - prý má vysoký tlak (velmi silná nadváha) - všichni kolem v mikinách, on pořád slitý potem.
O pachu v podobných situacích bychom za HR mohli psát eseje...
P.S.
A ano, máme zkušenosti i se štíhlými lidmi - jednomu kolegovi strašně (ale jako fakt ukrutně páchlo z úst), dalšímu páchly nohy, další se potil. Jenže pořád to vychází poměrově 90 % : 10 % pro lidi s nadváhou.
P.S.1
Poslední zkušenosti s osobními konflikty z MHD - dostalo nás několik vynadáno od ženské, co se nemohla provléknout přes uličku, že jí překážíme - my seděli normálně na sedačkách, jí ten prostor byl malý.
Naposled na mne začal ječet (beze srandy - to museli slyšet i na druhém konci vagónu) chlap v metru, když mi pípla sms, co ho obtěžuji podobnými věcmi - ano, ten člověk, který zasedl mne a slečnu vedle něj z druhé strany - ještě k tomu smrděl. Což je dvojnásobný nepoměr "obtěžování" z jeho strany - vlastně ten jeho řev a snaha vyvolat konflikt několikanásobný.
Takže ano, ke stigmatizaci dochází... ale aby k ní nedocházelo, chce to také více ohleduplnosti z druhé strany.